Rebelka ani coulem duše 9.

18. srpna 2009 v 23:26 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Gabriely)

"Řekl jsem ti vůbec dnes večer, že v těch šatech vypadáš jako antická bohyně?" Přejel Filip lehce po linii mých zad.
"Neřekl, ale děkuji." Usmála jsem se a jelikož mi trošku utíkalo tempo hudby, snažila jsem se navrátit.
"Včerejší noc byla krásná."
"Filípku, snažím se vrátit do rytmu. Vypadáme jako dva ťulpasové. Ale ano, byla." Pozorně jsem se soustředila a po chvíli, co mi Filip nemluvil do uší jsem se správně zařadila. Už už chtěl zase začít mluvit, ale já věděla, že jakmile by začal, všechna má práce by byla pryč. Proto jsem ho s úsměvem umlčela a naznačila mu, že až skončí píseň, půjdeme si sednout a on mi všechno poví.
Když jsme si odcházeli sednout, útrpně jsem si vzpomněla na botičky, které jsem si chtěla vzít, ale ty boty na jehlách přece vypadaly lépe! No… Příště vsadím spíše na pohodlnost.
"Co jsi mi chtěl… PANE BOŽE!" Vykřikla jsem vesele, až se za mnou několik postarších lidí otočila. Omluvila jsem se a zároveň Filipovu hlavu nasměrovala na jeden plaše působící pár v rohu.
"Co tu tak křičíš?" Přicupitala Kačka.
"Není to…?"
"Ellí a…?"


"Sebastián?!" Završila to Kačka a všichni jsme omámeně zírali na ten pár. Po chvíli nečinného a tupého zírání jsem se začala pochichtávat, až jsem propukla v hurónský smích.
"Panebože, tak ono jim to nakonec došlo!" Smála jsem se a po chvíli se ke mně přidal i zbytek.
"Neměli by jste se jim smát, vždyť je to milé." Zabručel Kristián a pohladil Kačku po pase.
"My se nesmějeme jim, my se smějeme tomu, že se k tomu dokopali až teď," pomalu jsem se uklidňovala a zatímco jsme se tam smáli, páreček už nás zpozoroval. Ellí okamžitě zrudla jako krocan a oči sklopila k zemi, ale Sebastián se usmál vítězně a schoval si ji do náruče. Stejné gesto udělal Filip semnou a Kristián s Kačkou.
"To jsme se to ale pěkně spárovali," usmála jsem se a pažemi objala Filištína okolo pasu.

***

O ROK POZDĚJI


Bylo něco po půlnoci, seděla jsem v křesle a popíjela zelený čaj s jasmínem. Dívala jsem se z okna, vzpomínala na poslední měsíce, co všechno se změnilo.
V první řadě, novinka roku. Kačka se zasnoubila. Předminulý měsíc. Bylo to tak nečekaný, že jsme nevěděli, jestli slavit, nebo plakat.
Samozřejmě, všichni jsme byli neuvěřitelně šťastní. Ale zároveň to v nás zanechávalo jakýsi pocit, že už jsme dospělí lidé a že by jsme měli trochu změnit své chování malých dětí, flákačů.
Od té doby se toho také dost událo. Sebastián se pořádně otrkal a konečně nám všem řekl to, co my jsme už dávno věděli. Že miluje Ellí. A když jsme mu řekli, že jsme jen čekali, kdy to ze sebe vysype, začal se bláznivě smát a Ell se blaženě usmívala. Bylo na ní vidět, že je vážně spokojená. Při poslední filmovém dýchánku nám prozradila, že by chtěla mít se Sebastiánem děti. Co nejdřív. Než začne s kariérou, chtěla by mít prcka. Snaží se o to, ale bohužel to zatím nejde. Obíhají všechny možné doktory, ptají se, prosí, žadoní, nadávají.
Na rozdíl od těchto víceméně šťastných dvojic, moje rodiče se rozvádějí. Tatínek mi to přišel oznámit, když jsem měla s Filištínem roční výročí. Bylo mu líto že mi kazí večer, ale nechtěl čekat až mi to oznámí matka. Říkal, že jakékoliv výdaje na mou osobu nadále přebírá on, že máma nademnou už nemá žádnou moc… Docela se mi ulevilo, ale bylo mi líto, že po pětadvaceti letech se rozvádějí. Taťka řekl, že se mu docela ulevilo. Prý jsem neviděla, co se dělo za zdmi jejich ložnice. A možná jsem to radši ani neměla chtít vidět… Odstěhoval se do vedlejšího města, takže to k sobě ani nebudeme mít daleko.
No a chvíli po tom, co jsem se dala dohromady, se objevil Samuel s tím, že se bude ženit. Tajil jí před námi tak dlouho jen kvůli tomu, aby se nedošlo k unáhleným závěrům. Prý nás až příliš dobře zná. No a také se odstěhoval. Ale bohužel už dál, než tatínek a to hodinu cesty, když je volná cesta, od nás. Trošku nás to zamrzelo, ale zase jsme si řekli, že hlavní je, aby byl šťastný.
Filištín se odstěhoval od rodičů a oficiálně se nastěhoval k nám. Jinak se náš vztah téměř nezměnil… Říkám téměř, protože nedávno zase začal s… sebepoškozováním… Hodněkrát jsme se kvůli tomu pohádali, hodněkrát jsem mu řekla že se rozejdeme, jestli s tím nepřestane… Ale akorát se to zhoršilo… A oba víme, že se rozejít nedokážeme…
Ale, dnes večer pro něj mám překvapení, tak uvidíme, jestli se to zlepší, nebo zhorší.

***

"Zlato, prosím tě přineseš na stůl rajčata? Zapomněla jsem je na lince." Křikla jsem na Filipa a nervózně se dívala po ostatních. Všechno jsem dobře maskovala úsměvem.
Ještě pořád jsem nevěděla, jestli to překvapení říct všem, nebo jen Filipovi. Cítila jsem, jak slabě modrá tyčinka uvnitř mé kapsy propaluje svůj obrys do mého těla, každou chvílí to pálilo čím dál víc.
"Gabi, jsi v pořádku? Celá se potíš." Ozval se Kristián a já se na něj vyplašeně podívala. Poznal něco?
"Já? Ne, v pohodě… Jen, hned jsem zpátky!" Tryskem jsem vyběhla schody do našeho pokoje a vzpomínala, kam jsem dala tu malou zpropadenou věcičku, kterou jsem předevčírem koupila. Podívala jsem se do kabelky a zoufale se usmála, když tam byla ještě s jednou. Obě jsem je vytáhla a položila na polštář. Až se najíme, řeknu mu to. Ostatním až zítra… Nebo za týden…
Pomalu jsem scházela ze schodů a když jsem usedla zpátky ke stolu, vyjeveně se na mě dívalo pět párů očí.
"V pohodě, nic se neděje." Zářivě se usmála a jakoby nic se dala do jídla. Filip mi pod stolem stiskl ruku, ale já se na něj ani nepodívala..
Napichovala jsem těstoviny jednu po druhé na vidličku, ale měla jsem tak stažený žaludek úzkostí, že jsem snědla sotva půlku talíře a byla jsem plná.
"Tobě nechutná?" Zašeptal smutně Filip.
"Je to výborné, lásko, ale je mi nějak… špatně," provinile jsem se na něj usmála, dala mu rychlý polibek na rty a v mžiku se napila čaje.
"No, já už dojedl.. Půjdeme nahoru?"
"Nahoru? No.. A … Nechtěl by ses chvíli zdržet tady, pokecat…?" pokusila jsem se zakecávat. Bála jsem se reakce, bála jsem se vyjít schody.
"Ne, to vážně nechci. Jdeme nahoru," pojal jakési podezření, takže nehledě na nechápavé pohledy všech a toho, že jsme na stole nechali špinavé talíře, mě, drčíc kolem pasu, odtáhl do pokoje.
Prudce jsem zavřela oči, jakmile jsem slyšela jeho překvapený výdech. Bylo mi jasné, že už to spatřil.
Že viděl hlavní příčinu mé obavy.
"Já, ty, my, ono.. Cože?!" vyžbleptl a s pusou do kořán se na mě díval.
"Filipe, jestli to nechceš, tak já…" Začala jsem okamžitě vymýšlet, ale on mi přiložil ruku na pusu, abych konečně sklapla.
"My čekáme miminko?!" trošku hlasitěji vypískl.
"Pšt, jim to chci říct později!" Napomenula jsem ho. "Ale ano… Čekáme miminko." Trošku jsem se pousmála.
"Jak… Jak dlouho?" Přešel ke mně a študoval neviditelné bříško.
"Čtyři měsíce." Pousmála jsem se a lehce si pohladila lehounce vzdouvající bříško.
"A kde to je?" Přistoupil blíž a vyděšeně mi prohledával nepatrné bříško.
"Doktor říkal, že záleží na tom, jak velkou mám pánev. Měl tam prý i slečnu, která byla v šestým měsíci a přibrala jen dvě kila, bříško téměř žádné, takže jsem se uklidnila… A víš co říkal? Že pokud někdy cítím tlak zevnitř, tak že to malé kope." Pousmála jsem se, když jsem viděla jeho blažený výraz.
"Takže, já budu táta?" Napřímil se, ale ruku stále nechával na bříško.
Šťastně jsem se usmála a kývla. Prudce mě objímal a líbal. Bože, tak dlouho jsem se bála a nakonec je to takhle dokonalé…
"Kdy to řekneme těm dole?"
"teď hned!" Vykřikl a táhl mě za ruku, v druhé ruce měl dudlíček, který vzal z postele.
"Vydrž," vytáhla jsem těhotenský test a pomalu vklouzla do obýváku.
"Něco pro vás mám," usmála jsem se a položila ho na stůl.
"Těhotenském test? Ale co my s ním, vždyť… Oh můj bože!!!" Vykřikla Ell a vyskočila z pohovky.
Lehce jsem odskočila leknutím, ale zářivě jsem se usmívala.
"Ty jsi…?!"
"Jo.."
"Jak dlouho?"
"Čtvrtej měsíc…" Zase jsem si instinktivně přejela přes bříško.
"Teda holka, to ti povím. Ty ale umíš zkazit překvápko!" Trošku nabručeně se podívá Ellí.
"Cože?"
"No, já jsem ve druhým!" Zasmála se a vyhrnula volné tričko až pod prsa. Jasně jsem viděla vzdouvající se bříško.
"No teda!" začala jsem se smát a spolu s Kačkou jsem k ní přistoupila. Filištín se tam objímal se strnulým Sebastiánem a my se s holkama objímaly spolu.
"Ellí, my budem mámy!" vykřikla jsem a šťastně se s ní objala.
Takže, spočítáme skóre.
Dvě těhule, jedna zasnoubená.
Dva jedna pro nás.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.