Salón de Té 11. Konec

16. ledna 2010 v 23:25 | Saline A. & Mizuki chan |  Salón de Té
(Z pohledu Alexe)
"Díky za hodinu, děcka. Uvidíme se v pátek na kondičkách, vezměte si věci na ven, půjdeme se proběhnout. Holky, ne, že na některé z vás uvidím to ultra krátké tričko! Ještě pořád není tak teplo, aby jste se v tomhle mohli ukázat. Tričko a mikinu. Všichni povinně!" rozhlédl jsem se sálem a holkám výhružně pohrozil prstíkem. Zasmály se, ale věděly, že to myslím smrtelně vážně a nepochyboval jsem, že v pátek dorazí i s klapkami na uši. "Mějte se fajn, zatím ahoj," křikl jsem za posledními tanečníky a čekal, než se za nimi zavřou dveře.
"Tak co, líbilo se Ti tu?" pousmál jsem se na Daniela.

"Moc!" vzrušeně zakýval hlavou a stále si zkoušel pár kroků ze sestavy.
"To jsem moc rád. Bylo by fajn, kdybys začal chodit pravidelně. Myslím, že tvoje zapálení do tance a elán by naší skupině vážně pomohl."
"Vážně?" zastavil se v půli pohybu a nevěřícně na mě zíral.
"Samozřejmě," usmál jsem se a dál tančil sestavu, kterou Daniel načal. Zrovna jsem se chystal na otočku, když na mě skočil a zuřivě mě objímal.
"Děkuju, děkuju, děkuju!" pištěl mi do ucha a radostně se smál.
"Nemáš zač, ale teď ze mě slez, nebo mi strhneš záda!" zasmál jsem se a sklepal ho dolů.
"Promiň," zarděl se.
"Nic se neděje," usmál jsem se a chytl ho za ruku. "Pojď, naučím tě nové kroky."
Kroky střídaly druhé kroky a my během několika minut našli ten svůj, ten společný. Připadal jsem si, jako kdybych tančil se svým vlastním klonem, ovšem naše soužití vyprchalo ve chvíli, kdy jsme si zamotali nohy a letěli společně na zem.
Z centimetrové vzdálenosti jsem se díval Danielovi do očí a v duchu přemítal, jestli mě ta dětská hravost v jeho očích přestane někdy bavit.
"Asi dělám chybu," zašeptal jsem a jemně ho pohladil po tváři.
"V čem?"
"V tomhle," přitáhl jsem si jeho hlavu k té své a na rty mu vtiskl polibek plný nejistoty. Když se mi dostalo z jeho strany polibku ještě nejistějšího, než byl ten můj, usmál jsem se a polibkem plným odvahy jsem si ztvrdil budoucnost s tou malou koketou. Kdo ví, jestli si při dalším tanci nepodkopneme nohy.
Místností zazněl tichý rytmus pomalé písně, ve které mladá koketka konečně poznala objetí plné lásky a nepoznaných zákoutí štěstí, zatímco jeden téměř dospělý pán konečně pochopil podstatu pohlazení a polibku. Vždyť láska je tak krásná a je úplně jedno, v jakém věku.


Každý z nás žije život, při kterém nadšeně tančí na hraně a směje se osudu do očí. Zuřivě se na něj šklebí a vysmívá se mu do té doby, než mu ten mocný pán Osud ukáže, co je vlastně zač a co dokáže. Říká se, že každý má šanci jen jednu, ale všichni se celý život přesvědčujeme o přesném opaku. V životě se nám nabízí tolik šancí, že by byla chyba propásnout byť jen jednu jedinou.
S láskou člověk podvědomě vyhledává chyby, ale chybami se člověk učí, tak proč nepokoušet ty největší chyby a omyly? Ovšem začít by se mělo od nás samotných.
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 21. ledna 2010 v 20:08 | Reagovat

ach, krásný konec..i když jsem si myslela, že tahle povídka bude delší..ale nevadí..stejně se mi moc líbila...a tenhle poslední dílek, ten závěr je hodně zajímavě napsaný :)

2 Saline A. | Web | 22. ledna 2010 v 14:27 | Reagovat

Ach, ani nevíš, jak moc ráda bych pokračovala v této povídce, dávala jsem v ní takovou naději! Ovšem slečna, jež jsem s ní tu povídku psala, mi už půl roku slibovala další díl a jakmile jsem ho po ní začala žádat, přestala mi odepisovat. Jednou mi odepsala s tím, že nemá čas a tak jsme se dohodly, že tuto povídku ukončíme. Že ona napíše poslední díl. A zase, přestala se ozývat. Zkoušela jsem to, ale nic. Proto už mi lehce přetekla trpělivost a ten poslední díl prostě napsala sama. Na jednu stranu to má výhodu - budu se věnovat především Triviu :)
I když mě konec této povídky mrzí. Osoby z ní jsem milovala, byla to pro mne velmi srdeční zíležitost ♥

3 Slečna K. | 27. dubna 2011 v 20:03 | Reagovat

Je to opravdu hezoučká povídka... jsem z ní taková celá rozněžněná :))
Má v sobě velký potenciál. Dala by se krásně rozvést,kapitolky rozepsat. A bylo by to o stupínek lepší ( Nj, mám ouchylku na dlouhý příběhy.. a pomalé sbližování :D )
Ale nejspíš by to ztratilo své kouzlo ♥...

4 Saline A. | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 20:32 | Reagovat

[3]:Ach, děkuji! :) Ale bohužel, byla to týmová spolupráce, psala jsem to s jednou přítelkyní, se kterou už vůbec nejsem ve styku, rozešly jsme se "Ve zlém" ještě během psaní této povídky a ono když se tohle stane, tak se jednoduše ztrácí chuť v něčem pokračovat, přestože i já tuto povídku milovala. :)

5 Ariwa | 28. května 2012 v 13:11 | Reagovat

To dám koketka :D. Zasmála jsem se. Moc děkuji za takto růžové pozvednutí nálady. Už nebudu dnes jiné sladké potřebovat :)

6 Saline A. | E-mail | Web | 28. května 2012 v 17:20 | Reagovat

[5]: To jsem ráda! :D A ještě raději jsem, že ti to zlepšilo náladu! ♥

7 vivien.lo | 6. července 2012 v 17:08 | Reagovat

jo jo ta mlada koketka to bylo fajn,skoda ze je konec ale bezva konec diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.