Trivio 3.

29. října 2009 v 22:21 | Saline A. |  Trivio
Já jsem tak utlačované dítko! :D Tak dlouho do mě MiMi šťourala, až jsem ten díl prostě musela přepsat! :D Vrr!!! :D Za to bude trvat o dost déle, než přidám další! :D


Londýn, Anglie
"Která fotografie se Vám líbí nejvíce?" rozložil přede mě Brian, lehce podnapilý několik fotografií.
"Mně? Rozkvět lásky a pak Rozkvět marnivosti," usmála jsem se a prstem poklepala na ony fotografie.
"V tom případě jsou Vaše."
"Ale to přeci nejde, vždyť Vám budou chybět v portfoliu."
"Mam kopie, Karin. Přál bych si, aby tyto dvě fotografie visely ve Vaší ložnici," usmál se a podával mi je.
"V tom případě moc děkuji. Dám si je nad postel," pousmála jsem se a na důkaz díků jsem ho políbila na tvář. Natočil se ke mně a dlouze se mi zadíval do očí. Kombinace jeho smaragdově zelených a mých pomněnkově modrých tvořila škálu několika barev. Toužila jsem uhnout pohledem, něco říct, zastavit ho, ale ani jedno z toho nebylo možné.
Jeho oči na mě působily zvláštním dojmem, nemohla jsem se od nich odtrhnout.
"Karin, něco bych Vám měl říct," zašeptal a lehce se odtáhl.
"Vy jste ženatý?"
"Ne," zasmál se. "Ale vibruje Vám mobil a mně z toho vážně svědí noha," pořád se smál, zatímco já už jsem byla v druhém koutě pokoje a omlouvala se Lucce, že jsem včera nedorazila. Jak jsem neměla diář, úplně jsem na to zapomněla!
"Lucí, moc se omlouvám. Ztratila jsem diář, objevil se Simon a… myslím, že tu prohlídku památek necháme na příště. Určitě tu nejsem naposledy, věř mi."
"No dobrá, ale kluci byli zklamaní, měli pro tebe dárek."
"Vážně mě to mrzí, snad příště," pousmála jsem se, ale rázem začala hrozit prstem Brianovi, jelikož načínal novou láhev jakéhosi alkoholu, který vypadal jako napodobenina kyseliny. "Lucko prosím tě promiň, mám návštěvu, která se právě snaží opít do bezvědomí. Ozvu se, pa," zavěsila jsem rychle, jen jsem stihla zaslechnout nechápavé ahoj.
"Briane, dost! Stačilo! Myslím, že už jste toho vypil až dost!" vytrhla jsem mu láhev z ruky a položila na polici, do jejíž výšky Brian v tomhle stavu nikdy nedosáhne.
"Ale já chci bubli bubli!"
"Ne, Vy chcete pořádnou sprchu. Padejte, já Vám zatím ustelu gauč," postrčila jsem ho směrem ke koupelně a šla si do ložnice pro jednu peřinu. Ve chvíli, kdy jsem se vracela s peřinou do obýváku, tam vkročil úplně nahý Brian.
"Hotovo," prohlásil a já úlekem upustila peřiny na zem. Zavřela jsem oči a s hlubokým nádechem mu popsala cestu k ručníkům.
"Až budete utřený, vezměte si spodní prádlo! Exhibicionisty ve svém pokoji nestrpím!"
oOo * oOo
"Dobré ráno," pozvedla jsem obočí, když se Brian uráčil dojít na snídani.
"Dřív, než začnete s výčitkami, bych se chtěl omluvit."
"Není proč. Byl to vskutku zajímavý večer."
"Dělal jsem nějaké scény?"
"Jen jste se přede mnou producíroval zcela nahý," prohlásila jsem jakoby nic a usrkla si jasmínového čaje. Brian zalapal po dechu a poté si hlavu skryl do dlaní.
"Já se tak stydím."
"Docela jsem se bavila. Hrál jste si na Spidermana," uchichtla jsem se a bavila se jeho rozpaky.
"Alespoň, že Spiderman. Většinou to bývá Kočičí žena."
"Ta byla hned potom," naplno jsem se začala smát, když jsem si vzpomněla, jak běhal nahý po pokoji a imitoval Spidermana a Kočičí ženu.
"Tolik mě mrzí, že jste byla nucena zažít tuto stránku mé osobnosti. Opravdu," omluvně se na mě díval.
"Ale já se opravdu bavila. Hlavně při Kočičí ženě," mrkla jsem na něj a zářivě se usmála.
"Bože, já se tak stydím!"
"Nebojte, nikde to roznášet nebudu," usmála jsem se a pohladila ho hřbetu dlaně. Bylo na něm poznat, že kdyby mohl, zalezl by někam, kde ho nikdy neuvidí a nejraději by nevylézal.
"Nedivil bych se, kdyby jste mne už nikdy nechtěla vidět," chytl mě za tu ruku.
"Ale prosím Vás! Každý z nás si někdy prošel trapnými chvilkami. Já nejsem výjimkou."
"Opravdu?"
"Samozřejmě," stiskla jsem dlaň, nepřestávajíc usmívat se.
"Jaká je Vaše nejtrapnější vzpomínka na alkohol, Karin?"
"Pozvracela jsem porotu u maturity. Naštěstí si mysleli, že mám nějakou virózu, ale od té doby si dám nanejvýš dvě sklenky vína. Ani mi to už nedělá dobře na žaludek."
"Ach tak… No, neobjednáme si snídani?" usmál se a známým gestem přivolal číšníka, který byl téměř hned u nás.
oOo * oOo
Seděla jsem v křesle u otevřeného okna, zabalená v huňaté dece a popíjela jasmínový čaj, zatímco venku poletoval studený sníh. Na korunách stromů se usazoval jemný poprašek, zatímco na ulicích se ještě nedokázal udržet a rozpouštěl se do nepříjemných kaluží. Nebyl dost silný, aby se dokázal udržet a ani se o to nepokoušel.
Vzdal se a roztál. Bez boje. Bez naděje.
Připadalo mi to jako můj život. Nebojuji, ale utíkám. Co nejdál od všeho trápení, jen aby to nebolelo.
Abych při každém pohledu na topení necítila bodavou bolest v zátylku a před očima neviděla Simonovy nenávistivé oči.
"Karin, jste v pořádku?" ozval se tichý hlas ode dveří koupelny, ze které unikala horká pára.
"Hm?" otočila jsem se za hlasem nechápavě, ale když udělal několik kroků, všechno mi došlo. "Ano, jsem. Děkuji. Jen… vzpomněla jsem si na minulost," trpce jsem od něj odvrátila hlavu.
"Simon?"
"Ano… překvapilo mě, že se znáte."
"Nastoupili jsme na stejnou školu. Nevydržel tam moc dlouho, ve druhém ročníku ho vyloučili, jelikož každý měsíc jsme měli "návštěvu" od policie. Převážně kvůli násilí a drogám."
"Drogám?" překvapeně jsem vydechla.
"Koks a perník. O tom se mluvilo, kdo ví, jestli nebylo něco víc."
"Ale vždyť… Ruce rozpíchané neměl!"
"Pokud vím, tak jen šňupal…" zašeptal a já se odvrátila k oknu. Chodila jsem s feťákem… co si Brian pomyslí?
"Za nic Vás neodsuzuji, Karin. Nemohla jste to tušit," pohladil mě po vlasech.
"Děkuji, Briane. Jsem Vám moc vděčná," chytla jsem ho za ruku a usmála se. "Z toho gauče Vás musely bolet záda… dnes půjdete spát do ložnice."
"A Vás nechat spát na gauči? To nemohu dopustit!"
"Ta postel je docela velká… i pro dva," pousmála jsem se.
"V tom případě souhlasím," zářivě se usmál a posadil se na opěradlo mého křesla.
Dívali jsme se okna společně, ale zároveň každý sám.
Každý z nás měl vlastní myšlenky. Ale přesto jsme v nich byli spolu.
oOo * oOo
"Možná už bychom měli jít spát, Briane. Už jsou tři hodiny ráno. Už vidím, jak vstaneme v jednu," pousmála jsem se a trošku se od něj odtáhla.
"To nevadí, já v plánu stejně nic nemám. Ovšem, pokud Vy ano…" odmlčel se, ale nepřestával mě hladit po ramenou.
"Jediný můj plán jste Vy. Tudíž toho vlastně moc neztratím. Jde spíše o to, že už začínám pociťovat známky únavy, dnes byl dlouhý den," zašeptala jsem a na důkaz svých slov si hluboce zívla.
"Krásné sny, Karin," políbil mě na čelo, aniž by ruku z mých ramen na vteřinku sundal.
"Děkuji. Vám také," naposledy jsem zašeptala a poté se ponořila do říše snů.
Když jsem se ráno vzbudila, nejdřív jsem netušila, co se děje. Otevřela jsem oči a první, co jsem viděla, bylo vypracované tělo, přes které jsem měla majetnicky obtočené obě ruce. Když mi došlo, že to tělo, na kterém se tak drze rozvaluji, je Brianovo, došla mi ještě jedna skutečnost - někdo se jemně probíral v mých vlasech!
Pootočila jsem hlavu od toho skvostu a spatřila ještě větší skvost. Brianův dokonalý úsměv. Už už jsem se chtěla zvednout a odsunout se s omluvami, ale umlčel mě jeho pohled a to, co poté udělal, mi úplně vyrazilo dech.


 


Komentáře

1 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 29. října 2009 v 22:50 | Reagovat

woooooooooooooow....tak tohle..zlatičko..klobouk dolu...tohle se mi moc líbí...celý...se teším na další dílek jak pominutá :D hehe..promin že te do toho tak tlačím...ale já miluji tvé příběhy :D hihi..a tenhle díkel je skvelej :p

2 Aiya | 30. října 2009 v 11:32 | Reagovat

Ty si taková... POTVORA...!!!!
Ten konec... za to budeš pykat !!! :D:D

To je horší jak telenovela, která končí napínavě, aby se lidi koukali na další díl.. :D
Já se nemůžu dočkááát :D

3 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:09 | Reagovat

Nádherný.

4 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:09 | Reagovat

Úžasný.

5 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:09 | Reagovat

Perfektní.

6 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:09 | Reagovat

Bezkonkurenční.

7 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:09 | Reagovat

Ohromující.

8 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:10 | Reagovat

Dechberoucí.

9 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:10 | Reagovat

Dokonalý.

10 Strange_Angelic | Web | 30. října 2009 v 17:10 | Reagovat

A už končím, jelikož mě nenapadá co dál psát. :D *andělský pohled*
<3

11 J.<3 | Web | 31. října 2009 v 0:30 | Reagovat

Souhlasím se vším co napsala Strange_Angelic.. Nemá to prostě chybu.♥

12 Saline A. | 31. října 2009 v 0:35 | Reagovat

Jste úžasné, obě! Moc děkuji ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.