Rebelka ani coulem duše 16.

23. srpna 2009 v 17:03 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Kačky)

"Bože, je to hrozný! Já prostě nemůžu pochopit proč..? To je takový neštěstí!" zašeptala jsem a sedla si na sedačku chvíli potom co Gábi odešla.

"Nikdy nezapomenu na její výraz, jak tam seděla. Na tý silnici, Filipovu hlavu v klíně…" přišel za mnou Kristián, sedl si vedle mě a na stoleček před námi položil dvě skleničky s vínem.

"Ale prostě… už nikdy to nebude jako dřív. On prostě patřil do naší party… Víš… Nedokážu si představit, že bys ty…" podívala jsem se mu do očí. "Nikdy by mě to nenapadlo, ale prostě mi došlo, jak je život prchlivý. A tělo jaká je křehká skořápka…" zašeptala jsem zase.

"Budu na sebe dávat pozor…" naklonil se a políbil mě.



"Navíc mě děsí ta svatba. Příští týden pohřeb, za měsíc svatba… Tohle není dobré, a co maličký?" myšlenky mi lítaly sem a tam. Nedokázala jsem jednu udržet dýl jak chvíly. Plácala jsem páté přes deváté.

"Miláčku," položil mi ruku na mou. "Gabriela je silná, zvládne to. Jen jí budeme muset být všichni nablízku, i přes to, že o to nejspíš nebude stát… Neříkám, že mi tu Filip nebude chybět… Vždyť jsme spolu vyrůstali, je to hrozná rána…" lehce se mu zlomil hlas. "Ale právě proto jsem si jist, že by nechtěl, abychom se trápili. Chtěl by, abychom šli dál…" chytil mi pramínek vlasů a znovu se mi pronikavě podíval do očí.

"Já vím, ale…" najednou mě přerušil dětský pláč. Šel z druhého patra a mě při tom zvuku přejel mráz po zádech. Co by u nás, v druhém patře dělalo… dítě? Vyměnili jsme si s Kristiánem zděšené pohledy. "Jdu tam!" řekla jsem rázně a vyběhla schody do druhého patra tak rychle, až se mi zamotala hlava. Pláč vycházel z otevřených dveří naší ložnice.
Lehce jsem strčila do dveří a ty se pomalu otevřely. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů.

"Bože…" vydechla jsem, když jsem na posteli spatřila miminko. Najednou se mi objasnilo Gabrielino zmatené chování. Vůbec mi nedocházelo, jak sem Sama dala, a že jsme si nevšimli, že domů nese prázdnou autosedačku.
Udělala jsem pár kroků k posteli a Sam, se trošku uklidnil, když mě uviděl. Vzala jsem ho do náruče, ale z dečky vyklouzl dopis, tak jsem ho opatrně položila zpátky. Zdálo se, že se jen vzbudil a chtěl na sebe upoutat pozornost. To se mu podařilo, takže si dál jen spokojeně mručel.
Já mezitím vytáhla dopis z obálky.

---
Kačko, Kristiáne.
Neodsuzujte mě prosím, za tento krok.
Odešel. Neodjel na dovolenou, ani neodešel do práce. Prostě tu není, není se mnou. Už nikdy mě nepolíbí na čelo, neusměje se na mě ráno, když vstane do práce. Vím to a přesto tomu nedokážu uvěřit. Nedochází mi to…
A nejvíc bolí, že si už nikdy nepochová Samuelka. Tolik mi ho připomíná, proto Vás prosím… postarejte se o něj!
Kačko, ty budeš bezvadná maminka! Kristián milující táta! Já mu nyní prostě nemůžu dát ani jedno… Ani netuším, jak dlouho…
Prosím, nevolejte mi, jestli si to nechci rozmyslet. Vím, co dělám! Nedělejte mi to ještě těžší, protože věřte, že mi to trhá srdce.
Potřebuji čas… spoustu času! Tohle není, jako kdyby se rozhodl, že se se mnou rozejde, a odešel. ON odešel navždy a NIKDY se nevrátí…
Nikdy si nelehneme do postele, všichni tři, malinký uprostřed, jak mi to sliboval…
Budete vážně užasní rodiče, vím to a proto Vám ho svěřuji.
Miluji Vás… všechny tři!
G.
---
Šokem jsem dopis upustila na zem. Již rozmazané písmo, od Gábiných slz, jsem rozmazala ještě svýmy slzama. Najednou mi to došlo. Filip byl pryč a už se nevrátí…

Dveře se podruhé otevřely. S otevřenou pusou a prázdným pohledem jsem se podívala do zmatených očí Krisovi. Uhnula jsem pohledem k miminku a vzala si ho do náruče.

"Volala Ellí. Prý nevědí, kde je maličký Sam a Gábi hodila vázou proti zdi," přišel blíž a sebral dopis. "Filip jí doma nechal obálku s prstýnkem a vzkazem, jestli si ho vezme…" posadil se vedle mě a začetl se do dopisu. Já mezitím jemně houpala Sama a šeptala mu, že to bude dobré. Tahal mě za vlasy a smál se.

"Zvládneš to?" zašeptala jsem, když jsem měla jistotu, že Kris dočetl.

"S tebou zvládnu cokoliv…" zašeptal, a dal mi tím najevo, že i jeho se dopis dotkl na citlivém místě… Přesně ta, jak to Gábi chtěla, i když možná ne umyslně.

***
O týden později jsem měla pocit, jako bychom se vůbec nepohnuli z místa. Až na to, že Gábi bravurně zvládla uspořádat pohřeb a já s Kristiánem jsme si pomalu zvykali na miminko.
Když jsme přišli na návštěvu, sotva si chlapečka všimla. Možná tak, když plakal, koukla se jeho směrem. Pak jako by si něco uvědomila, otočila hlavu zase zpátky. Chovala se prostě, jako by Sam byl zcela náš, ale ona ho z nějakého nepochopitelného důvodu nemohla vystát zároveň.

***
"Upřímnou soustrast…" "Upřímnou soustrast…" "Upřímnou soustrast…" ozývalo se síní. Gábi jen přijímala přání, kytice, věnce a podobně, zatímco koukala do prázdna a její pohled byl naprosto otupělý.
Když rakev s Filipem začali pomalu spouštět do země, její výraz se nezměnil, jen se jí po tvářích valili kvanta slz. Ostatně i jako nám. Ona je už ale ani neotírala.

Dívala se, jak jeho rakev pomalu mizí v hloubi země. Dívala se, jak na jeho rakev dopadají hromady hlíny. Dívala se, jak se zavírá brána za jeho životem. Za jejich životem.

Byl to tak nesmírně ubíjející pohled! Tak šíleně frustrující představa, že už NIKDY nebude Gabriela a Filip. Už bude jen Gabriela. A maličký, samozřejmě. Maličký, který se tak neskutečně podobal svému otci…
Stejně tak, jak byla Gábi uvnitř statečná, tady venku slzy nemohla zastavit. Kristián se Sebastiánem ji museli podpírat, a ona nepřestávala plakat a opakovat, že "To není možné!"
Stály jsme s Ellí v černých šatech kousek od ní a držely se za ruce. Oběma nám běhaly hlavou stejné myšlenky. Koukaly jsme se na ty dva, jak se snaží udržet Gábi, aby neklesla na zem a říkaly si, že to klidně mohl být jeden z nich dvou…

Z toho všeho se mi najednou zatočila hlava. Okolí se slilo do jedné šmouhy a já poklesla v kolenou. Své jméno už jsem slyšela jen z dálky.

 


Komentáře

1 HeLiG_Elli | 23. srpna 2009 v 18:23 | Reagovat

<3333
a-a-a-a-a-a-a ! jenhezčí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.