Rebelka ani coulem duše 27.

12. listopadu 2009 v 19:10 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
Díky za vše...! <3 :)

"Dobré ráno," usmála jsem se na Maxe a přitulila se k němu ještě blíž. Samuel už v noci nepláče, tak jsme ho uložili do postýlky do jeho pokoje a jak se ukázalo, tam se mu líbí ještě víc.
"Dobré, princezno," políbil mě na čelo a pohladil po rameni. "Co budeme dneska dělat?"
"Nevím… co kdybychom vzali Samuela na plavání? Dlouho jsem tam s ním nebyla."
"A já mám ještě lepší nápad. Zajdu tam s ním já, pak rovnou nakoupím a ty dnes budeš odpočívat, hm? Co ty na to?" zářivě se usmál a posadil se.
"Že jsi úžasnej," stáhla jsem ho zpět k sobě a šťastně ho políbila.

***
"Dobré ránko, rodinko," políbila jsem na tvář postupně Ellí a Seba, malou Miley jsem polechtala na krku právě ve chvíli, kdy jí Seb vkládal do pusinky přesnídávku, tudíž následkem smíchu Seba banánovou přesnídávkou poprskala.
"Šikovná holčička," zasmála jsem se a na Seba vrhla pohled alá aspoň vidíš, co si o tobě to děvče myslí, což jsem schytala utěrkou v obličeji.
"Ale no tak, děti!" napomenula nás Ellí, ale neubránila se rozvernému smíchu.
"Kde máš Maxe se Samem?"
"Chystají se na plavání, Max mi chtěl věnovat volný den."
"No, tak to je ideální, jelikož to vypadá, že dnes bude ples na počest naší těhotné Káti, ovšem bez naší těhotné Káti. Kris ji prý téměř připoutal k posteli a pouští ji jen na záchod - s doprovodem. Je z toho otrávená, ale zároveň dojatá."
"To by na Krise odpovídalo. Docela bych na ples i šla, dlouho jsem neviděla vaše mamky."
"Byla by tam i tvoje."
"Och," vydechla jsem, neschopna slova. Naposledy jsem ji viděla před necelými dvěmi roky. Nedokázala přijít ani Filipovi na pohřeb a to jsem jí poslala oznámení. Dopis. Nebyla schopná napsat ani sms, že ji to mrzí.
"Nikam nejdu," prohlásila jsem rázně a hrnek s kávou si přitáhla blíže k tělu, zatímco jsem pozorovala Miley, která vesele ťapkala mrňavými ručičkami v mističce s jídlem.
"Gabi, přeci nechceš…"
"Ale ano, přesně tohle chci, Ellí! Já už ji nechci ani vidět. Kde byla, když jsem se poprvé zamilovala, když jsem poprvé ronila slzy kvůli rozchodu s klukem? Kde byla, když jsem začala vztah s Filipem? Kde byla, když jsem ležela v porodnici s tím malým uzlíčkem štěstí? Nebyla tu pro mě ani ve chvíli, když zemřel Filip! Ani na pohřeb nepřišla! Nic! Nestála po mém boku celý život, jako jiné maminky," odmlčela jsem se. "A já Ti nedám druhou šanci, mami," otočila jsem se přímo proti ní. Věděla jsem, že na mě čekala v obýváku a stejně tak jsem věděla, že stála za mnou, když jsem mluvila. Ovšem to mi neubralo na odhodlání.
"Gabrielo, prosím," zamžikala mokrými řasami.
"Já Tě prosila celý život. A nikdy jsem se nedočkala objetí. Tak ho teď nežádej ty po mně. Nebyla jsi tu, když jsem tě potřebovala. Tak teď tu nebudu já."
"Vážně jsem byla tak špatná matka?"
"Ta nejhorší," zašeptala jsem a odvrátila se od ní, skrývajíc slzy. "A já Tě i přesto milovala. Ale už ne… Už mám v srdci místo jen pro ty, co si zaslouží, aby je někdo miloval."
"Smím alespoň vidět svého vnuka?" vzlykla, ale přesto se v jejích očích odrážel vzdor. Ona se nevzdá.
"Svou šanci jsi promarnila," zavrtěla jsem hlavou a směřovala ke schodům.
"Gabi, přeci to nenecháš skončit," křikl za mnou Seb.
"Skončilo to v den, kdy mi zakázala Filipa," vykročila jsem do schodů a slyšela, jak matka zlomeně lapla po dechu.
Jakmile jsem vešla do ložnice, ustlaná postel mi napověděla, že Max se Samem už odešli na plavání. Bylo mi to trochu líto, po té události s matkou jsem chtěla dělat něco, při čem bych na ní alespoň na chvíli nemyslela.
Natáhla jsem se do lenošky a na klín si stáhla jedinou fotografii, na které jsem já, Filip i malý Samuel. I přes tu neuvěřitelně dlouhou dobu, co tu Filip není, jsem ji nedokázala dát z nočního stolku dolů. Stále jsem nebyla dost silná. Byla jsem jen vděčná Maxovi, že mou stále trvající lásku k Filipovi toleroval. Kdyby ji netoleroval, zřejmě bych nebyla schopná být s ním.
"Chybíš nám, lásko," zašeptala jsem a pohladila kontury Filipova obličeje.
***
"Ahojky," políbila jsem Maxe na tvář a do náručí si pevně přitiskla Sama. Byl večer a venku už foukal studený vítr, tudíž jsem mu dýchala na prokřehlé prstíčky. "Jak jste se měli?"
"Skvěle, příště musíš jet s námi. Samuel se tam vyřádil, ale nechtěl ostatním dětem půjčovat hračky," zašklebil se na něj a on se mi se smíchem schoval do vlasů.
"Ale ale, copak to se dělá, Same? Musíš se s ostatními podělit, nesmíš být zlý!" zavyhrožovala jsem mu prstíkem.
"Honem, Kačka rodí, jedem!" vběhla do dveří Ellí, ale okamžitě běžela dál, vstříc nastartovanému autu a my běželi za ní.
Vida, nový život začíná!
 


Komentáře

1 AngeliQue | Web | 12. listopadu 2009 v 19:20 | Reagovat

Áááááááááááá <3

2 Destiny. | Web | 12. listopadu 2009 v 19:30 | Reagovat

Krásný <3<3<3

3 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 12. listopadu 2009 v 20:27 | Reagovat

aaaaaaa..píííšu výkřik radosti i jsem :D...se těším na další dílek..moc hezky napsáno...aaaaaaaa..Kačka bude rodit :D heh

jo chybí mi Filip...zas jsem si na něj vzpoměla při tomhle dílku..jdu omrknout foto :)..ať vidím ty kontury :p

4 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 12. listopadu 2009 v 23:27 | Reagovat

mno..zase jsem jednou našla tvůj opožděnej komentář někde zahrabanej..ale jako já si tě dala povolit...tak nevím, proč tě to pořád blokuje :(...sakra
jinak napsla jsem dva dílky k Celeste..zašlu ti je na mail..tedy, zašlu ti celou povídku, jako prílohu v mailu..páč ja už musím mít spinkat..dobrou..mám tě ráda...tak když budeš mít chuť tak se mi na to mrkni (hug) <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.