Za okny tančí déšť a já se jen nerada vracela do suchého a prázdného bytu

2. listopadu 2009 v 15:12 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou
Když jsem vyšla z teplého prostředí do chladné zimy rozprostírající se na ulici, bylo to pro mě nepříjemné. Šedý kabát jsem si přitáhla blíže k tělu a hlavu ukryla pod barevným deštníkem.
Po několika okamžicích se mé tělo aklimatizovalo a já byla konečně schopná rozhlédnout se do ulic a s úsměvem vnímat ten krásný, očistný déšť.
Vzduch na mě dýchal čistým a osvěžujícím dechem a mně najednou vůbec nepřišlo, že by mi měla být zima. Bylo mi tak nějak krásně a proto jsem zvolnila svůj rychlejší krok.
S Každým krokem mě napadlo tisíce slov, zakombinované do překrásných vět. A čím blíže domovu jsem byla, tím smutnější byla i ta slova. Věděla jsem, že až přijdu domů, z krásné povídky mi nezůstane nic. Přesto jsem se neubránila úsměvu, když se mi v myšlenkách napsalo úhledným písmem slůvko Konec.
Všechno někdy musí skončit, ne? :)
 


Komentáře

1 Aiya | 2. listopadu 2009 v 16:24 | Reagovat

Taky si někdy v mysli tvořím příběhy, děsně moc toužím po papířru, abych to vžečnila, ale přijdu domů, a už nenacházím ta správná, krásná slova, jako předtím...

2 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 2. listopadu 2009 v 18:29 | Reagovat

ten pocit znám....často se mi stáva, že když jdu pěšky domů, nebo v buse...něco v mé mysli žije...ale když dojdu domů...jako by se to rozplynulo v mlhu a už tady není..a i kdybych chtěla něco z toho napsat...už to není tak dokonalé, jako to bylo kým jsem byla "na cestě"...

3 Jáchym | E-mail | Web | 24. října 2011 v 20:25 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.