Salón de Té 6.

17. srpna 2009 v 12:12 | Saline A. & Mizuki-chan |  Salón de Té
(Z pohledu Alexe)

"Hm, zdravím." Pousmál jsem se jeho vyděšenému výrazu a položil obsluze půjčovny na pult DVD, která jsem si vybral.
"Stalo se něco? Vypadáš, jako kdybys viděl ducha." Trošku ve mně zahrabal strach, jak tam na mě úplně bílý koukal. Ale když se mu zorničky rozšířily překvapením, že na něj mluvím, došel mi důvod jeho nečinnosti. On byl prostě jen mimo z toho, že jsem na něj milý.
"Já, promiň. Jen jsem byl… překvapený. Jo, to je to správné slovo." Podrbal se za uchem a pevněji stiskl své filmy v rukou.


"To potom vše vysvětluje," vřele jsem se usmál a mezi dveřmi půjčovny mu ještě na rozloučenou zamával.
Podle toho jak se choval, když jsem s ním začal mluvit, tak jsem mohl jen doufat, že tam někde nezkolaboval. To by mě mrzelo. Stejně je podivuhodné, jak moc dokáže ovlivnit mou náladu tanec.
"Ehm, Alexi?!" Ozval se za mnou pištivý hlásek a já v něm poznal toho kluka z půjčovny. Zastavil jsem se a čekal, až mě doběhne. Zdál se mi na mé tempo docela pomalý, ale tak… trocha tréninku a všechno by bylo v pohodě.
"Co potřebuješ?" Zatímco se vydýchával, pozorně jsem si ho prohlédl. Světlý obličej posetý pihami, který rámovaly černé vlasy, a zelené oči orámované černou tužkou. Ten chlapec rozhodně ví, co jsou jeho přednosti.
"Já, no… chtěl bych se ti ještě jednou omluvit, jak jsem do tebe vrazil a tobě se zničil ten výkres. Víš, chtěl jsem jenom vědět, o čem mluvila ta dívka. Říkala, že hrozně krásně tancuješ a možná ještě krásněji, pokud to jde, kreslíš a tak jsem se chtěl podívat a možná taky proto jsem tě sledoval abych tě směl vidět tančit a…" Sypal jedno slovo za druhým, ale když vyžvanil, že mě viděl tančit, zděšeně zmlkl. Tázavě jsem se na něj podíval a čekal, že začne sypat další slova omluv, ale naštěstí se tak nestalo, tudíž jsem mohl začít mluvit já.
"Neomlouvej se, je zcela normální, že člověk zakopne, nebo co se ti to tam vlastně stalo a prostě do někoho strčí. Bohužel mi to zničilo návrh na nové studio," vrhl vyděšený výraz a já radši velmi rychle pokračoval, "ale to vůbec nevadí, však já večer nad hrnkem čaje určitě něco sesmolím. No, a když jsi mě viděl tančit… jak se ti to líbí?" Usmál jsem se, aby mu bylo jasné, že je mi celkem jedno, že mě sledoval.
"No, vzpomněl jsem si na to, co mi říkala ta slečna a nemohl jsem víc, než naprosto souhlasit." Usmál se nad tou vzpomínkou a já přimhouřil oči.
"A copak říkala ta dívenka?"
"Říkala, že tvé pohyby vypadají jako houf barevných motýlů, kteří se slétli nad rybníkem, na který svítí slunce a vytváří tak lehkou duhu na hladině vody. Také říkala, že když tančíš, vypadáš jako anděl, kterému právě řekli, že nikdy nezklamal. Tak šťastně. Tak upřímně. Tak čistě."
Neschopen slova jsem na něj zíral a dával si dohromady slova, která mi řekl. Nevěděl jsem, co na to říct. To co řekl, bylo tak… dokonalé!
"No, já… Asi půjdu. Tak, se měj fajn. Ahoj." Zamával a já stál a díval se za ním, jak odchází.
"Počkej!" Křikl jsem, než stačil zahnout za roh a čekal, až se otočí. " Nechceš třeba, ehm… na čaj?"
"Kam? Vždyť je všude zavřeno."
"No, myslím, že klíče od svého bytu ještě mám," usmál jsem se a nesměle překročil z nohy na nohu, jak jsem čekal na jeho rozhodnutí. Jakmile se mu na tváři zjevil nervózní úsměv, pokynul jsem hlavou, aby mě následoval.

.:: ___ ::.

"No a ty tu žiješ sám, nebo s rodinou?"
"S rodičema, ale naprosto vůbec si nestěžuju. Máme spolu dobrý vztah, vycházíme spolu," zářivě se usmál a mně nezbývalo nic jiného, než se usmát taky.
Ten chlapec měl v sobě dar v ostatních rozlévat pocit štěstí.
"Dane, chtěl bych Ti poděkovat za to, cos řekl o mém tanci. Ani nevíš jak moc mě zahřálo u srdce, když jsi to říkal. Ta slova byla nádherná, taková mi ještě nikdy nikdo neřekl."
"No, v podstatě nebyly moje, takže…"
"Vsadím se, že tys je podal lépe, než ta slečna. Takže děkuji tobě."
Po chvíli usmívání jsem se rozpačitě podrbal za uchem a vstal s tím, že umyju hrnečky po čaji, ale zastavil mě jeho pohled. Lehce jsem ho pohladil po rameni a radši se otočil…
 


Komentáře

1 Ariwouš | Web | 28. května 2012 v 12:54 | Reagovat

Tak mě tak napadlo kdy zjistil jak se Dan jmenuje? On se nepředstavil? Či ty pomlčky (---) znamenají kousek děje vpřed? Nejsem si jistá. Ehm.. zase sladké :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 28. května 2012 v 17:18 | Reagovat

[1]: Ty pomlčky znamenají kousek děje v před :))

3 vivien.lo | 6. července 2012 v 16:28 | Reagovat

nemam slov ale jako vzdy skvele a diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.