Každé slunce jednou zapadne

1. října 2009 v 20:01 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou


,,I set out on a narrow way many years ago
Hoping I would find true love along the broken road
But I got lost a time or two."
Dobrý večer.
Nedávno večer mi tetička Syhrael posílala úryvek z nového dílu pana Smrťáčka, prý abych jí řekla, jestli je to moc divné... A zaujal mě tam jeden odstaveček...
"Lidé žijí se sluncem téměř na jedné hromadě a nezajímá je, kým doopravdy je." Odvětil Dorian podrážděně. "Já zastupuji slunce, ty jsi lidé."
"Takže mám právo se k tobě otočit zády!" Dychtivě s ním bojoval Alexandr.
"A já mám právo jednoho dne prostě zhasnout." Usadil jej Dorian nadneseně a zašklebil se.
A v tu chvíli mi došlo, že my všichni jsme v podstatě vyhasínající slunce. Někdo vyhasne svou vlastní smrtí, někdo vyhasne mnohem dřív, se smrtí svých blízkých, nebo při jiné bolestivé události. A upřímně řečeno, já už vyhasla. Zůstal jen dým a vzpomínky. A jen se marně snažím znovu vzplanout. Bohužel ale musím říct, že všechny pokusy jsou z většiny neúspěšné.
Ale mám se dobře. Je mi fajn. Ohromně fajn....
Ve škole je to na pohodu. Bavím se tam, mám tam... přátele? Ne. Mám tam kamarády. V čemž je rozdíl. Známky by eventuálně také šly. Poměrně mi to šlape a já jsem spokojená. Se školou. Né se vším okolo.
Nemám na nic čas. Vídám se tak málo s Terezkou! A tolik mě to mrzí. Hrozně mi chybí naše denní cesty do školy, ze školy... Velké přestávky, hodiny na počítačích, na výtvarce, pracovkách, češtině... Chybí mi dny s NÍ. Nemám jí a tolik mě to mrzí...
Můžeme si to jen zoufale nahrazovat několika schůzkami.
Zítra s ní jdu do tanečních a potom u ní spinkám. Doufám, že půjdeme spát až ve tři ráno vyčerpáním, protože si s ní potřebuji promluvit o TOLIKA vážných věcech. Nikdy jsme spolu nedokázaly mluvit vážně, vždycky jsme z toho udělaly žert, viď? :) Ale Zítra nechci. Zítra to potřebuji. Potřebuji její dokonalé utěšení, že vše bude fajn...
Hm... V podstatě je to vše, co bych vám chtěla říct. Snad se vám daří lépe, andílci.
Pořádně si užijte víkend.
Mám vás ráda.
Saline A.
 


Komentáře

1 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 1. října 2009 v 20:26 | Reagovat

hmn...nikdy som takto neuvažovala nad životom..možno maximalne nad tým, že každý život horí ako sviečka...ale, že môžeme byť aj vyhasínajúce slnko..to ma v mojich myšlienkach nenapadlo..každopádne, je to zaujímavé a aj podstatne pravdivé...aj keď slniečko má ešte zopár miliónov rokov, kým vyhasne úplne...čo mi ľudia nemáme...
mno..a mám sa celkom fajn...dnes som objavila novú pesničku, kt. určite nie je až taká nová, ale jednoducho sa mi veľmi páči :)...v škole je to zatiaľ celkom fajn
mno..a závidím ti, že budeš s kamoškou...ja som svoju nevidela už ani nepamätám..a ešte ju aj nedávno operovali..pretože mala cisty na ruke...a ja som o tom ani nevedela..som zlá kamoška...dozvedela som sa to, až keď jej vyberali stehy predvčerom...moc ma to mrzí..budem jej to musieť vynahradiť nejako :)
btw: chcela som sa spýtať..ako si to urobila, že z toho videa tu máš len to tlačítko play???

2 AngeliQue | Web | 1. října 2009 v 21:43 | Reagovat

Neměla bys jen tak vyhasnout..
Dneska jak jsme s DD seděli v kavárně, přišla řeč na Tebe.. (Hned potom jsi mi napsala, jako bys snad věděla...)
Hrozně se divil, žes mu prý psala o Alexovi, a říkal, že má dojem, že žiješ jen tím. Že jsou mnohem větší ztráty, že to bolí vždy, ale když ti umře například maminka nebo tak.. prostě stává se to a ti lidé to tak berou.. život jde dál, je to kruté, ale je to tak.
Je spousta lidí, komu se to stalo, a ani o tom třeba nemluví.. Nechci tim naznačit že je špatně že o tom mluvíš, to vubec..
Jen.. jsem tohle chtěla sem napsat, protože ten článek mě zaujal..
Ty jsi nevyhasla, jen přišli mraky, které tě zakryli. Až přijde vítr, a odfoukne je, zase budeš zářit..
Koukej na mě.. :) Třeba se z toho všeho taky přeci jen vyhrabu.. :))

3 J.<3 | Web | 1. října 2009 v 23:06 | Reagovat

Miluji ten song.♥
A ty se drž, zlatíčko..♥

4 Strange_Angelic | Web | 3. října 2009 v 13:15 | Reagovat

Kačenka má pravdu. Žádné slunce nevyhasne. Jenom ho na nějakou dobu přikryjí mraky tak, že nejde vidět.
Jen si teď představ situaci, kdy přijde vítr a všechny mraky odfouká. My jsme tvůj vítr. Tvoji přátelé a kamarádi. A od toho tu jsme.

Život občas pokouší víc než je zdrávo, ale právě proto testuje který člověk má právo žít. Aneb jak se říká "Nejsilnější přežije." A jak jsem Ti už psala andílku, ty jsi neuvěřitelně silnej člověk, kterého jenom občas opustí síla bojovat, ale máš tu nás. A já osobně mile ráda budu bojovat i za tebe.

Mám tě moc ráda, zlatíčko <3

5 Aiya | 5. října 2009 v 16:15 | Reagovat

Mylsím že ty tři hodiny ráno nevyšly.. odpadla jsem kolem dvanácté... :D
někdy až nebudu mrtvá tak ti to vynahradím, ale nevím kdy, s časem jsme na tom stejně...
Je to na baterky... CO bych dala za to chodit na základku a nechat se peskovat on Kňoura za to že chodím do školy až po zvonění... :D Brala bych to klidně denně, než tohleto...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.