Rebelka ani coulem duše 21.

31. srpna 2009 v 21:01 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Gabriely)

Zmateně jsem se dívala kolem sebe. nedokázala jsem uvěřit tomu, že ten muž, který se nadšeně usmíval při každé zmínce o svatbě, prostě nepřišel! Něco se muselo stát, jinak to prostě není možné.
Vyběhla jsem za Kačkou, ale limuzína byla pryč. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla shrbenou postavu, na konci ulice. Podle obleku jsem v něm poznala Kristiána.
Pomalým krokem jsem se vydala za ním. Měla jsem takovou chuť na něj začít křičet, ale nedokázala jsem to. Potřebovala jsem vědět, co se stalo!
"Co se stalo?" zašeptala jsem a ani se nesnažila o jiný kontakt.


"Včera, jak jsem ti psal… Seb byl opilý a řekl to asi dvěma klukům. Když jsi mi odepsala, trochu jsem se uklidnil. Ale celou noc jsem nad tím přemýšlel. Nechci, aby žila s někým, kdo měl takovou minulost! Víš, jaké by to pro ni bylo zklamání?"
"Myslím, že už to ví."
"Jak to myslíš?"
"Já jsem byla namol. Nebyla bych schopná odepsat Ti. A Ellí s mým telefonem neumí, takže …"
"Takže ona to ví! A přesto přišla!" svitla mu v očích jiskra naděje.
"A je s tebou těhotná, ty pitomče," pomyslela jsem si, ale nahlas neřekla nic. "Jdi domů. My zítra poletíme s Kačkou na vaše líbánky. Až se vrátíme, promluvíš si sní. Ahoj," políbila jsem ho na tvář a odběhla k louce, od které už odcházeli hosté.
"Ehm, Gabrielo?" zaslechla jsem hlas toho kluka ze včerejška.
"Ano?"
"Mohl bych Vám s něčím pomoci?"
"No, vlastně mohl -"
" - Maxmilián!" rychle mě doplnil.
"Maxmiliáne. Potřebuji, aby se někdo postaral o jídla, zatímco já se domluvím s kapelou, co a jak," usmála jsem se.
Každý jsme se rozešli na jednu stranu a já bleskově zavolala do cestovky s tím, že bych chtěla ještě jednu letenku do Karibiku. Ubytování je zařízené, apartmán je velký dost.
Zatímco já se domlouvala s kapelou, všimla jsem si, že Maxmilián sedí na jedné ze židlí a dívá se oblouk, zdobený květinami.
Když jsme vyřešili jak to bude se zaplacením, rozloučila jsem se a šla za Maxem.
"Děkuji za pomoc. Byla bych tu hodinu, kdyby jste mi nepomohl," sedla jsem si vedle něj a zářivě se usmála.
"Není zač, já Vám to dlužil, za ten včerejšek. Ještě jednou se omlouvám," snažil se mě pohladit, ale já jeho ruku stáhla dolů.
"Máte přítele?"
"Jsem vdova. A mám doma měsíčního syna."
"Tudíž jste Gabriela od Filipa, nemám pravdu? … Je mi líto, co se stalo."
"Máte," zašeptala jsem. "Znal jste ho?"
"Ano, před třemi roky nás seznámil Kristián. Neustále o Vás mluvil. Je neuvěřitelná škoda, že to skončilo takhle. Byl to skvělý muž."
"Ano, to byl," pousmála jsem se.

***

Když jsem dorazila domů, na gauči seděli všichni.
"Kde je Kačka?"
"Spí," podávala mi Ellí malého Sama. Opatrně jsem si ho vzala a pousmála se, když přesně zapadl do mého náručí.
"Ellí, zítra nám letí letadlo kolem půl čtvrté, měla by ses sbalit," mrkla jsem na ni. "Já zavolám tátovi, jestli by mi nepohlídal Sama."
"Co kdybych ho pohlídal já? Potřebuju trénink na to naše miminko," ozval se Sebastián.
"Vážně bys chtěl? Bylo by to skvělé!" zářivě jsem se usmála.
"Ehm, zná někdo nějakého Maxe?"
"Byl s námi na rozlučce, proč?"
"To já jen tak, prý znal Filipa."
"Jo, to říkal. Brečel tam jak malý děcko, když byl opilej a pořád o něm mluvil. Kris říkal, že si hodně rozuměli," usmál se Seb, který se dožadoval Sama.
Ochotně jsem mu ho podala a šla si do svého pokoje sbalit. Pak zajedu ke Kačce, pro její kufr s oblečením. A později, podle toho, jak se to vyvine, když tak půjdu balit. Ale doufejme, že to tak špatně nedopadne.
Přeci jen, Kačka čeká to malé. Není tak hloupá, aby dobrovolně skončila jako svobodná maminka.

***

Po "líbánkách", které jsme převážně strávili na hotelu a jen jednou si vyšly do města, jsem vlastně byla ráda, že jsem doma.
Mohla jsem spát ve své posteli a přemýšlet o svých věcech. Ovšem, čestné místo v posteli zaujímal Samuel, kterému se v ní líbilo víc, než v postýlce.
A pro mě to také bylo výhoda, nemusela jsem chodit nikam daleko, když se vzbudil. Nebylo to tak dlouho od porodu a nebyl tolik zvyklý na pití z lahve, proto jsem zase začala s kojením. Jediné, co mě štvalo bylo, že když jsem měla nalitá prsa, všechny podprsenky mi byly malé, takže jsem musela na velký nákup. Ale aspoň jsem koupila malé Miley, která se narodila krátce po "Líbánkách", něco do výbavičky.
Po tom, co se narodila, Kačka trochu oživla a denně byla v nemocnici.
Jednou se tam setkala s Kristiánem, ale nemělo to dlouhé trvání, jelikož téměř okamžitě odešla.
Bylo mi to líto, protože s ním nechtěla ani mluvit a to byl ten problém.
Kdyby s ním promluvila, zjistila by, v čem je zakopaná sekyra. Ale možnost promluvit si tu zřejmě vůbec neexistuje. Kačka nasadila tvrdou ignoraci. Ani od někoho z nás nechce slyšet o té možnosti. Tak jsme o tom prostě přestali mluvit.
Jediná já jsem s ním byla ve styku, ale pouze ve chvílích, kdy jsem si byla naprosto jistá, že Kačka není v doslechu. Mrzí mě to, ale nemůžu na Krise zanevřít, když vím, jak to celé je.
Z mého přemýšlení o Kačce a krisovi mě probralo zaklepání na dveře. Pomalu jsem vstala a vydala se ke dveřím.
"Ach, dobrý den, Maxmiliáne!" překvapeně jsem zamrkala. "Co potřebujete?"
"No, šel jsem kolem a napadlo mě, že kdyby jste byla doma, mohli bychom třeba vyjít na kávu."
"Ach, šla bych ráda, ale před chvílí mi usnul Samuel a nemůžu chtít po Kačce, aby ho hlídala. A Ellí je se Sebastiánem v porodnici," usmála jsem se při vzpomínce na tu malou princeznu. "Ale, co kdyby jste šel dovnitř? Kafe jsem uvařit nezapomněla," s úsměvem jsem mu otevřela dveře tak, aby mohl projít.
Když jsem navařila kafe a oba jsme se pohodlně usadili v obýváku, najednou nebylo co si říct. Po chvíli ticha se ale ozval Max.
"Hm, směl bych se na něco zeptat?"
"Pokud to nebude příliš osobní, tak ano."
"Já, slyšel jsem, že jste přes měsíc nemohla přijít do styku s malým Samuelem. Proč?" Prudce jsem vydechla. Tuhle otázku jsem nečekala.
"Víte, než se Sam narodil, bylo to nejkrásnějších devět měsíců, které jsem kdy zažila. S Filipem to bylo dokonalé, měli jsme spoustu plánů, co se Sama týče. Hrozně se na něj těšil. A když zemřel, hrozně mě to vzalo, umřel mi v náručí! Pak jsem se v autě dívala na jeho kopii. Dívala jsem se na Filipa, o dvacet let mladšího. A nemohla jsem se na něj dívat. Ne, dokud jsem se doopravdy nevzpamatovala." teď prudce vydechl on. Stejně, jako já nečekala tak přímou otázku, tak on nečekal tak otevřenou odpověď.
"Je mi to líto…"
"To mně také."

***

"Směl bych zase přijít?"
"Já nevím, Maxmiliáne."
"Nemám v úmyslu na Vás něco zkoušet. Vím, že je příliš brzy."
"V tom případě… Asi by to šlo. Někdy zase přijďte," pousmála jsem se a podala mu ruku na rozloučenou. Políbil mě na ní a s úsměvem odešel.
Právě včas, z patra se ozvalo zoufalé pofňukávání a brblání.
Jakmile jsem došla za Samem, uklidnil se. Pro jistotu jsem nahlídla do plínky, ale když tam bylo prázdno, chvilku jsem si s ním hrála a pak ho nakojila. Bylo mi jasné, že nechtěl být sám.


 


Komentáře

1 HeLiG_Elli | 31. srpna 2009 v 21:15 | Reagovat

stejně :D nesmí se lítat :D
jako nesmí :D
a jinak je to opět hezký, už nevim co jsem psát, protože vždycky to je dokonalý ( až na ten let :D )

2 AngeliQue | Web | 31. srpna 2009 v 21:18 | Reagovat

Nádhernééé
a Sam je dokonalej <33 xD

3 Strange_Angelic | Web | 31. srpna 2009 v 21:25 | Reagovat

moc , moc krásný <3 honem dáál:)

4 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 1. září 2009 v 22:37 | Reagovat

no, tak snad to Kačku čoskoro prejde..a da sa naspäť dokopy s Krisom...unáč sa do toho príbehu vmiesim a dám jej zo dve po papuli, nech sa spamätá :D:D:D

blahoželam Elli a Sebovi k narodeniu Miley, aspon jedna vec, čo vyšla pozitivne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.