Rebelka ani coulem duše 25.

23. září 2009 v 11:53 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
Nebývá to zvykem, ale chtěla bych tento díl věnovat Kačence, mé spoluautorce a andílkovi v jedné osobě. Chci, abys z toho dílu vyčetla, že vždycky se dá zařídit šťastný konec. A nejen v povídkách. Mám tě ráda.

Bylo poměrně brzo ráno, když k nám do domu vtrhla Kačka se zářivým úsměvem. Ellí ještě spala nahoře se Sebem, zatímco já právě přijela od táty. Byla jsem se mu znovu omluvit za mou estrádu po plese, kterou jsem doma ztropila.
"Kde je Ellí?"
"Spí," prohlásila jsem naprosto samozřejmou věc.
"počkej tu!" vykřikla a nehledě na to, že byla v šestém měsíci, vyběhla schody po dvou a během pěti minut byla zpátky s absolutně nevyspalou Ellí. Ta se na mě jen zkoumavě podívala, ale když jsem nechápavě pokrčila rameny, unaveně se svezla na barovou židličku vedle mě. Mám pocit, že Miley dneska řádila.
"Ať je to zatraceně důležitý, jinak se zvedám a jdu zase spát. Víš kolikrát se Miley vzbudila?" hluboce zívla.

"Jsem vdaná!" vykřikla a zírala na naše oněmělé výrazy.
"Ale kdy, jak?"
"Kdo ti jí pořádal?" vybafla jsem zcela nečekaně a naštvaně.
"Bylo to dneska ráno. A byli jsme tam jen my dva, oddávající a pak ještě několik párů. Pak jsme si prostě zašli na pizzu, taková jednoduchá svatbička," vyprávěla s omluvným výrazem Kačka.
"Hm, gratuluju," řekla jsem s kyselým podtónem.
"Gabi, co je? Já vím, že..."
"Ne nevíš!" skočila jsem jí do řeči. "Tak dlouho jsem se vám s tím piplala, tolik peněz jsem do toho vrazila a všechno vyšlo vniveč!"
"Jestli to jde o peníze, zaplatíme to."
"Ježiš Kačko, mně nejde o peníze, mně jde o tu práci, o ten stres. Ale víš ty co? Nech to plavat," sebrala jsem se a odešla do svého pokoje. Sam má ještě dvě hodiny do krmení a vzhůru vydrží už poměrně dlouho, tudíž bych ho mohla vzít ven. Alespoň nebude celé dny doma.
***
"Ahoj," pousmála jsem se na přicházejícího Krise. Sam mi poskakoval po klíně a vesele se smál.
"Ahoj."
"Co tě sem přivádí?" posadila jsem Sama a trošku mu stáhla tričko, aby mu nefoukalo na záda.
"Slyšel jsem o tom incidentu ráno s Kačkou. A taky s tebou chci mluvit o tom plese a Maxovi." No jistě, dalo se čekat, že při první příležitosti se objeví a udělá mi svědomí.
"za to, jak jsem vyjela, se Kačce omluv. Prostě mě mrzelo, že jste neměli dokonalou svatbu."
"Ale Gabi, mi jí měli dokonalou. Bylo to nádherné!"
"To nechápu," nakrčila jsem nos a zašklebila se na Sama.
"Ani nemůžeš, nikdy ses nevdávala. Jsem si ale jistý, že kdyby ses vdávala s Filipem nebo Maxem, pochopila bys to."
"Maxem?" překvapeně jsem se na něj otočila.
"Nejsem slepý, Gabi. Ty si myslíš, že to nevidím, ale toho by si nevšiml jen naprostý hlupák. Já vím, že ho máš ráda, úplně z tebe čiší ta ohromná míra lásky. A taky vím, že se bojíš."
"Bojím se, že by mi ho zase vzala," posmutněla jsem a zívajícího Sama položila do kočárku.
"Kdo?"
"Smrt," pohlédla jsem na Krise a bylo mi jasné, že pochopil.
"Ale Gabi, já chápu, že se bojíš další ztráty, ale nemůžeš dovolit, aby tě strach znehybněl. Přeci nechceš zůstat sama, jen kvůli strachu. Za chvíli vyroste Samuel a bude potřebovat mužskou ruku. Miluješ ho, ale nechceš si to přiznat. Nech pracovat srdce, Gabi," pohladil mě po vlasech a trošku se usmál.
"Nevzal bys mi prosím Sama domů? Potřebuju si něco… zařídit"
"Samozřejmě. A pozdravuj Maxe," zasmál se, když odhadl mé plány. Zarděla jsem se a s rychlým polibkem na tvář Krisovi a na čelo Samovi jsem se rozeběhla z parku směrem k bytu Maxe.
Byla jsem pevně rozhodnutá co a jak udělám, ale když otevřel dveře a já viděla v obýváku nějakou slečnu, odvaha i přesvědčení mě přešlo.
"Gabi?!"
"Já no… vidím, že ruším, tak snad někdy jindy," otočila jsem se a šla k výtahu. Těsně před tím, než jsem nastoupila, mě chytl za ruku a já se otočila.
"Co jsi chtěla?" pousmál se.
"No, jelikož máš dívku, tak asi nic."
"To je má sestra," hlasitě se zasmál.
"Ale nikdy jsi…"
"Co jsi chtěla?" znovu se usmál a vyčkával. Chvíli mi trvalo, než jsem si všechno uvědomila, ale hned, jak mi to došlo, zářivě jsem se usmála. Naznačila jsem mu prstem, aby se trošku sklonil. Přeci jen byl o hlavu vyšší. Beze slov, jen se zdvihnutým obočím se sklonil.
Jakmile měl hlavu v mé úrovni, divoce jsem se mu přisála na rty.
"Tohle jsem chtěla," zašeptala jsem a s radostí se nechala vyzvednout do jeho náruče, kde jsme v líbání pokračovali.
***
"Musím jít, poprosila jsem Krise, aby mi vzal Sama domů, ne aby se o něj staral celý den," líbla jsem Maxe na nos a usmála se.
"Vážně musíš?"
"Ano, Maxmiliáne!" pocuchala jsem mu vlasy. "Zítra přijď, uvidíme tě se Samem moc rádi. Pa," dlouze jsem ho políbila a doprovázena jeho šťastným pohledem jsem vlezla do výtahu. Než se dveře zavřely, ještě jsem mu stihla zamávat, ale pak už jsem se musela pevně držet "zábradlí", abych neupadla.
Najednou, jako by svět dostal novou barvu. Už nebyl černý s bílými skvrnkami. Momentálně byl bílý, s černými skvrnami, připomínající Filipa. Ale proti nim se dalo bojovat.
Když jsem byla v půli cesty, začalo pršet. Přestože jsem byla oblečená poměrně nalehko, můj úsměv se jen prohloubil.
Tančila jsem si bosá ulicemi s úsměvem na tváři, zatímco ostatní se schovávali pod různobarevné deštníky a podivně se na mě dívali.
Určitě by nikdo z nich neřekl, že jsem matka půlročního chlapečka. Řekli by, že pokud jsem matka, měla bych mít víc rozumu a disciplíny. Ale copak to jde?
"Au!" zavýskla jsem, když jsem to schytala vratama do ramene. Byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem si prostě nevšimla, že někdo jde.
"Seš v pohodě, Gabi?" dívala se na mě Kačka.
"Jo, jo, jasně. Kačko, chci se ti omluvit za to ráno. Byla jsem jen zklamaná, vážně promiň."
"To je dobrý, Kris mi to vysvětlil. Ale už půjdu, čeká na mě s večeří, stejně jako Samuel na tebe. Dobrou noc," políbila mě na čelo a ukryta pod velkým bílý deštníkem cupitala domů.
"Ahoj,¨rodino," zvolala jsem a vběhla do obýváku, kde se v ohrádce rozkošně rozvaloval Sam. "Ahoj, miláčku. Maminka se převlékne a hned ti půjde nachystat tu výbornou zeleninku, která ti tak chutnala, ano?" pošimrala jsem ho pod bradičkou a odpovědí mi bylo milé "papu!" a zachechtání.
Schody jsem brala po dvou, na sebe navlékla první věc, která mi padla pod ruku a během deseti minut už jsem byla v kuchyni s malým a ohřívala mu jídlo.
Jelikož už se mu prorážejí zoubky a má nateklé dásně, čím dřív ho po jídle uložím do postýlky, tím lépe se vyspinká.
"Tuhle dáme za maminku, tuhle vélikou za tatínka, tuhle za tetu Ellí, za tetu Kačku," pokračovala jsem ve hře na letadýlko a hangár, dokud všechno nespapal. Při každém soustu Samuel nadšeně vřískal, tudíž to ani netrvalo dlouho.
"Ták, pane, co říkáte tomu, že si ještě zaplavete?" zdvihla jsem si ho do náručí a nesla si ho do koupelny, kde má svou vlastní vaničku.
Ellí se Sebem se na mě ani nepodívali, tudíž jim muselo dojít, co se u Maxe stalo. Vlastně jsem docela i ráda, že to zatím nekomentovali a že čekají, až začnu sama. Je to od nich vážně milé!
Po Samuelově koupeli, když jsem ho uložila do postýlky a zazpívala mu ukolébavku, jsem si to odcupitala do obýváku a spokojeně se rozvalila v křesle.
"Tak co Miley? Nezlobila dneska?"
"Ne, ne, je to zlatíčko. Co Max?" přeskočil úvodní ceremonie Seb. A to bych spíš čekala, že začne Ellí.
"Max? Nó, pozdravuje."
"To my víme, volal, když ses neozvala, že jsi došla domů v pořádku," usmála se přívětivě Ellí.
"Proč mě zpovídáte, když stejně všechno víte od toho práskače?" zasmála jsem se šeptem, abych nevzbudila prcky.
"Jsme rádi, že jste se dali dohromady," usmál se Seb a pohladil Ellí po bříšku. MOMENT! Po břiše?!
"Oh můj bože, TY SEŠ ZASE TĚHOTNÁ!" vydechla jsem zděšeně.
"NE! Proboha, co tě to napadlo? Není to tak dlouho po první BOLESTIVÉM porodu a ty si myslíš, že hned budu chtít zažít DALŠÍ bolestivý porod?!" zaťukala si Ellí na čelo a zasmála se.
"To jen já si nemůžu zvyknout, že ta malá princezna už je na světě, to je všechno," usmál se Seb.
"Tak to bys měl asi začít, protože právě začala plakat," začala jsem se smát a Seb vyletěl jako namydlenej blesk.
"Je to ťunťa," zasmála se Ellí. "Ale já ho miluju," mrkla na mě a hlouběji se zavrtala do huňaté deky, kterou okolo sebe měla omotanou.
 


Komentáře

1 Strange_Angelic | Web | 23. září 2009 v 12:27 | Reagovat

Dokonalý. <333

Jako pohněte s dalším dílem, jasný?! :)

2 AngeliQue | 23. září 2009 v 17:49 | Reagovat

pane božeeeeeeeeeeeeeeeee<3

3 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ <3 Aff <3 | Web | 23. září 2009 v 21:37 | Reagovat

krásne..tak se to povedlo :D
mno, zo začiatku sa mi Max nepáčil..ale myslím, že si zvyknem :) hihi a idem na to Trivio :)

4 Saline A. | 23. září 2009 v 21:38 | Reagovat

Jé děkuji vám všem ♥
Jste zlatíčka :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.