Salón de Té 4.

17. srpna 2009 v 12:11 | Saline A. & Mizuki-chan |  Salón de Té
(Z pohledu Alexe)

Rozrušeně jsem ho chytl za tvář s tím, že mu něco peprného řeknu, ale okamžitě jsem ruku zase stáhl zpět a radši zmuchlal návrh.
"Nic se nestalo," broukl jsem na něj a otočil se zpět ke svému stolu.
Návrh je zničený, inspirace byla narušená, tudíž to nemůžu dokončit. Letmo jsem zdvihl pohled, když jsem zamnou stále slyšel přerušovaný dech. Díval jsem se do jeho rozrušené tváře lehce poznačenou ruměnci.


"Potřebuješ ještě něco?"
"Já, no vlastně… Eh, ne, nic…" Otočil se ke mně zády a lehce nervózním krokem odcházel směrem ke stolu tý slečny, která tak nadšeně švitořila o podpis.
Dlouho se tam spolu vybavovali a on pak se zasmušilým úsměvem odešel zpět ke stolu svých přátel. Tázavě jsem se podíval na tu slečnu, ale ta už se dávno znovu vybavovala se svými kamarádkami.
Zajímalo by mě, co jí asi tak chtěl, ale na to už je pozdě. Měl bych jít na zkoušku. Brzo bude soutěž a my nemáme hotovou sestavu.
Proto jsem si sebral věci, nechal peníze na stole a s kabátem ledabyle přehozeným přes ramena jsem pomalu vycházel ze dveří čajovny zpět do mrazivé zimy.
Trochu jsem doufal, že se za mnou někdo z těch mladičkých lidí rozeběhne a řekne mi, co chtěl ten kluk, ale když jsem za sebou zavíral dveře od zkušebny, naděje se vypařila a já se dal znovu do práce.
"Nazdárek, mládeži."
"Jakýpak mládeži, dědečku?" Zasmála se Alice a odtančila ke skupince holek, který postávaly v rohu místnosti a vesele se smály.
V rychlosti jsem zašel do šatny, kde jsem se převlékl a poté vběhl do sálu a rovnou pouštěl muziku.
"Tak jdem na to!" Postavili jsme se do formace a tančili. Všechny myšlenky byly pryč. Neexistovalo nic. Jen my a tanec.
"Stop!" Křikl jsem, když jsme došly do fáze, která jim moc nešla. Muziku jsem vypnul a znovu se postavil do pozice.
"Teď pojedeme jenom na počítání. Dívejte se na moje nohy. Pojedeme to tak dlouho, dokud to nebudeme umět. Takže teď! Jedna, dva, tři, …" Věděl jsem, že tahle část bude pro ně náročná, ale do sestavy se přesně hodí. A jestli chceme vyhrát mistrovství, tahle část tam být prostě musí!
Trpělivě jsem tedy opakoval jednu stejnou část pořád dokolečka, dokud jsem si nevšiml, že všichni kromě Nicol pomalu opakují mé kroky. Ale u Nicol jsem to očekával. Vždycky se dívala co nejdéle mohla a poté, když začala tancovat, kroky zvládala perfektně. Ta holka měla na tanec přirozený talent.
"Ok, teď to vezmeme zrychleně, ano?" Pustil jsem hudbu a začali jsme. Momentálně se to do hudby vůbec nehodilo, ale to nám mohlo být jedno. Hlavně, že se tu část naučíme.

.:: ___ ::.

"Dobře, děcka. Mějte se fajn a sejdeme se pozítří. A ne, že se vám do té doby něco stane, jste teď všichni důležití."
"Neboj Alexi, budeme na sebe všichni dávat extra pozor." Díval jsem se, jak za sebou zavírají dveře a i skrz ně se ozývá bujarý smích. Rozhlédl jsem se místností a s kabelou přehozenou přes ruku jsem vycházel vstříc ledovému větru po celou cestu domů.
Uvázal jsem si šálu kolem krku a s úsměvem na rtech mával všem známým, co prošli.
Když jsem procházel okolo videopůjčovny, neodolal jsem a vešel dovnitř. Neměl jsem na večer nic konkrétního v plánu, tak si půjčím nějaké DVD a rozšířím si své obzory.
 


Komentáře

1 vivien.lo | 6. července 2012 v 16:22 | Reagovat

takze tanecnicek?A ja si tak lamala hlavu co se z nej vyklube je to skvele diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.