Vzpomínky. Slzy. Úsměvy. Smutek. Radost. Zklamání. Nepochopení. Naděje. Touha. A nesplněné sny.

18. prosince 2009 v 22:44 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou
Krásný večer přeji.
Je to už pár dní, co mám novu obnovený přístup k počítači a já ještě stále nebyla schopna sepsat článek, jenž by dával alespoň trochu smysl a zároveň aby vám alespoň něco dal. Pochybuji, že by k takovým článkům patřil zrovna tento, ale cítila jsem potřebu alespoň vám sdělit, že znovu ... víceméně normálně funguji.
Vlastně... normálně nefunguji absolutně vůbec. Chtěla jsem vám přidat díl Trivia. Ale nemám co přidat. Prostě ten díl nemám, nemám náladu, nemám chuť, nemám inspiraci na to, abych psala. Každý den sedím bezradně nad sešitem a doufám, že se mi podaří sepsat alespoň pár zoufalých slov, ale nemohu. Z mně neznámého důvodu to prostě nejde.
Je mi zima. Ne fyzická, ale psychická. Cítím se tak... prázdná, chladná. Neschopná lásky a přesto jí překypující. Ovšem na nesprávném místě.
Dnes jsem měla jít ven s bývalým přítelem, se kterým jsme zůstali dobrými přáteli. Celý den jsem byla nadšená, těšila jsem se. Upřímně jsem se těšila, až si s ním popovídám, až ho obejmu, až se dozvím novinky z jeho života. Ale jakmile jsem si doma sedla na židli a zjistila, že mi do schůzky zbývá půl hodiny... ztratila jsem odvahu. Jako malé dítě prchající před tmou jsem prchala já před ním. Napsala jsem mu sms plnou omluv, s tím, že mu to vynahradím. Napsala jsem mu vědomou a obrovskou lež. Už když jsem to psala, věděla jsem, že to nikdy nebudu moct vynahradit. Nemám na to, být s nim v těsném kontaktu, dotýkat se ho. Nemám na to, jelikož vím, že by se mi vrátily vzpomínky, vrátil by se mi ten pocit... Stesk po jeho polibcích. A já to nechci zažít znovu, protože vím, jaký je. Nebýval takový. Býval úžasný, pozorný, milý, překypující láskou a soucitem. A stal se z něj proradný, vypočítavý ... feťák. A přesto vím, že tam někde uvnitř je ten starý Aleš.
Zítra mám jít ven s bývalým přítelem velmi dobré kamarádky. Vždy jsem je dávala dohromady, když se rozhádali, utěšovala jsem je, že všechno bude v pořádku. Už je to rok, co spolu nejsou. A teď se s ním rozešla i jeho další přítelkyně. Daniela. Těsně po tom, co se spolu rozešli, mi psal takové ... věci, že bych nejraději zalezla do kouta a nevylezla z něj, dokud by se nevzpamatoval, protože z milého smíška se vyklubalo nadržené prase. A dnes, když jsem ho objímala... něco se ve mně hlo. Vzpomínky na ty dřívější doby, kdy mezi námi něco mohlo být, ale připomínali jsme si jeho vztah se Šárkou. Ale teď... když jsme oba sami? Bojím se toho setkání a zároveň se bojím, že zase couvnu.
Pořád tu zůstává Dominik...
Stejně, jako mám úplně prázdný počítač, cítím, že já jsem prázdná taktéž. Možná ještě víc. A hrozně se toho bojím...
Tolik snů a přánů a tolik zklamání...
 


Komentáře

1 MiMi Madiosn H. <3 Affíčko <3 | Web | 18. prosince 2009 v 23:19 | Reagovat

víítej spátky..i když já mám velikou radost, že jsi tady, vidím, že ty nejsi tak šťastná...zajímalo by mě co to každýho posedlo, že jste před vánocemi tak smutní...kdyby se ti dalo pomoct...jako...četla jsem tenhle článek, a jsem v tom měla jasno, až pokud jsem se nedočetla po dominika..teď už v tom tak jasno nemám...hmn..nevadí..když budeš potřebovat, klidně napiš do mailu...a neboj, ta inspirace přijede sama, já taky nepsala už několik týdnů Celestu a třeba dneska, jsem se odhodlala k novímu dílku, tak jsem konečne přidala nějaké pokráčko na blog...neboj, to se spraví s tím psaním <3..jen aby tobě bylo líp (hug)
chybělas mi tady :)

2 JuSTinQa B.♥♥ | Web | 19. prosince 2009 v 12:34 | Reagovat

máš moc pěknej blogíís  ;-)

3 ¨T E R Y | Web | 19. prosince 2009 v 15:34 | Reagovat

Přemýšlím, co nastane po smrti...
Doufám, že už to nemůže být horší, než je to teď, protože jestli ano, chci vrátit peníze....

Nebo by stačilo vrátit čas.. Jen pár vteřin před ta rozhodnutí, která nám změnila jisté části života, udělala z něj peklo a vyvolala touhu odejít pryč, daleko od všeho, do mého zmrzlinového, fialového světa plného štěstí a borůvek...

4 T E R Y | 19. prosince 2009 v 21:19 | Reagovat

Když mě ozáří slunce, v tom pravém slova smyslu, je to jednou za tu dobu, za jakou by mě mohl osvítit černobyl, takže jednou za život... :D
Možná ani to ne...

Tu básničku jsem napsala jednou do mobilu, měla jsem jí tam uloženou asi dva měsíce a až dnes byla ta správná chvíle dát jí tam ♥ Děkuju ti ♥♥

5 T E R Y | 19. prosince 2009 v 21:34 | Reagovat

Teď jsi mě poněkud, no ne rozesmála, ale zasmála jsem se :D ♥ ♥

6 AngeliQue | Web | 19. prosince 2009 v 22:35 | Reagovat

Neví, co napsat.. vůbec.. :( Omlouvám se.. ale prostě při čtení toho článku.. nevím, najednou nemám co napsat.. nic.. prázdno :X

7 MiMi Madiosn H. <3 Affíčko <3 | Web | 23. prosince 2009 v 22:05 | Reagovat

chybíš mi :(...tak ráda jsem si s tebou psala..ale teďkom, mi jaksi nenapíšeš ani komenta na blogu...nic...snad je vše v pořádku a ty se mi ozveš..jinak přeju ti šťastné a veselé vánoce, hodně dárku pod stromečkem a do novýho roku vše nejlepší ..mám tě ráda (hug) <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.