Rebelka ani coulem duše 7.

18. srpna 2009 v 23:24 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Gabriely)

"Gabi, máš tu rodiče." Křikla Ellí a já se okamžitě odtrhla od Filipa. Moje matka! Nesmí o tom vědět! Nesmí vědět, že s ním chodím!
Vystrašeně jsem vstala a s jediným omluvným pohledem jsem v rychlosti seběhla schody a udýchaně se na ní zadívala. Co tu kruci chce?!
"Hm?" Neschopna dalšího slova jsem si stoupla a začínala se vydýchávat. Asi bych měla začít sportovat, jinak brzo budu mít infarkt.
"Přišla jsem si s tebou promluvit. Brzy pojedeme s tatínkem na služební cestu do Španělska. Chtěli bychom, abys nám …"
"Dobrej, paní Swanová," přitočil se ke mně zezadu Filip a rukama mě objal kolem pasu, "Jak se máte?" Zářivě se usmál.


Jindy by se mi v tuhle chvíli podlomily kolena, ale namísto toho se mi vyděšením rozšířily zorničky.
"Zlato, pomoz prosím Ellí s obědem." Zaprosím šeptem. Jen udiveně kývl a strnule odešel. Otočila jsem se na matku a čekala sprchu slov.
"Co s ním máš?" Zuřila. Ano, v očích jí plápolal obrovský plamen a rty se jí rozrušeně třásly.
"Chodím s ním."
"S ním? Nikdy!"
"Mami! Je to můj přítel! Vždycky jsi ho měla ráda! Já s nim nic nechtěla mít a tys ho zvala všude kde jsem měl být i já! Tak proč je to pro tebe teď takový problém?" rozkřikla jsem se na ní.
"Nehodí se k tobě! On do naší rodiny nevstoupí!"
"Tak si to přiznej! Každý je pro tebe dokonalý, dokud ho nezačnu mít ráda! Ale jakmile se zamiluju, nehodí se pro mě. Přiznej si, že mě nenávidíš! Přiznej, že nechceš abych byla šťastná. Tak to přiznej! Byla bys nejradši kdybych se celý život utápěla v slzách!" Zasyčela jsem jí to do obličeje, ale s čím jsem nepočítala, byla facka.
"Mlč už!" Křikla na mě a napřahovala ruku, že mi dá další facku.
"To už by stačilo, Moniko." Ozval se táta. Překvapeně jsem se na něj podívala. On se za mě postavil? Vážně jí vzdoruje kvůli mně?
"Nech ji být, když je šťastná, tak nevidím důvod, proč by s Filipem nemohla být. Je to naše dcera proboha!" Stoupl si vedle mě a pohladil mě po tváři, kam jsem schytala facku. "Jdi za ním, myslím, že slyšel celý ten rozhovor a že by jste se měli oba uklidnit. Neboj se, nerozdělíme vás. S tvojí matkou už to nějak vyřeším." Podívala jsem se uplakaně ke dveřím, kde smutně stál Filip.
"Děkuju tati," zašeptala jsem a pevně ho objala. Poté jsem si vyrazila cestičku k Filipovi. Když jsem přišla do kuchyně, Ellí už nikde nebyla. Řekla bych, že si pocity z dnešního rozhovoru, který si zcela jistě vyslechl celý dům šla vylít k Sebastianovi.
"Mrzí mě to," vzlykla jsem a vrhla se Filipovi do náruče. "Tak mě to mrzí! Myslela jsem, že konečně bude souhlasit, vždycky jsi pro ni byl favorit jako na mého přítele. Omlouvám se, vážně se omlouvám." Vzlykala jsem mu do ramene a tulila se k němu.
"Neplač, Gabi, ššš." Posadil se semnou na klíně na židli a pohupoval s námi ze strany na stranu.
"Já vím, že semnou nejsi kvůli tomu, abys udělala tvé matce radost. Neboj, ať řekne cokoliv, já od tebe znovu neodejdu." Pohladil mě po vlasech. "Miluju tě."
Naprázdno jsem otevřela ústa a slzy se mi spustily ještě víc. Jen jsem se usmála a pohladila ho po tváři. Chápal to. Věděl, že ještě není správný čas, abych mu to řekla. A já pochopila, že on si počká, ať to stojí co to stojí.

***

"Ahoj děcka." Kačka si vtančila do kuchyně a zářivě rozdala úsměvy. "Jen si vezmu něco k jídlu a zase padám, nebojte!" Mrkla na nás a já se rozesmála, když se jí všech šest rohlíků, které si cpala na tác, rozsypalo.
"Mám nápad. Ty vezmeš pití, marmeládu a tyhle věci, já vezmu CELOU ošatku s pečivem a ještě vám vezmu podnos, jo?" Smála jsem se jejímu pohledu, ze kterýho mi bylo jasný, jak jí děsně štve, že to sama nezvládne.
"A nemrač se, budeš mít vrásky." Dál se směju a vykračuju si po schodech přímo do jejich pokoje.
"Brý ráno" Vlítnu tam a zářivě se usměju, když vidím, jak si spokojeně hoví v posteli. Položím podnos vedle postele a dám mu pusu na líčko.
"Hej, hej, hej, ten je můj!" Zasmála se Káťa a výhružně si před něj sedla.
"Jistě, ruce pryč, vždyť já mám Filipa." Vyplázla jsem na ní jazyk a ještě jednou mu dala provokativně pusu na tvář,ale hned potom jsem utíkala před polštářem, kterej letěl.
"Jo, Gabi!" Křikla Káťa spěšně.
"Hm?" pootevřela jsem dveře na pět centimetrů a ani tam nevstrčila nos.
"Dneska je večírek. Ovšem s rozdílem, že ho pořádá moje matka. Takže žádný stresy, jasný? A vezmi sebou Filipa, začíná to v půl šestý." Něco jsem zabručela a rozeběhla se do pokoje. Okamžitě jsem se snažila najít nějaký oblečení, který bych si mohla vzít do města. (Foto dole) Potřebuju si koupit šaty.
"Filípkůů jedeme do městááá!" Vtančím do kuchyně tentokrát já, s dvěmi helmami v ruce.
"A jedeme na mojí motorce!" Zlostně se mi blýsklo v očích, když jsem si představila, jak se zamnou klepe strachy. Nenáviděl, když jsem jezdila na motorce a teď na ní pojede semnou. No, jen škoda, že jsem si podle toho musela zvolit i oblečení. Přinejhorším tam tu motorku někde nechám a přijedu si pro ní někdy jindy.

***

"Pro co vlastně jdeme?" Třesoucíma se nohama v podzemní garáži seskočil z motorky a snažil se to zamaskovat zářivým úsměvem.
"Ach, jistě. Musím si koupit šaty na dnešní ples. A ty si samozřejmě musíš pořídit něco, abychom k sobě ladili. Jinak semnou nikam nemůžeš!" Smetla jsem mu neviditelné smítko z ramene a lehce ho políbila.
"Nebude tvojí mámě vadit, že tam budu?" S náznakem smutku mi pevně stiskl ruku.
"Je to ples Káti mamky. Ta tě má moc ráda. A kdyby vadilo, nemusela by čekat mou společnost." Pohladila jsem ho po tváři a poté spokojeně vykročila do města. Nakupovat jsem nebyla docela dlouho. Rozhlížela jsem se ulicemi a pak mi do oka padl zcela nový obchod na svatební šaty. Když Filipovi došlo, jakým směrem jsem se dívala, jen se nechápavě podíval.
"Svatební šaty? Nevím o tom, že bych tě žádal o ruku."
"Hlupáčku, já si jdu přeci koupit šaty na ples! Je celosvětově známé, že v obchodu na svatební šaty se prodávají i šaty společenské. A když tam nenajdu společenské, třeba najdu nějaké hezké svatební, které by se za společenské vydávat mohly, hm?" Zářivě jsem se usmála a v rychlosti vkročila do silnice, s Filipem v závěsu.
"Dobrý den," zářivě jsem se usmála na postarší prodavačku a bez ohledu na to, kde je asi Filip, jsem se vrhla do záplavy šatů.

***

"Páni, tak dlouho jsem si nekoupila tak nádherný šaty! To je prostě k neuvěření! Myslím, že tam budu chodit častěji. Víš kolik tam bylo světových značek? Páni, v těch krámech, kam jsem chodila, bylo od každý značky maximálně jedno dílo! Ale tady! Ty bláho." Celá omámená jsem si sedla do taxíku, kterej můj milovaný velkoryse zastavil.
Asi mu došlo, že v tomhle stavu bych nebyla schopná uřídit motorku.
"Gabi, asi bys měla vědět, že jediný, co o značkách vím je, že existuje někdo jako Gucci, DC a další nějaký sportovní značky, ale to.. Je vážně všechno. Ale to je fuk, hlavně že sis nakoupila na půl roku dopředu." Pousměje se s pohledem na sedm tašek.
"Půl roku? Miláčku, to mám na měsíc." Andělsky jsem se usmála jeho vyděšenýmu pohledu a dám se do vysvětlování. "Víš, ony jsou plesy našich matek tak dvakrát do týdne. Měsíc má minimálně čtyři týdny. A čtyřikrát dva, je kolik? Osm. Tudíž mi ještě jedny šaty chybí. Tudíž budu muset na nákupy ještě jednou. Ale neboj, já vytáhnu holky." Usmála jsem se na něj a bez ohledu na zvědavý pohledy řidiče jsem si na něj sedla a začala ho líbat.
"Večer ti to bude hrozně slušet, broučku." Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a pohladila ho po bříšku.
"Tobě taky." Usmál se a objal mě okolo pasu.
"Víš, začínám být trošku rozněžněná. A jestli to takhle půjde dál, tak ti večer vyklopím spoustu věcí."
"Jsme tu, dělá to stodvacet korun." Ozval se nekompromisně řidič. Tak jsem mu otráveně hodila stopade a kašlala na vrácení, prostě jsem vytáhla tašky a Filištína a šli jsme domů.
Free Image Hosting at www.ImageShack.us
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.