Rebelka ani coulem duše 4.

18. srpna 2009 v 23:22 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
Z pohledu Kateřiny

"Kam zase zmizela Gabriela?!" přijde k nám dost nazuřená její matka. Ani se jí moc nedivím. Tohle opravdu přehnala!! Poslední dobou toho dost přehání!! Potřebovala by dostat pár facek!!
"Nejspíš… vypadá to, že šla někam s Filipem." Vloží se do toho Ellí.
"Jo tak ona si šla ven?! Ahá!!" poklepe nervozně nohou o podlahu. "Tohle si vypije, holčička!!" nenápadně zatne obě ruce v pěst. Pak si chytí skleničku bílého vína z tácu, který nese právě procházející číšník a kopne to do sebe na ex, až s Ellí vyvalíme oči. "Doufám děvčata, že alespoň vy se bavíte…" usměje se a zmizí v davu.
"Ta má dost!!" vyvalím znovu oči. "Musím si zatelefonovat!!" dodám. Popadnu kabelku a zmizím na záchodech tak rychle, že mě Ellí málem nestíhá. Na záchodech vytáhnu z kabelky mobil a vytočím číslo na Gabrielu, která má ale obsazeno. "Sakra holka!!" zaklapnu mobil a praštím s ním o kachličky, které jsou kolem umyvadla. Pak se opřu a zadívám se na sebe do zrcadla. "Co děláme špatně Ellí, můžeš mi to prosím říct?! Kde jsou ty doby, kdy jsme si říkaly všechno, hm.?!" otočím se na ni. Jen se posadí vedle mě na umyvadlo a pokrčí ramena.
"Víš, to netuším. Ale abych pravdu řekla, hodně mi to schází!! Pamatuješ na ty večery u filmu, s hromadou popcornu, pizzou a kopou zmrzliny?!" zadívá se na protější dveře.
"To si teda pamatuju!!" vyhrnu si sukni nad kotníky posadím se vedle.
"Moment, zkusím ještě Filštýna…" znovu otevřu mobil a v seznamu najdu Filipovo číslo.
"Volané číslo…" zaklapnu mobil podruhé.
"Ten to má zase vypnutý, já se z nich dvou jednou zblázním!! Všimla sis toho?! Možná se mi to jen zdá, ale mezi Gabrielou a Filipem něco visí! A není to nenávist!" podívám se na ni.
"Víš, že máš bujnou fantazii? Ti se na smrt nenávidí! Možná Filip, ale Gabriela.?" Seskočí se smíchem z umyvadla a naznačí mi pěstí ořecha do čela. "A pojď už! Rozloučíme se a půjdeme! Co tady.?" Chytne mě za ruku a já seskočím z umyvadla právě ve chvíli, kdy na toalety vejde jedna z postarších dam…
*
"Tak co Gabriela?" zeptá se Ellí poté, co se vrátím z Gábi pokoje. Sedí na barové židličce, pod sebou rozházené botičky a bolestně si mne špičky chodidel.
"Spí!" odpovím a udělám přesně to, co ona s tím rozdílem, že svoje botky na podpatku zahodím co nejdál pod topení. "Nenávidím vás!!" syknu k nim a přitáhnu si kolena pod bradu, abych si dosáhla na špičky. Ellí se zachichotá. Co kdybychom zítra nakoupily hromadu popcornu, objednaly pizzu a koupily zmrzlinu? Víš, ale nesměla by se to dozvědět Gábi! Mohly bychom si zahrát na pravdu a nenápadně ujistit, co je mezi ní a Filipem! Nebo máš něco domluvené s Kristiánem?" zeptá se a usměje se na mě.
"To nevím, řekl, že až se vrátím domů, mám mu okamžitě zavolat. Ale jsem pro náš večer! Kristián to pochopí!" sáhnu si do vlasů a vytáhnu všechny pinetky, co mi chytají i nejvíc neposedné pramínky, které se opět rozutíkají, kam se jim jen zachce. Rychle se předkloním a zase narovnám. Dělám to automaticky pokaždé, když si rozpustím vlasy.
"Navíc to, že bychom zjistily, co rozpoutalo válku těch dvou, je více než jen lákavé…" zamrkám na ni a skočím ze židličky. Na špičky. Syknu.
"Půjdeš do koupelny?" Ellí se ke mně natočí zády. Několika pohyby rozvážu její korzet a ona se zhluboka nadechne.
"Půjdu zavolat Kristiánovi. Běž první, ale zkrať to!" projdu kolem ní, držíc si sukni co nejvýš to jen zvládnu.
"Že ho zdravím!!" otočí se ještě Ellí a pak odpochoduje do koupelny. Spontánně se usměju a zavřu se u sebe v pokoji. Ani si nelámu hlavu, jestli si pomačkám šaty, nebo ne. Prostě si v nich lehnu doprostřed postele a zadívám se ke stropu. Do ruky si vezmu mobil a vyťukám Kristiánovo číslo, které znám takřka nazpaměť. Jistě, že ho mám v seznamu, ale chci si prodloužit ten pocit, že je všechno úžasný. Kor po tom naprosto zpackaném večeru. Položím si mobil na ucho a znovu se usměju.
"You make me so hot…" jistě, naše písnička od Avril. Kristián prostě ví, co miluju! Já ji mám u něj na vyzvánění a on u mě. A ještě ji má jako uvítací melodii. "… hold me, love me, don´t ever go-o-o…"
"Sakra, co se to děje?!" podívám se na mobil, jestli náhodou nevolám špatný číslo. Písnička mi, vzhledem k tomu, že Kristián nemá schránku, hraje už asi potřetí. To je divný!! Vždycky mi to zvedá! Mobil má neustále nahlas a tak ho ve svém bytě nemůže přeslechnout, i kdyby spal! Byla jsem tam sice zatím jen párkrát, ale i tak… Třeba opravdu spí! Vlastně bych se ani nedivila! Celou včerejší noc jsme byli na "párty" a skoro nespali. No a přez den jsme byli zase spolu… Jo, spí!
*
"Kačí?" někdo do mě jemně šťouchne, tak se převalím. Gabriela.
"Co je?" zaúpím rozespale a pomalu se posadím na posteli.
"Nic není! Vstávej je skoro jedenáct hodin!" usměje se. "Máš na stole snídani!" stáhne ze mě deku.
"Mmm… tys nešla spát ve dvě v noci!" ukradnu jí deku a otočím se na druhej bok.
"Šla jsem o dvě dřív a vstávala o tři…" znovu mi deku zabaví a hodí ji do křesla, daleko od mého dosahu…
"No a?!" vypláznu na ní jazyk. Nakonec se ale stejně, ač nerada, vyhrabu z postýlky.
"Vidíš, tak se mi to líbí!" zašveholí a skryje se za dveřmi před mými doslova vraždícími pohledy.
*
"Co Kristián?" zeptá se najednou Ellí. "Už se ti ozval?" položí přede mě hrneček s kávou. Sama se posadí zpátky, naproti mně. Včera jsem jí ještě večer stihla říct o mém neuskutečněném telefonátu…
"Ani SMSku neposlal… Třeba mu někdo ukradl mobil.?" Vezmu si hrneček a napiju se.
"Každopádně mu ihned po snídani zavolám, a pokud to nezvedne, pojedu k němu!!" seznámím ji se svým plánem.
"Dobře. Ať je všechno v pořádku!! Když tak potom pošli SMSku, abych věděla, ano?!" taky se natáhne pro hrneček. "Včera jsem se svěřila Sebastianovi. Teda dneska v noci…" dodá s úsměvem. "Že bych potřebovala nakoupit na večer… Vždyť víš… A on se nabídl, že mě vyzvedne a půjde se mnou!" usměje se.
"Mmm… třeba se konečně dáte dohromady.!" Nakrčím nos a udělám na ní škleb.
"Co tím myslíš?!" vyvalí na mě oči. Jen pokrčím ramena a zmizím v koupelně. Nechápu, že si ti dva k sobě ještě nenašli cestu. Šílené! V koupelně se narychlo namaluju, lehce natupíruju vlasy… a prostě udělám všechno, co dělám, když jdu ven. V pokoji na sebe hodím první, co najdu a posadím se s mobilem do křesla. Najdu Kristiánovo číslo a vytočím ho. Tentokrát se ani neozve moje milované Hot jelikož Kristián má mobil rovnou vypnutý. V minutě hodím svůj telefon do kabelky, následovaný ještě klíčema od baráku a peněženkou s doklady. Rozčileně třísknu dveřmi od svého pokoje a v rychlosti seběhnu schody dolu ke vchodovým dveřím, kde se málem srazím se Sebastiánem.
"Kampak, kampak, popelko?!" usměje se, když mi na posledním schodě zůstane pravá balerýnka. Okamžitě zašvitořím něco o nových botkách, popadnu svoji málem ztracenou a nandám si ji. Sebastiána jaksi přehlídnu, a všimnu si ho až v moment, kdy mě chytí za rameno.
"To už běžíš?!" objeví se ve dveřích i Ellí. Sebastian mě okamžitě pustí a zopakuje otázku, kam se chystám.
"Kam jinam by šla, než za Kristiánem?!" odpoví mu Ellí a zakření se na mě. V Sebastianovi naopak hrkne.
"Tam ale teď nemůžeš!!" vyhrkne a zarazí se podruhé. "Chtěl… chtěl jsem říct… Nechceš jít raději s námi?!" křečovitě se usměje.
"Co se tady sakra děje?!" zeptám se po slabikách, abych dala najevo svoje naštvání. Tady se něco děje a Sebastián o tom ví! Bodnu ho prstem do žeber. I Ellí se na něj podívá se dvěma obrovskýma otazníkama v očích.
"Prostě k němu nemůžeš jít…!" vykoktá.
"A to jako proč?!" uhodím na něj. "Má snad doma nějakou jinou holku?!" absolutně všechno se ve mně vaří a to není dobrý znamení… Pro Sebastiána!
"Není mu dobře… a navíc mám dojem, že vůbec není doma…" řekne něco, co ho napadne. Každý by poznal, že lže! Ale ze mě nikdo, NIKDO, dělat kreténa nebude!
"To si jako myslíš, že ti tohle uvěřím?!" pozvednu obočí. Sebastián zakroutí hlavou a sklopí ji k zemi. Víc vidět nepotřebuju, natož slyšet! Otočím se a utíkám k silnici, kde si stopnu taxíka. Nemám čas, ani náladu jít přez park, nebo čekat na autobus!
"Kačko!!" uslyším Sebastiánův hlas. Jen zakroutím hlavou a nasednu do taxíku, který mi v tom okamžiku zastaví…
*
"Kristiáne!" zabuším na dveře. Nic. Akorát ze sebe už asi 20 minut dělám vola! Jenomže já prosté vím, že je tam! Cítím to! "Otevři mi ksakru!" kopnu do dveří.
"Co se tady zas děje?!" vyleze z vedlejšího bytu Kristiánova postarší sousedka a sjede mě pohledem.
"Ou, omlouvám se. Já jsem tady za svým přítelem… On je asi v koupelně a neslyší mě…" usměju se na ní a modlím se, aby konečně vypadla.
"To asi ano, protože přišel a mám dojem, že nikam neodcházel. Nevím. Pokaždé slyším jen klíče, ani netuším, zda chodí sám… Abyste si nemyslela, že šmíruju! To jen ty klíče…!" zamotá se do toho. Usměju se na ni a ona zmizí za dveřmi.
"Kristiáne?! Do háje já vím, že tam jsi!" po tvářích se mi sklouzne slza. "Asi… asi jsem se unáhlila… Takže tohle beru jako konec…! Moc dlouho to teda netrvalo!" otočím se zády ke dveřím a vydám se ke schodům. Cvaknutí klíče neslyším… kvůli pláči!
"Katko…?" zarazím se a zastavím na místě. Otočit se ale nedokážu. Nemám na to odvahu. "Miluju tě!" řekne pevným hlasem. Teprve teď se otočím a to, co spatřím, mi doslova vyrazí dech.
"Co… co…?" udělám pár kroků, blíž k němu.
"Miluju tě!" zopakuje.
"Krisi… co se ti to stalo?!" opatrně se dotknu několika šrámů na jeho tváři. "To je… riziko povolání…" odpoví vyhýbavě.
"Ale… na to kašli!!" přitáhne mě k sobě a přitom nenápadně sykne. Ty šrámy nebudou to poslední… "Pojď dovnitř…" zatáhne mě do bytu a zabouchne dveře.
"Krisi já to nechápu! Nejdřív mi nebereš telefony, pak mě sem Sebastián nechce pustit, ty mi nechceš otevřít a nakonec…" Kristián mě to nenechá dopovědět. Prudce smýkne mou rukou, aby si mě k sobě přitáhl, a v mžiku mě políbí.
"Nakonec jsem ti řekl, že tě mi-lu-ju!" vyslabikuje a podívá se mi do očí.
"Já tebe taky!" políbím ho. "Ale teď bych ráda věděla, co se ti stalo. A co mělo znamenat to riziko povolání?!" uhodím na něj.
"Kačenko moje!" obejme mě a políbí do vlasů. "Jednou ti to řeknu, ale teď se o tom nechci bavit. Prosím!" zase mi koukne do očí těma svýma, pomněnkově modrýma kukadlama.
"Tak dobře, ale nemysli si! Já nezapomínám…!" šťouchnu ho do břicha, až zaúpí. "Co kdybys šel spát dneska k nám… hm?! Chci tě mít pod dohledem…" nabídnu mu.
"Mmm… dá se odporovat… tobě?!" zaptá se se smíchem.
"Ani omylem!"
*
Byla jsem ještě poprosena o přílohu oblečků co mají postavy na sobě. Takže Kateřina měla toto, ale s balerýnkami .. :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.