Salón de Té 10.

17. srpna 2009 v 12:14 | Saline A. & Mizuki-chan |  Salón de Té
(Z pohledu Alexe)

"Mio? Mio, kdepak se touláš?" Už půl hodiny jsem chodil po bytě jako idiot s miskou toho nejjemnějšího a nejkvalitnějšího masa, s úmyslem nalákat to malý, zpropadený kotě a pořád nic!
Buď se objevil nějaký mladý ambiciózní kocourek, nebo odešla s Danielem. A jestli odešla s Danielem, celý týden bude žrát pouze suché žrádlo. Potvora jedna, vždycky poslechla nechodit nikam s cizími lidmi, ale přijde Daniel a zdrhne hned. To je od ní tedy ukrutně milé.
Rozčileně jsem misku postavil na volné místo v ledničce a rozhlédl se po bytě. Co mám dělat, když nemůžu házet té potvůrce klubíčko vlny.
Fialovou, tu má nejradši.
Pomalu, za zvuků linoucí se hudby jsem šel ke stolu, s nadějí, že nakreslím návrh na nové studio, ale jakmile se ke klavíru přidaly bubny, jakoby mé tělo samo začalo tančit.
Vlnil jsem se do rytmu, mé tělo dělalo prudké výpady, ruce mi téměř létaly a nohy jako bych měl metry vysoko nad zemí.
Nikdy jsem netančil s takovou lehkostí. Byl jsem si jist, že jsem našel tu pravou část do sestavy. Ta původní nám stejně moc nešla. A tahle… Ta znamenala vítězství.




.:: ___ ::.

"Prosim?" Nezdvořile jsem zahučel do zvonku od dveří. Nesnášel jsem předčasné budíčky, natož ve dnech, kdy nejdu do práce.
"Ehm, ahoj. To jsem já, Daniel. No… Něco pro tebe mám," trošku nesměle na mě pískal Dan a já ještě více rozespale stisknul tlačítko na zazvonění. Jakmile jsem zaslechl kroky na schodech, došlo mi, že mám na sobě pouze dlouhé tepláky na spaní. No, teď už se převlíknout nestihnu i kdybych chtěl, protože v tu chvíli kdy jsem se rozhodl vzít si alespoň nějaké tričko, Daniel stál přímo proti mně s pusou dokořán.
"Dobrý ráno. Co potřebuješ?" Zazíval jsem, na důkaz toho, že mě vzbudil. A z naprosto krásného snu.
"No, včera když jsem přišel domů, zjistil jsem, že mi do batohu vlezla Mia a bylo už pozdě a zima, nechtělo se mi vracet a no.. Na noc jsem si ji nechal a hned ráno jsem chtěl přijít no a… Jsem tu," usmálo se, jako kdyby právě řekl něco, za co by měl dostat nobelovku.
Rozzlobeně jsem se podíval na Miu, která mu vykukovala z náručí. Věděla moc dobře, co provedla a taktéž velmi dobře věděla, že jsem na ni rozzlobený.
"Děkuji, večer jsem ji hledal. A pak mi došlo, že buď ji máš ty, nebo nějaký mladý kocourek. A rozhodl jsem se, že pokud ji máš ty, bude týden bez masíčka, protože jsem jí tucetkrát říkal, že nemá chodit s cizími lidmi pryč!" Mluvil jsem sice s Danielem, ale Mia moc dobře věděla že mluvím k ní, tak mi začala oblizovat hrudník.
"Jen tak si to nevyžehlíš!" zabručel jsem a zároveň uvolnil dveře, aby Dan mohl vejít dovnitř. "Ale jinak děkuju, pomohla jsi mi dokončit tanec na soutěž," podrbal jsem ji na hlavě a vrátil do pelíšku, kam patří.
"Takže ta část, kterou jste tak dlouho nacvičovali tam nebude?"
"Ne, jsem si jist, že by se na soutěži něco pokazilo právě při ní, proto dám raději tu včerejší. Myslím, že s ní nebudou problémy. Je celkem lehká," pousmál jsem se a nabídl mu šálek čaje. Když vesele zakýval tou svojí hlavičkou, Zalil jsem dva hrnky a postavil je na stůl, za kterým už poslušně seděl Daniel. Přisedl jsem k němu a začali jsme docela bujaře konverzovat o mém tanečním kroužku.

.:: ___ ::.

"Dobře, takže zítra ve tři přijď do studia, podíváš se na naší sestavu, zkusíš si několik kroků a až skupina odejde, ukážeš mi, co sis zapamatoval a třeba tě pár kroků naučím. Myslím, že by ti to mohlo jít a třeba postupem času by ses mohl přidat ke skupině. Lidi od nás jsou velice přátelští, mezi sebe tě vezmou hned zítra, uvidíš," usmál jsem se a ještě mu dal vizitku, aby na to nezapomněl.
"Tak jo, tak zítra ahoj!" Vesele odtančil s vizitkou v ruce a já jen počítal, na kolikátém schodu spadne. Byl jsem na šestnáctém, když jsem uslyšel ránu a rachocení jeho přívěšky ověšené tašky. Pousmál jsem se a s vědomím, že úspěšně vstal a odtančil dál, jsem zavřel dveře a dal Mie mističku s masem k ledničce.
"Utíkej si pro to jídlo, prosím tě," zabručel jsem na ní.

.:: ___ ::.

"nazdárek děcka, tohle je Dan. Přišel se na nás podívat a podle toho, jak se mu budem líbit a jak mu budem vyhovovat, se k nám možná přidá. Tak ne, že se budete předvádět!" Zahrozil jsem žertovně a Dana, který se mi stydlivě schovával za zády jsem jim předhodil a šel se převléknout.
Když jsem vešel ve volných kalhotách a upnutém tričku, Dan se na mě obdivně díval, ale já ho trošku nevnímal. Momentálně jsme tu kvůli něčemu jinému.
"Děcka, mám změnu. Ta část, jak jsme jí minule zkoušeli, se ze sestavy maže. Byla příliš obtížná a trvalo by mnohem déle, než by jsme se jí naučili. Ale včera večer jsem si doma pustil muziku a vymyslel jsem jinou, lehčí a tisíckrát lepší, takže…"
"Takže konečně přestaneš tlachat a dáme se do toho?" zasmála se Alice a postavilo se na své místo do formace, kterou už utvořil i zbytek týmu.
Vesele jsem kývl hlavou a pustil muziku. Začali jsme tančit obvyklou sestavu až jsme došli do toho bodu, který bude zcela nový, muziku jsem stopnul a začal jim ukazovat kroky. Po několika pokusech se chytli všichni a já zpozoroval snahu i od Dana.
Dělal ty lehčí kroky a trošku se při nich motal, tudíž je mi jasné, že po zkoušce tu zůstaneme a já ho naučím alespoň těm základním.

 


Komentáře

1 vivien.lo | 6. července 2012 v 17:04 | Reagovat

Dane do toho to das,skvely diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.