Trivio 7.

22. listopadu 2009 v 18:41 | Saline A. |  Trivio
Díl věnuji Nikolce, doufám, že se brzy uzdravíš ♥
PS: Omrkněte Galerii k Triviu, jsou tam dvě nové postavy :)
Most, Česká republika
Už nějakou chvíli jsme seděli na baru v Twisteru, tančit jsme si odběhli jen několikrát. Zřejmě změnili Dj, nebo ten starý ztratil vkus, jinak si nedokážu představit, proč jsme netančili na písně, které pouštěl. Zřejmě jsme neměli tu pravou náladu.
Objednávala jsem si asi páté mojito, když se ke mně přiblížil nějaký chlapec a požádal mě o tanec, jelikož právě hrál M. Jackson s nesmrtelnou písní, You're not alone.
Chlapec se představil jako Benedikt a sdělil mi, že mu je čerstvých osmnáct, přestože vypadal sotva na čerstvých sedmnáct.
Zajíček, pomyslela jsem si a ruce si obmotala kolem jeho krku, zatímco ty jeho mi putovaly od zad až po zadek.

"Jak ty se vlastně jmenuješ?"
"Karin."
"Hm, hezký jméno. A kolik Ti je?" nevzdával se, přestože jsem nejevila sebemenší náznak zájmu.
"Dvacet jedna, brzy dvacet dva."
"Páni, já sbalil starší holku!" zavýskl šťastně.
"To, že s tebou tancuji, neznamená ani pramalé nic. Zdál ses mi hezký v obličeji a já potřebovala malé rozptýlení, jinak bych se asi brzy opila." Smutně se mi zadíval do obličeje a já pochopila, že s upřímností jsem to tentokrát "lehce" přehnala.
"Promiň, měla jsem špatný den a…"
"Neomlouvej se. I tak, kluci mi neuvěřej, že jsem tancoval s jednadvacítkou," zasmál se, ale já v jeho očích přesto viděla pohasínající jiskřičku naděje. Tady už jsem to zkazila a bohužel už s tím nic neudělám.
Když píseň skončila, oba jsme se s díky za tanec rozešli na jinou stranu. Zničeně jsem dosedla k Tedovi a zašklebila se.
"Jmenuju se Benedikt, je mi osmnáct a kámoši mi neuvěřej, že jsem tancoval se starší holkou!"
"Osmnáct? Vypadal sotva na sedmnáct!"
"Přesně tak. A také podle toho mluvil. Pubertální děti jsou čím dál zvláštnější, nemyslíš?"
"S tím už se nic neuděláš, Karin. Ženeme se kupředu, vyvíjíme se. I když jsem si jistý, že každý rodič by si přál, aby jeho dítě bylo stejně vyspělé, jako jsi bývala ty."
"Ale prosím Tě, víš moc dobře, že než jsem se s tebou začala přátelit, byla jsem poměrně zdivočelá. Usměrnil jsi mě," pousmála jsem se a jelikož mě žádal o tanec, držíc ho za ruku, jsem s ním cupitala na parket.
Ruce jsem mu zabořila do vlasů a hlavu si opřela o jeho rameno.
"Karin, poslyš, proč my se vlastně nedáme dohromady?"
"Protože už jsme to zkoušeli a po měsíci nám došlo, že to nepůjde. Ty už si tu naší krizi nepamatuješ, Tede?" pousmála jsem se.
"A nechceš to alespoň zkusit?" zeptal se a aniž by čekal na odpověď, zlehka, ale dlouze mě políbil.
"Tede," pousmála jsem se, když polibek ukončil. "Líbáš vážně dokonale, stejně jako tenkrát, ale… tyhle polibky patří tomu modrookému chlapci támhle u stolu, který po tobě už nějakou dobu kouká," natočila jsem ho Tobiasovým směrem a zvesela mu zamávala. Spiklenecky jsme na sebe mrkli a já odcházela zpět na bar, zatímco Tadeáš už oficiálně stvrzoval vztah s Tobiasem.
oOo * oOo
A najednou nás bylo zase o jednoho víc. Na jídelním stole ráno voněly tři různé druhy čajů a také pokojem zářily tři druhy úsměvů.
Život se nám zdál veselejší, barevnější a on vážně byl. Tobias vnesl do našeho života podivuhodné světlo, u kterého neexistoval vypínač.
Tudíž, byl-li ve Vaší bezprostřední blízkosti on, neexistovalo riziko smutku. A zřejmě to bylo dobře.
"Co by jste si dali na oběd?" vyhrkla jsem na ně, jakmile vlezli do dveří kuchyně, pošťuchujíc se. Jak jinak.
"Ále, dneska nic nevař, my si v lednici něco najdeme. Jo a mimochodem, v obýváku je pro tebe nějaká obálka," zasmál se Tobi, přičemž Tedovi uštědřil pořádný šťouchanec pod žebra, načež Tadeáš mu to vrátil zuřivým polibkem.
Nad jejich chováním jsem se usmála a s hrnkem čaje došla do obýváku. Sedla jsem si do křesla a rozbalila obálku.
"No to snad ne! Tak to je vážně hodně špatný vtip!" hodila jsem to v kuchyni na stůl. Rozčileně jsem po sobě umyla hrnek a sedla si proti nim.
"Karin…"
"Žádné Karin, Tadeáši! Nechápu, jak vás to mohlo napadnout! Do Anglie mě nikdo ještě několik měsíců nedostane," zavrčela jsem na něj.
"Je to už přes půl roku," zašeptal Tobias, s pohledem schovaným někde pod stolem.
"Ano, ale já stále nevěřím, že bychom byli připravení. Zaplatím vám ještě jednu letenku a poletíte spolu. Bude to příjemný dovolená, v Anglii je krásně."
"Ale…" ozvalo se dvojhlasně.
"Žádné ale, kluci. Už jsem se rozhodla a nezměním to."
Je směšné a dětinské dát mě znovu dohromady s Brianem, pomyslela jsem si a v duchu se tomu nápadu šíleně zasmála. S ním by to ani nešlo.
"No, tak… my tu letenku zítra zajdeme vrátit," viditelně posmutněl Tobi.
"Promiň, necítím se na to. A jsem si jistá, že Brian také ne."
"Vzpomínáš si na Vánoce a Nový rok? Seděla jsi u okna a v ruce jsi držela ten medailonek, co jsi od něj dostala. Byla v něm fotografie vás dvou… vážně Ti to nepřijde jako důkaz, že je připraven?"
"Oba poznáme, až budeme připraveni… to, že mi poslal dárek, mi nepřijde jako důkaz…" odmlčela jsem se a medailonek, visící na řetízku stiskla pevně v dlani.
Přála jsem si, aby myšlenka, rostoucí v mé hlavě, nebyla pravdivá. Lhala jsem sama sobě a moc dobře jsem to věděla.
Miluješ ho, ty hloupá!
oOo * oOo
Po mém odmítnutí letenky do Anglie se mi dalších několik týdnů dennodenně dostávalo různých dárkových košů, květin a nejdražšího alkoholu.
Několikrát jsem dostala i milostné dopisy, ale všechny zůstaly uzamčené ve žluté obálce, v mém nočním stolku.
Ustalo to až včera, když jsem ho minimálně po sté po telefonu žádala, aby již nic neposílal a dal tomu všemu volný průběh.
A jelikož jsem nemusela čekat nějakou návštěvu od poslíčka, kývla jsem na jednu ze starších nabídek ke schůzce od muže, jež mě neuvěřitelně fascinoval způsobem vyjadřování. Působil mladistvě, ale zároveň mluvit tak galantně!
Připomíná Ti Briana.
Mlč!
Celou dobu bojuji s vnitřním já a za žádnou cenu se ho nemůžu zbavit. Připomíná mi to, co už dávno vím, ale nechci si to přiznat ani za nic.
Povzdechla jsem si a přes hlavu si natáhla lehký svetřík.
"Kampak se chystáš, krásko?" vešel do dveří Ted a políbil mě pod ucho.
"Ále, nech si to pro Tobiho," štípla jsem ho do boku. "Mám schůzku s jedním mužem," usmála jsem se.
"Vážně? Kdopak to je?" rozzářil se.
"Jmenuje se Patrik, je mu devětadvacet, je rozvedený a má dvě dcery, dvouleté."
"Jaký má vztah s bývalou manželkou?"
"Pravidelně se s ní stýká, když k němu vozí děti na víkend."
"Důvod rozvodu?" opřel se vedle zrcadla, zatímco jsem se líčila.
"Manželka ho podváděla s jeho otcem."
"Páni, takže zhrzený syn?" překvapeně hvízdl.
"Už se z toho vzpamatoval," tiše jsem broukla, přestože jsem si živě pamatovala jeho slzy, když mi to vyprávěl.
"Karin…"
"Co? Chci si konečně najít normální vztah, s normálním mužem!"
"Nepustím Tě"
"Co prosím?" nevěřícně jsem se na něj otočila.
"Nepustím tě k někomu, kdo je psychicky labilní. Nechci, aby to dopadlo jako se Simonem."
"To bylo něco úplně jiného!"
"Doopravdy? Zhrzeného syna matka bila, otec byl alkoholik a feťák. Narušené dospívání, Patrikovi narušili rozvoj osobnosti, tudíž pravděpodobně citově zakrněl a hrozí, že se u něj rozvinou násilnické sklony. Karin, já nechci znovu přijít do nemocnice a slyšet, že jsi ve velmi vážném stavu, jelikož Tě třikrát oživovali! Nechci Tě ztratit."
"Ale vždyť mě neztratíš, hlupáčku," pohladila jsem ho po tváři a pevně ho objala kolem pasu.
"Zamknu Tě tu, jestli budu muset!" políbil mě do vlasů.
"No dobrá, napíšu mu, že to odložíme."
"Zrušíme," opravil mě s úsměvem a podával mi telefon.
"Fajn!" vzala jsem si ten mobil a Patrikovi napsala omluvnou sms, s ujištěním, že za to může můj příliš ochranitelský přítel.
"Spokojen?"
"Naprosto," zářivě se usmál a ještě pevněji mě objal.

 


Komentáře

1 Aiya | 22. listopadu 2009 v 21:11 | Reagovat

Jelikož jsem se ke konci začala rozptylovat NĚKÝM (:D:D:D:D) nemohla jsem se soustředit :D
Ale je to dokonalé, jako všechno, co jsi napsala, a dokonalé jako TY :D
TY a TY seš nejlepší

Miluju tě

2 J.<3 | Web | 22. listopadu 2009 v 21:11 | Reagovat

Nemám slov.. je to prostě perfektní, zlatíčko :)♥
Ti dva jsou taaak milíí ♥

3 Saline A. | 22. listopadu 2009 v 21:13 | Reagovat

[1]: Já tě žeru ♥ Nejlepší seš ty ♥♥

[2]: Děkujůů ♥ Myslím, že oni dva nakonec převezmou celou povídku :D

4 AngeliQue | Web | 22. listopadu 2009 v 22:50 | Reagovat

Dokonalé !! <3

5 Saline A. | 22. listopadu 2009 v 22:52 | Reagovat

[4]: Děkuji ♥

6 MiMi Madison H. <3 Affko <3 | Web | 22. listopadu 2009 v 23:05 | Reagovat

uplně supr..čekám na další dílek :)..zvyšek jsem psala na ajsku :D

7 Saline A. | 23. listopadu 2009 v 15:22 | Reagovat

[6]: Je to milé, děkuji moc :)

8 oog | Web | 23. listopadu 2009 v 19:54 | Reagovat

krásný blog

9 oog | Web | 23. listopadu 2009 v 20:10 | Reagovat

jj díky ještě taková zajímavost jsem kluk :D

10 Destiny. | Web | 1. prosince 2009 v 16:49 | Reagovat

Nádhera <3♥
Jsi talent;)

11 Saline A. | 1. prosince 2009 v 17:39 | Reagovat

[10]: Děkuji ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.