Trivio 4.

31. října 2009 v 19:40 | Saline A. |  Trivio
Prosím prosím, dovolte mi věnovat tento dílek mojí zlaté Nikolce, alespoň jako malou náplast za to, co se jí stalo ♥ Mám tě moc ráda! :))
PS: Omrkněte Galerii k Triviu, jsou tam dvě nové postavy :)

Londýn, Anglie
Neodvážila jsem se hnout brvou. Na rtech jsem cítila lehounký, teplý dotyk vlažných rtů, které mě pomalu líbaly a jemné ruce, hladící mě po zádech.
"Dobré ráno," zašeptal a na rty mi vtiskl ještě jeden polibek.
"Hm, dokonalé," rudá až za ušima jsem se snažila vtěsnat pod jeho rameno.
"Kam se snažíš dostat? Celou noc se rozvaluješ a teď se schováváš. Nevídané změny chování," smál se a já se zpod něj tedy vysoukala.
"Vážně jsem se roztahovala?"
"Vlastně nevím. Jakmile jsem se pohnul, pevně jsi mě sevřela, tak jsem to raději víckrát neopakoval," vyplázl na mě jazyk a já ho štípla do boku. "Už vím, že máš ráda nadvládu, sadistko jedna."

"No dovol," začala jsem se smát a výhružně mu pohrozila prstem.
Nenechal si to líbit a do mého milostivého prstíku mě kousnul.
"Au! A pak kdo je tady sadista, ty surovče jeden," zabouchala jsem do něj pěstmi a rychle jsem se schovala pod peřinu, protože jsem viděla, jak po mně se smíchem startuje.
Ve chvíli, kd jsem si na sebe přitáhla peřinu, se nad mojí hlavou rozjela "válka", jelikož Brian se mi tu peřinu snažil strhnout. Po deseti minutách urputného snažení, když mi už docházel vzduch, se mu to podařilo a okamžitě se mi přisál na rty.
Ruce jsem si spojila za jeho krkem a oddávala se těm nejdokonalejším polibkům, jaké jsem kdy zažila.
oOo * oOo
Leželi jsme v posteli, pokoj nám provoňoval pravý anglický čaj a na obrazovce televize nám hrál nějaký film, kterému jsem nerozuměla ani slovo a ve chvílích, kdy jsme si nepovídali, jeho rty se věnovaly mému krku, nebo mým rtům.
"Mám nápad," prohlásil po několika minutách líbání, ale vrátil se zpátky k mému krku. Líbilo se mi to natolik, že jsem se ho ani nedovážila zeptat, jaký. Souhra jeho rtů a jazyku tvořila přímo dokonalou kombinaci. "Dneska si tu zrušíš registraci a půjdeme ke mně. Je zbytečné, abys platila pronajmutí pokoje, když u mě to máš zdarma i s bonusem.
"Bonusem?" nadzvedla jsem hlavu a zamrkala jako panenka.
"Já jsem bonus," pohladil mě po tváři. Hlavou jsem praštila na polštář a oči si zakryla rukama.
"V tom případě nikam nejdu," ušklíbla jsem se.
"No Karin," urazil se a začal mě lechtat. Ve chvíli, kdy jsem ho už chtěla pořádně nakopnout, někdo zaklepal na hlavní dveře.
"Jdu tam," bleskově jsem vyskočila z postele a tak, jak jsem byla, jsem se chopila otvírání, ale hned jsem toho hořce litovala.
"Co tu chceš?"
"Chtěl jsem si s tebou promluvit bez…-"
"Kdopak to je, zlato?" Brianovy ruce se obtočily kolem mého pasu a jeho rty zaputovaly na můj krk, zatímco Simon mrtvolně zbledl.
"Chtěl jsi něco?" zacukrovala jsem a Brianovy ruce k sobě přitáhla blíž.
"Co vy dva spolu máte?" protáhl se škvírou mezi dveřmi do pokoje.
"Něco hezkýho, příjemného, beze stopy agrese a násilí."
"Co si to…-"
"Simone myslím, že už několikrát bylo řečeno, abys odešel. Do teď jsme to řešili všechno s klidem, ale jestli ještě jednou přijdeš, budeme to řešit přes policii. Uvědom si, že tady už nejsi vítaný." Brian se na něj díval pohledem, který zakazoval jakýkoliv náznak odporu.
"Já se jí nevzdám, Briane!" bojovně nakročil Simon.
"Já ale taky ne," vykročil i Brian a já viděla, jak Simon zaváhal, jelikož Brian je v podstatně lepší kondici, než on.
"Tak dost, nikdo se tady nebude prát. Simone, odejdi. Prosím," zašeptala jsem.
"Přeci nedovolíš, aby to skončilo, Karin!"
"Už nechoď, Simone. Měj se hezky…" Dveře jsem držela otevřené na půl paže, čelíc jeho nevěřícným pohledům. Po několika neuvěřitelně dlouhých minutách jsem zaslechla tiché kroky a ve vlasech ucítila lehký závan větru. Simonovy kroky se zastavily přede mnou a já byla nucena podívat se mu do očí.
"Nikdy na tebe nezapomenu," pohladil mě po tváři.
"Já snad ano. Sbohem," zavřela jsem za ním dveře a otočila se k Brianovi. "Zdá se, že je konec," pousmála jsem se.
oOo * oOo
.
Most, Česká republika
"Uvidíme se na letišti," bylo poslední, co jsem slyšela od Briana. Políbil mě a pak odešel do první třídy letadla, zatímco já se spokojeně usadila ve třídě druhé. Když jsem pak na letišti vystoupila z letadla, po Brianovi nebylo vidu ani slechu.
Dnes jsou to téměř dva týdny, co jsem ho neviděla. Na stole mi stydl čaj, zatímco jsem se mu snažila dovolat. Znovu.
A znovu, jako vždy, když jsem mu volala, mi to nebral. Ale dnešek byl konečný. Ráno jsem si řekla, že zítra už mu volat nebudu. Nechám to být. Když bude chtít, třeba se ozve. A jestli ne, tak… nevím co budu dělat.
Nejhorší je, že ani nevím, proč se neozývá. Proč ta náhlá změna. Celou dobu v Anglii byl tak pozorný, milý, láskyplný… Přála jsem si vědět, co stálo za tou neuvěřitelnou proměnou.
Díky němu skončily záležitosti se Simonem. Ale také díky němu právě vyhasla jedna naděje.
"Tadeáši, ahoj," políbila jsem na tvář svého dlouholetého přítele. Sundala jsem si kabát a jen v tričku dosedla na židličku za malým stolkem, přímo proti němu.
Malá kavárnička uprostřed města působila rodinným a uklidňujícím dojmem, nehledě na to, že se tu pro nás vždy našel volný stůl. Pro své menší rozměry nebyla příliš navštěvovaná, většina lidí volila spíše větší prostory.
Ale my s Tadeášem volili vždy tuto kavárnu, jelikož co jsme si tu řekli, pro nízkou navštěvovanost, prostory kavárny neopustilo. A taková místa se v dnešní době hledají vážně špatně.
"Tak jak jsi pokročila s Brianem?" nijak neotálel.
"já to vzdávám. Zažila jsem s ním hezkou dovolenou a jsem mu vděčná, protože mě zbavil Simona, ale tím to asi hasne. Nechápu způsob jeho myšlení. Tede, ty jsi kluk, máte podobné myšlení… pomoz mi trochu přeci!"
"No dovol! Karin, přeci víš, že bych se k dívce, se kterou jsem spal, takhle nikdy nechoval! Vlastně bych se takhle nechoval k žádné dívce."
"Nespala jsem s ním," nabubřele jsem si povzdechla. "Ještě toho trochu."
"Já vím, promiň. Ale já ho neznám, nemůžu posuzovat jeho chování. Hele ale, koupil jsem si časopis…-" odmlčel se a začal se přehrabovat v tašce. "Jo, tady. Na, je tam s ním rozhovor," podával mi pestrobarevný časopis.
Nalistovala jsem danou stránku a nestačila zírat. Přes celou A4 se na mě díval Brian, v ruce držíc Rozkvět lásky.
"Pane bože, Tede, to jsem já!" vyjekla jsem a časopis mu strčila až pod nos.
"No kruci, tobě to ale sekne!" pousmál se.
"Á, nech toho!" okamžitě jsem mu odsekla a pěstí ho šťouchla do ramene. "Proto jsem ti to neukazovala! Dej to sem," vytrhla jsem mu časopis z ruky a narvala ho k sobě do kabelky. "Vrátím ti to, až to budu mít přečtený."
"Neblbni, co bude číst Silvie? Bude vyvádět!"
"To je mi nějak jedno, Tede. Víš moc dobře, že jsem jí nikdy neměla ráda."
"Vidíš a já se nikdy nedozvěděl, proč."
"A taky se to jen tak nedozvíš. Musela bych být hodně opilá, abych Ti to řekla. No a jelikož nepiju, tak…"
"Se to nikdy nedozvím. Chápu. Ale nevím, proč děláš takové cavyky, Karin."
"Někdy je možná lepší nevědět, nemyslíš?"
"Možná jo…" odmlčel se a usrkl si ze svého vanilkového Latté. "Hele, brzy budou Vánoce. Co bys chtěla jako dárek?"
"Víš moc dobře, že nic."
"A ty zase moc dobře víš, že Ti stejně něco dám. A když vybírám sám, vyjde to o hodně dráž," zasmál se a já se instinktivně dotkla stříbrného řetízku, s diamantovým srdíčkem.
"Stejně Ti nikdy neodpustím, že jsi za mě vyhodil takových peněz," trochu vyčítavě se na něj podívám. Já mu dala jen tričko a náramek.
"Prosím Tě Karin. Kolikrát Ti mám ještě vysvětlovat, že to pro mě nebyla žádná čára přes rozpočet? Za ty roky, co se známe sis to zasloužila," usmál se a já se k němu sklonila, abych ho na znamení díků políbila na tvář. Ve chvíli, kdy mě do nosu udeřila Tadeášova kolínská, jsem přesně věděla, jaký dárek chci.
"Mám to!" šťastně jsem vydechla. "Už vím, co chci k Vánocům!"
"Copak?" odmlčel se, ale když viděl můj rozjařený výraz, zřejmě mu všechno došlo. "Ne, Karin, to po mně přeci nemůžeš chtít!"
"Ale ano, chci! Tede, zpíváš nádherně a moc dobře víš, jaké písně mám ráda. Prosím, udělá mi to ohromnou radost!"
"Hm, tak dobře. Ale já chci…"
"S tím si nedělej starosti," rychle jsem ho utnula. "Pro tebe už je dárek téměř z půlky hotový."
"Vážně?"
"Ano. A jsem si na osmdesát procent jistá, že se Ti to bude líbit."
"Víš moc dobře, že by se mi líbilo všechno. Jen aby to bylo upřímné."
"Děláš, jako kdybych Ti někdy lhala!" nafoukla jsem se.
"No…" významně se na mě podíval.
"Fajn, někdy možná ano, ale stoprocentně to byla jen milosrdná lež! Jinak bych si nedovolila lhát Ti. To snad víš, ne?"
"Vím," pousmál se a hrnek po svém Latté odstrčil stranou, čímž mi naznačil, že už odcházíme. Zvedla jsem se a zatímco mi Tadeáš pomáhal do kabátu, loudavým krokem se k nám blížila servírka.

 


Komentáře

1 Aiya | 31. října 2009 v 20:22 | Reagovat

Talente :D

2 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:43 | Reagovat

Krásné.

3 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:43 | Reagovat

Nádherné.

4 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:43 | Reagovat

Neobvyklé.

5 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:45 | Reagovat

Úžasné.

6 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:45 | Reagovat

Perfektní.

7 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:45 | Reagovat

Ohromující.

8 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:45 | Reagovat

Dechberoucí.

9 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:46 | Reagovat

Dokonalé.

10 Strange_Angelic | Web | 31. října 2009 v 20:46 | Reagovat

Svou tradiční desítkou končím. ;)

11 J.<3 | Web | 31. října 2009 v 21:45 | Reagovat

Vuááá!! vidíte to?! Vidíte?? MOST!! A kdo tam bydlí? Jáá :D Cha cha chaa!! :D
Dokonalé, dokonalé, DOKONALÉ!!♥
Já prostě nemám slov, zlatoo.. Máš obrovskej talent.. :) Je to úžasnýý :) ♥

12 Saline A. | 31. října 2009 v 21:53 | Reagovat

Děkuji ♥
Všem ♥

13 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 31. října 2009 v 21:56 | Reagovat

hezký hezký...kams k čertu poslala Briana?????? :D se picnu..ale ten Tadeáš vypadá na svkělýho kámoše..toho chci taky :D..heh...jinak ke psaní nevyčítam absolutně nic...protože je to perfektní, jako po každé když něco napíšeš...a jsem moc ráda, že přidala tenhle dílek :)...jsi mi zvedla ještě víš mou už tak skvělou náladu :p hihi :)

14 Saline A. | 31. října 2009 v 22:17 | Reagovat

[13]: Briana? :D No... Uvidíš v dalším díle :D Už na něm pracuju :) A Tadeášek je skutečný! :) Ovšem trošičku se liší věkem a jménem, jinak je psán dle skutečnosti :)) Takže na Tadeáška nedám dopustit :D
Jsem ráda, že jsem ti pozvedla skvělou náladu :))
A děkuji ♥

15 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 1. listopadu 2009 v 1:15 | Reagovat

[14]: já se hrozně těším na další dílek...jáá už chci Briana :D:D:D s Karin..jak "špásují" v posteli :D hehee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.