Rebelka ani coulem duše 20.

29. srpna 2009 v 21:42 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
Tak je to TADY!!!
Neukamenujte mě :)) Nás.. :D
Ale je to hrozně moc dlouhý... Na 6 stránek ve wordu, muj nejdelší díl ze všech.. :))
Jako ze všech povídek.. :))
19. díl je schválně obrázkový, protože na velkou událost to chce jubileum a kulatou dvacítku, nemyslíte?? :)
Tak krásné počtení.. :))


Bylo zvláštní být zase v tom domě, plném vzpomínek na dobu před dvěma rukama a tak. Nutilo mě to přemýšlet nad tím, jak moc jsme se všichni změnili. Kdo přibyl, kdo odešel.

Gábi s Kristiánem většinu času zařizoval svatbu a já měla za úkol odpočívat. Nechápala jsem proč, když jsem JENOM omdlela. Bože, to se mohlo stát každýmu. Sebastián chodil do práce, Ellí zůstávala se mnou v obýváku na gauči a sledovala se mnou filmy od rána do večera. Stejně jako Sam. Teda pokud nebyl zrovna se svou přítelkyní.

Málokdy tichým, spíš po většinu času hlučným společníkem byl Sam mladší. Nechával se od nás dlouhé hodiny houpat v náručí, chtěl, abychom mu zpívaly a neustále se dožadoval pozornosti. Prostě chlap…

***
Na dnešní večer byla v plánu společná večeře a poté rozlučka se svobodou. Moje s holkama a Krise s klukama… Gábi samozřejmě vybrala všem co na sebe, takže ani s tím jsem neměla žádný problém.

"Oh, proboha, sluší Vám to…" usmál se Kristián, když jsme všechny holky společně vyšly z mého bývalého pokoje.

"Děkujeme…" udělala jsem pukrlátko na svých nových botičkách na podpatku a políbila jsem ho na nos. Byla jsem v nich skoro stejně vysoká jako on, ale přeci jen mi ještě několik cenťáků chybělo, takže jsem musela na špičky.
Holky za mnou se jen uculovaly, a Gábi na něj "nenápadně" mrkla, jakože děkuje, když si s tím dala takovou práci…
Já jsem na sobě měla růžové šatičky od Diora, které Gábi sehnala bůh ví kde, ale byly naprosto dokonalé. Ellí si oblékla bílé šatičky někam ke kolenům, a s takovým střihem, který krásně, ale zároveň nenuceně zvýrazňoval její bříško. Bříško, které bylo poslední dobou jako bomba a všichni čekaly, kdy "vybuchne". Gábi si vzala oranžové šaty. Jako jediná z nás je měla dlouhé až na zem. Cítila jsem z ní, že je to kvůli Filipovi. Nechce se tolik otevírat, a proto jsem nic neříkala, i Ellí mlčela.


"Takže můžeme vyrazit..?" zeptal se Sebastián a chytil Ellí kolem pasu.

"Jistě," odpověděly jsme trojhlasně a hned na to se každá z nás usmála.

"Ostatní už budou tam?" zeptala jsem se a přitom jsem se přitulila ke Krisovi. Jemně jsem propletla svoje prsty s jeho a usmála jsem se jako sluníčko. Nemohla jsem uvěřit tomu, že zítra touhle dobou už budeme svoji.

"Jistě, jen se ještě stavíme u Sama a vezmeme ho naším autem… A rovnou u nich doma necháme malého Sama." Usmál se na mě Kris a stiskl mi ruku.

***
"Dovolte mi, abych pronesla pár slov…" zvedla se s lehkým zakymácením Eliška a zacinkala o skleničku. "Nebudu tady vést sáhodlouhé řeči, protože jak všichni dobře víte, můžu každou chvílí vybuchnout, sice bych to ráda odložila ještě o pár dní, ale přírodě neporučím…" pohladila si nápadně bříško a usmála se na okolí. "Když jsme se jako parta poznali, bylo to také na večírku, ovšem s tím rozdílem, že ten byl naprosto nudný, samozřejmě nic proti, naše milé maminky… Přeci jen vám vděčíme za život, ovšem toto není o Vás, ale o našich drahých přátelích Kačce a Krisovi, kteří by tu bez Vás nyní neseděli… Upřímně řečeno, koho z nás by napadlo, že zrovna oni dva to dají dohromady. Přijde mi to jako včera, když se před námi schovávali a dávali si nesmělé polibky. Přerostlo to k něčemu víc a věřte, nebo ne, oni se zítra opravdu berou…" propukla v smích a ukázala na nás dva. My se k sobě jen ještě víc přitulili.

"Zlato, nezapomeň, že jsi to chtěla zkrátit… Už mluvíš bezmála pět minut a pořád jsme na začátku…" postavil se také Seb a chytil Ellí kolem pasu. "Přeci jen jsi naše malá časovaná bomba, tudíž stačí popřát hodně štěstí a připít na naše milé, budoucí novomanžele!" pozvedl svou sklenku k přípitku, stejně tak Ellí hrdě pozvedla svůj džus. Všichni si stoupli a gesto zopakovali.
Když jsme si připili, s Krisem jsme se políbili, čímž jsme si vysloužili veliký potlesk. Potom se podávala večeře, plná štěbetání a podobně…
S holkama jsme měli rozlučku od jedenácti, takže na půl jedenáctou jsme měly zavolané taxi. Holky vymyslely, že mě někam vezmou, aniž by mi řekly, o co se jedná, takže jsem jela v podstatě naslepo. Jenomže ve tři čtvrtě jsme v taxíku seděly jen já a Ellí. V tom najednou otevřela zadní dveře Gábi a sedla si ještě mezi nás.

"Kdes…?" vyrazila jsem ze sebe.

"Jeďte!" přerušila mě a poručila tak taxikáři, který měl nejspíš adresu již nadiktovanou, aby se rozjel. "Holky, když jsem sem běžela, na posledních, mám dojem třech schodech, které mi zbývaly jsem do někoho vrazila. Omlouvám se, za zpoždění, ale upadla jsem…" začala nám po lopatě líčit, co se jí stalo.

"Jsi v pořádku?" vyhrkla Ellí starostlivě a prohlížela si ji od hlavy k patě.

"Jj jsem, jen,… ten kluk, víte, byl hrozně zvláštní… ale… To je jedno!" mávla rukou a podívala se na okamžik z okýnka.
Vyměnily jsme si s Ellí napůl pobavené a napůl starostlivé pohledy, ale dál jsme to neřešily. Nějak jsme nevěřily tomu, že by Gábi tak brzy…
Pomalu jsme zaparkovaly před jedním z nejluxusnějších hotelů, a holky mě vyhnaly ven. Na recepci vyzvedly kartu a vedly mě do výtahu, který vedl do úžasného pokoje, kde už na nás čekal "pán v uniformě hasiče"…

"Holky!" zaječela jsem a dala si ruku před pusu. "To nemyslíte vážně!!" chytila jsem je za ruce. "Já myslela, že si budeme povídat, vzpomínat a tak…" zašeptala jsem, když mě táhly doprostřed pokoje na sedačku.

"Nekecej a seď!" smála se Gábi a přitom zapínala hudbu našemu milému striptérovi. Potom odběhla do kuchyně a přinesla něco k pití. Něco hodně silného a jednu colu pro Ellí. "A taky se hezky napij!" nalila mi do skleničky trochu pití.

"Já… si dám spíš s Eliškou…" ukázala jsem na colu a na Ellí, která pozorovala nadšeně našeho striptéra.

"Wohoou!!" zakřičela, když odhodil horní díl svého trikotu.

"Áááá!" zaječela Gábi. "Jakto že nebudeš pít..? Je to rozlučka se svobodou!!" křičela přes hudbu. "Tvoje rozlučka!" usmála se..

"Řeknu ti to potom, až bude víc slyšet!" ukázala jsem si na uši a přidala jsem se k Ellí, která fandila našemu striptérovi z plného hrdla. Ten už pomalu odhazoval vše, co měl a já si ani nestačila zakrývat oči.

***
"Holky… musím se Vám s něčím svěřit…" mluvila jsem spíš k Ellí, protože byla střízlivá. Gábi byla takříkajíc mimo. Dobře, byla opilá, a to dost… Striptér nás opustil asi před hodinou a my si tak nějak povídaly.

"Povídej…" naklonila se ke mně Ellí a povzbudivě mě chytila za ruku.

"Joo, pověz nám, co tě trápí…" smála se Gábi na celé kolo a my s Ellí jen protočily oči.

"Víte, já to tenhle měsíc nedostala…" usmála jsem se.

"Ááááá!" vypískla Ellí! "Myslíš, že jsi v tom?" smála se a pohladila mi břicho.

"No, je to možný, nebo je to ze stresu, to nevím… Nebyla jsem u doktora a test jsem se bála si udělat… Bojím se, že mě to zklame…" usmála jsem se trošku smutně.

"No ták, neboj se!! Skočíme dolu na recepci, třeba by věděli o nějaké noční lékárně, kde by se dal sehnat test…" řekla Ellí. "A Gábi ale možná ještě před tím uložíme, co říkáš?" usmála se a podívala se na Gábi, která si mojí rozlučkovou párty užívala s alkoholem i za nás…

"Myslím že to bude nejlepší…" začala jsem se taky smát.
Vzaly jsme ji každá z jedné strany, a odvedly do ložnice, kde jsme ji položily na postel. Vypadala vážně, že už toho má dost. Věděly jsme, že je to také částečně kvůli Filipovi. Cítily jsme to z ní… Ale nemluvily jsme o tom.

"Spinkej…" políbila jsem ji na čelo a přikryla peřinou. Trochu jsem pochybovala o tom, že v tý posteli zůstane, protože její alkoholové opojení bylo teprve v začátku. A spánek na ní padne, počítala jsem tak za hodinu…

"Myslíš že tam v tý posteli zůstane?" usmála se na mě Ellí, když jsme zavíraly dveře do jejího pokoje.

"Možná bychom měly zamknout. Ten hotel je obrovský, a pokud by se nám tady ztratila, myslím že bychom prošvihly tu zítřejší svatbu…" začaly jsme se smát a přitom zamkly hlavní dveře.
Test nám nakonec slíbily, naštěstí byla na recepci slečna, takže nás chápala víc, než nějaký mužský. Prý je lékárna pár bloků od hotelu, tak tam poslali nějakého poslíčka. Poslala nás zpátky do pokoje, že za námi někoho pošle…

***
"Ellí já se bojím…" zavřela jsem pevně oči, když jsem seděla na přiklopeném záchodě.

"Mám se podívat?" zeptala se. V tom začal vedle zvonit mobil.

"Jo, já mezitím kouknu na ten mobil. To je tvůj?"

"Ne, to bude nejspíš Gábi…" šla pomalu k testu, položenému na umyvadle.
Bála jsem se toho zklamání… Neuvěřitelně jsem se bála, že to dopadne špatně. Proto jsem raději šla najít ten mobil, který ovšem mezitím přestal zvonit. Po chvíli jsem ho našla, na display bylo Kristiánovo číslo, už jsem ho chtěla vytočit a volat mu zpátky, když v tom přišla SMSka. Okamžitě jsem ji otevřela.

Gabi, prasklo to, bojím se, že Kačenka zjistí, že jsem chodil s Eduardem za peníze…

Možná jsem ji neměla otevírat. Zůstala jsem na ni koukat vyvalenýma očima a pomalu se sunula k zemi. Klekla jsem si a všechno mi to pomalu ale jistě začalo docházet. Ty jeho každoměsíční zmizení. Vždycky přes noc. A kolikrát přišel celý pomlácený. Nechtěl, abych to věděla, protože to nechtěl dělat. Nejspíš byl nějak svázaný, že musel, a když nechtěl, prostě dostal ránu…
Po tvářích se mi začali valit slzy, chtěla jsem s ním okamžitě mluvit, ale bála jsem se, že pokud mu zavolám, všechno zkazím. Celý zítřek…

Zlato, bude to v pořádku. Kačka se to nedoví a i kdyby, ona to pochopí. Miluje tě! Odepsala jsem rychle.

"Kačenko, můžu..?" vešla Ellí do pokoje a sedla si vedle mě. Z jejího obličeje se nedalo naprosto nic přečíst, takže mi došlo že asi nic.

"Pověz mi tu špatnou zprávu…" opřela jsem si čelo o kolena, která jsem měla pokrčená a přitažená k tělu.

"Ale… víš, proč bych to dělala… Když to není pravda…?" usmála se a já vystřelila do prkenné pozice.

"Cože?!" usmála jsem se.

"Jo!! Jsi těhotná!" v okamžiku jsem zapomněla na SMSku, na zítřejší svatbu, na stres, na opilou Gábi vedle… prostě na všechno. Nic jsem neřekla, jen jsem Ellí objala. Nedokázala jsem radostí nic říct. "Jen doufám, že se zítra vejdeš do těch šatů…" rejpla si ještě Ellí a obě jsme se začaly smát. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Budu mít miminko.

***
"Páni holky, netušíte, jak moc mě bolí hlava!" vylezla Gábi ze svého pokoje brzy ráno. Ale ne tak brzy jako my dvě. Ellí už mě malovala, a kadeřnici jsme měli objednanou za deset minut. "O co jsem včera přišla?" posadila se k nám.

"Jsem těhotná!" usmála jsem se.

"To je … Waw…!" usmála se a políbila mě na čelo. "Gratuluji!"

"Díky…" zčervenala jsem, a dál se nechala od Ellí líčit. Jak jsme měli naplánované, potom přišla kadeřnice. Učesala mě, Gábi i Ellí. Gábi nám přinesla naše šaty ze skříně, kam je včera ráno dovezla, a já poprvé spatřila své šaty. Byly dokonalé. Bílé, načechrané, s vlečkou, prostě perfektní…
A když mě do nich holky oblíkly, připadala jsem si jako anděl. V tom Ellí vytáhla modrý podvazek a připnula mi ho… Hrozně jsme se tomu smály, ale bylo to něco nového a zároveň modrého. Od Gáby jsem dostala náušnice. Něco starého a zároveň půjčeného. Trvala na tom, že jí je vrátím…

***
"Holky já tomu pořád nemůžu uvěřit!" usmála jsem se a vystoupila z limuzíny, která zaparkovala kousek od místa, kde se měla naše svatba konat. "Tolik štěstí najednou snad ani není možné, čekám miminko a za chvilku budu provdaná za kluka, kterýho nadevše miluju…"

"Tak tomu věř a nezabývej se tím…" políbila mě Gábi na čelo. "Dnešek si prosím jen užívej, protože je to tvůj den, a já se s tím vším tady neplácala, aby se na to hned zapomnělo…"

"Děkuju…" nechala jsem si od nich doupravit poslední detaily, jako třeba závoj a narovnání sukně. Ellí potom utíkala napřed, aby byla u oltáře, jakožto můj svědek. Nevěřila jsem tomu, všechno bylo najednou perfektní…

"Tak pojď…" vedla mě Ellí na místo, odkud jsem měla vyjít. Na konec červeného koberečku, kde už čekal i Sam.
Gábi k němu přišla a nejspíš se ptala na poslední detaily, vypadala rozrušeně.

"Co se děje?" přiblížila jsem se k nim.

"Já… Kristián tu ještě není… Nevíme, kde je…"

"Třeba se jen zdržel, někde v nějaké zácpě…" snažila jsem se ho hájit.

"Víš Kačko, on vyjížděl stejně s námi, a já i Sebastián jsme tady už bezmála půl hodiny." Začal opatrně Samuel.

"Dejte mi telefon!" vyhrkla jsem okamžitě. Tohle se nemělo stát, takhle to nemělo být! Co se stalo, sakra vždyť včera byl tak úžasný… A pak ta smska…
Sam mi podal svůj telefon a já naťukala nazpaměť naučené Krisovo telefonní číslo.

"Halo?"

"Tady Kačka, kde jsi?"

"Kačenko já… volal jsem na hotel, ale už jste tam nebyly… Já…"

"Co se stalo?"

"Kačenko ty o mě nic nevíš, já nemůžu… Nejsem takový, jaký si myslíš, že jsem… Promiň, já tam nedokážu jít… Nedokážu ti ublížit a vystavit tě tomu…" ta slova se mi zabodla do srdce jako ostří šípu. Nebylo to, jako kdyby projely a vy jste cítily, že rány se zacelí. Ty šípy tam zůstaly zabodlé a nedalo se s nimi nic dělat. Nepřestávala jsem krvácet.
Moje ruka ochabla a mobil sklouzl po šatech na zem, kde zůstal ležet. A já ho pomalu následovala. Padala jsem na kolena a hlavu si skládala do šatů.
Nikdy jsem nevěřila, že můžete zažít pocit zpomalení, stejně jako tomu bývá ve filmech, ale tohle bylo přesně ono. Život kolem mě se zpomalil, a celý svět se zastavil.

"Nepřijde…!" vyrazila jsem ze sebe slova, která mě dusila. "On prostě nepřijde!" vykřikla jsem.

"Kačí, zvedni se!" chytila mě Gabriela pod ramenem, aby mi pomohla na nohy. Vytrhla jsem se jí a utíkala z toho místa. Z místa, které mělo být plné štěstí a radosti. Místo toho mi na tvářích vykouzlilo nekonečný pramen slz.
Držela jsem si dlouhé šaty vpředu, abych o ně nezakopla a běžela jsem co nejdál to jen šlo. Na hlavní ulici. Limuzína, která nás přivezla parkovala za rohem, takže jsem běžela tím směrem. Viděla jsem, jak na mě všichni koukají. Malé děti, jak si na mě ukazují a křičí "Princezna!"
Nasedla jsem rychle do auta a poručila řidiči, aby mě odvezl zpátky na hotel. Chtěla jsem být sama. Věděla jsem, že bych neměla, ale potřebovala jsem to…

Ani si nevšimla, že na rohu ulice stojí chlapec. Vlastně už ne chlapec, muž… Po tvářích se mu kutálí slzy stejně jako jí a sleduje, jak auto s ní mizí za další zatáčkou. V mysli ji vidí, jak běží po ulici. Nádherná, zhrzená, uplakaná, s řasenkou, která odkapává a ničí živůtek bílých šatů. Cítí každou její slzu, jako ten nejostřejší střep, zabodávající se hluboko pod povrch.
Pláče kvůli své minulosti, která, ač ji vždy nenáviděl, nepříjemně ovlivňuje jeho budoucnost…
 


Komentáře

1 Strange_Angelic | Web | 30. srpna 2009 v 14:10 | Reagovat

ježiši ne!!!
holky, co jste to provedly? :'(

Moc dokonalý <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.