Rebelka ani coulem duše 5.

18. srpna 2009 v 23:23 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
z pohledu Gabi)

"Mami, co tu děláš? Nikdy jsi sem nechtěla chodit." Šokovaně spustím, když jí vidím mezi dveřma.
"Okamžitě mi vysvětli, co měl znamenat ten včerejšek?! Po půl hodině jsi zmizela a navíc s klukem, kterého jsi pokud vím, nesnášela!" Křičí si tam po mně. Páni, asi je fakt naštvaná. Nikdy nekřičela. Co jí přelítlo přes nos?
"Mami, nemusela jsem tam chodit vůbec. A odešla jsem právě kvůli tomu, že jsi tam Filipa pozvala. On pouze vyběhl zamnou." Zůstávám stále relativně v klidu.
"Tak tohle si nezvykej holčičko. Svou daň za to, že jsi známá a bohatá platíš vybraným chováním. A nezapomeň, že ti mohu zabavit dům."


"Já prachy k životu nepotřebuju mami. Já nejsem ty. Já si vystačím s tím, že jsou tu lidi, kteří mě mají rádi. A z domu mi můžeš zabavit leda nějaké vybavení a ložnici a koupelnu. Zbytek se dělí mezi Káťu a Ellí. A myslím, že to by ti neprošlo. A teď, když dovolíš. Ráda bych si dodělala nějaký věci. Tak se zase stav někdy na kafčo, jo?" S dávkou ironie se s ní rozloučím a zavřu za ní dveře. Kruci, zase jedna hádka k dobrý náladě. Dík mami!
Jako kdyby nestačilo, že jsem z toho včerejšku pořád mimo. Potřebovala bych tu alespoň jednu z holek. Jenže Káťa šla za Kristiánem a Ellí vypadla někam se Sebastiánem. A komu mám zavolat já? Samuel bude asi v práci a za Filipem fakt nejdu.
Fajn, tak ruším plány na pokec a půjdu si radši uklidit pokoj.Pustím si k tomu nějaký písničky, aby to uteklo rychleji.
"A už je to tu, koľko jsme sa jej báli, záverečná." Vyhrává mi tam Záverečná, do který mi najednou začne zvonit mobil. No jo, jenže kde je? Zoufale se rozhlídnu po ještě větším nepořádku, než tu byl. Je to sice jen rozházený, ale bordel tu je. Půjdu za zvukem.
Áno, mám ho! Radostně si výsknu a z tý radosti to zvednu, aniž bych se podívala, kdo mi volá.
"Haló haló , kdo mi chce pomoct s úklidem?" Nic?! Nikdo? Pch, to je divný. A hele, někdo přišel! Miluju ty naše hlavní dveře, který při každým pohybu začnou řvát na celej barák.
Ale holky to nebudou, jelikož je půl třetí a pochybuju, že by byly doma tak brzo.
"Já ti jdu pomoct." Ozve se ode dveří Filip.
"Aha. Hm, ahoj." Pozdravím a dál se věnuju úklidu, ovšem už bez známky radosti. "Co tu chceš?"
"Jdu ti pomoct, už jsem řekl." Pronese v klidu a sedne si na postel. Zavřu úspěšně uklizenou skříň a otočím se na něj.
"Vážně? Že to není vidět." Jdu ke stolu a hromádky knížek a výkresů si rozložím do správných polic a skříní.
"Pravdu, dělej." Zavrčím a rozhlídnu se po zcela uklizeným pokoji.
"Jak myslíš." Prudce vstane a začne mě líbat.
"Filipe, dost!" Odstrčím ho od sebe, když se vzpamatuju.
"Ga-…" nedořekne, protože tentokrát se k jeho rtům přisaju já.
"Ne - to nejde." Rychle odstoupím a hodně rychlým krokem sejdu schody a začnu se obouvat.
"Gabi, počkej!" Křičí a běží zamnou.
"NE! Nepočkám! Čekala jsem rok a půl, než jsem konečně zapomněla na to, že tě miluju! Rok a půl! Rok a půl jsem čekala, abych mohla zapomenout. Hodně dlouhej, zkurvenej rok a půl! Chápeš to?! Já tě milovala! Hltala jsem každý tvý slovo, tvoje pohyby! A znovu začít nechci!" Křičím na něj a když skončím svůj proslov, při kterým mi začnou téct slzy, všimnu si zbytku party, který nevěřícně stojí a kouká opodál. Zakroutím hlavou a rozeběhnu se směr les. Pokud mám být někde, kde mě nikdo nenajde, tak jedině v tomhle lese.
Kruci, co se to semnou stalo. Vždy´t to všechno bylo v pohodě… Než si Káťa začala s Kristiánem. Předtím v partě nebyla láska, takže mi to nemělo co připomínat. O lásce jsem neslyšela, takže jsem jí ani necítila. Zatracenej Filip. Nebýt toho, že jsme se spolu jednou jedinkrát vyspali, tak by se nic nestalo! Naprosto nic.

*

Páni, kolik je? Slunce už zapadlo a já ani nemám mobil. Asi bych měla jít domů, bude minimálně deset pryč. Holky mě zabijou.
Pomalu slezu ze starýho krmelce, na kterej jsem předtím vylezla a loudavým krokem se vydám domů po mé vyšlapané cestičce. Nehodlám se zabít někde o nějakej pařez ani za cenu kratší cesty. Stejně už přijdu pozdě, tak co.
Půjdu pod sprchu a spát. Za dnešek toho mám vážně dost.

"Ahoj holky… Já jdu spát, jo?" Vejdu do obýváku, ve kterým holky seděj a koukaj na nějakej film.
"Za prvý… Měly jsme strach, že se ti něco stalo a za druhý… Myslely jsme, že si dneska uděláme filmovém večer, jako dřív." Smutně se na mě podívá Káťa.
"Aha. No tak, tak jo." Sednu si mezi ně na gauč a rádoby zaujatě se podívám na televizi. To je "Zabij, nebo budeš zabit", ne? Ten jsem viděla už minimálně třikrát. JE to docela fajn film, tak se na něj aspoň podívám. Holky ale místo filmu hypnotizujou mě.
"Co je?" Osočím se na ně po chvíli, když na mě jenom civěj.
"Chtěly jsme se zeptat na toho Filipa." Zeptá se Ellí.
"Tak já myslím, že jste venku slyšela víc, než dost. Nic víc vám k tomu říkat nebudu." Odpovím nezaujatě.
"Gabi, co se s tebou stalo? Hrozně ses změnila." Ustaraně si přisedne Kačka.
"Holky, jsem ráda, že se o mě zajímáte a že vám nejsem lhostejná, ale radši to nechte bejt. Zvládla jsem to už jednou, tak nevím, proč bych to neměla zvládnout znovu."
"Ale proč jsi nic neřekla? Snažily by jsme se pomoct ti."
"Nechtěla jsem pomoc. Jdu spát, dobrou noc." Vstanu a naprosto bez emocí vyjdu schody ke svému pokoji.
"Ahoj Kristiáne." Pozdravím toho ťulpase. Asi se snažil nějak nenápadně odposlouchávat. "Kdo tě zmlátil?" lehounce mu cvrnknu do tváře. "Budu hádat- riziko povolání?" Připomenu mu větu, kterou mi to hlavy vtloukal snad milionkrát. Téměř neznatelně kývne a omluvně se usměje.
"běž smát, šmudlo." Krátce ho obejmu a zalezu do svýho pokoje.
"Mně jsi šmudlo řekla naposledy, když jsme spolu dokázali běžně komunikovat." Ozve se a já, aniž bych rozsvítila, se začnu převlékat a pak si lehnu do postele.
"Chci spát, odejdi."
"Chci to dořešit."
"Ale co? Tady už není co řešit!" Vykřiknu a naštvaně si stoupnu. Toho Filip využije a začne mě líbat.
"Nesnáším tě, ty hajzle." Zasyčím, ale polibek prohloubím.
"A já tě miluju." Shodí mě na postel a prudkým zajetím jeho ruky do mých vlasů rozpoutá milostnou předehru.
Naše ruce jsou všude, není místa, které bychom vynechali.
"Budeš mě mít ráda i zítra?" Zeptá se vteřinkou před tím, než do mě vnikne.
"To já nevím." Políbím ho a přirazím svou pánev proti jeho klínu.

*

"Dobrý ráno." Usměje se na mě rozespale Filip a já se k němu přitulím.
"No, dobrý." Dám mu pusu na bříško, ale pak se prudce posadím. My jsme spolu spali? On tu zůstal? Já se probudila vedle něj? Vážně mi bylo tak krásně, když jsem ho viděla?
Rukama mě objal kolem pasu a líbnul mě na nahé rameno.
"Máš mě ráda ještě dneska?"
"Asi mám. Ale nevím, jestli i zítra." Pousměju se a dám mu pusu.
"Už se o tebe budu prát." Lehne si zpátky do postele a mě stáhne sebou.
"No, semnou ale ne, já nechci mít modřiny." Plácnu ho a znovu si sednu. "Jdu pro něco k jídlo. A ty buď zticha, ať o tobě nikdo zatím neví." Zavyhrožuju mu a natáhnu na sebe delší tričko a kalhotky.
"Ahoj všichni!" vesele si vtancuji do kuchyně a otevřu ledničku, ze který si vyndám džus, marmeládu a nějaký ovoce.
"Nějaká veselá." Pousměje se Ellí.
"No, dobře jsem se vyspala." Zakousnu se to topinky, všechno si to hodím na tác a odnesu to nahoru za tím ťulpasem.
"Nic lepšího nebylo." Šoupnu mu to pod nos a hrábnu si do skříně pro nějaký lepší oblečení (Foto dole)
"Proč o nás neřekneme ostatním?" zeptal se dotčeně.
"No, tak můžeme no." Beze slov si stoupl a objal mě kolem pasu, dal mi pusu na krk.
"Moc se nerozněžni." Plácnu ho přes zadek.
"Jdeme dolů, ne?" Oblíkne se a už otevírá dveře. Nebudu říkat, že z toho nemám strach. Myslím, že to ví a proto mi pevně stiskne ruku a povzbudivě se usměje těsně před tím, než staneme na prahu kuchyně.

Free Image Hosting at www.ImageShack.us
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.