Rebelka ani coulem duše 15.

19. srpna 2009 v 21:18 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše

Píseň povinností :) Když dohraje a vy to nebudete mít dočtené, pustit znovu. Je k tomuhle dílu :) Děkuji.

(z pohledu Gabriely)

"Asi jsem jí ho neměla dávat, že…?" Smutně jsem usínajícího Sama uložila do postýlky a posadila se na postel.
"Ona je silná, vypořádá se s tím, neboj," políbil mě Filip do vlasů a konejšivě se usmál.
"Ale Vždyť víš, jak těžce to zvládá!" fňukla jsem a o Filipa se opřela ještě víc. V tu chvíli se k utěšování přidal i Seb, ale Ellí mlčela. A mně bylo jasné, proč.
"Panebože, tady se všichni tváří jak na funuse! A já měl za to, že se tu narodilo dítě!" vlítnul do dveří Sam.
"Same,co tu děláš? Ahój!" Vrhla jsem se mu do náruče.
"No co by? Když mám jít za kmotra,musím toho prcka znát, ne?" zasmál se a vtiskl mi polibek na čelo. "Gratuluji, maminko. Jsem rád, že se všechno povedlo takhle úžasně a že jste zdraví!"
"Díky Same, chyběl jsi mi," usmála jsem se. Z radostného shledání nás vyrušilo jemné pootevření dveří, do kterých vstoupila Kačka.


"No, tak my půjdeme domů, lásko. Sama někam prostrčíme, aby neutekl. Krásně se vyspinkej. Miluju Tě," zašeptal jemně a jako na povel všichni s jemným úsměvem odešli. Poděkovala jsem jim a pomalu přešla ke Kačce.
"myslela jsem, že jste jeli domů," nechápavě jsem ji pohladila po ruce.
"V autě jsem si řekla, že bych se ti měla jít omluvit za…" zastavila jsem jí v půli řeči.
"Kačko, ty se nemáš proč omlouvat! Omlouvat bych se měla já, věděla jsem jak těžce to zvládáš, neměla jsem ti ho dávat. Bylo to ode mě hloupé."
"Ne, ne… Musím se přes to nějak dostat…" pousmála se.
"Jestli chceš, půjčím ti Filipa, tomu jde všechno dost rychle," navrhla jsem ze srandy a když jsem slyšela Kaččin smích, věděla jsem, že mám vyhráno. Alespoň pro dnešek.

***

"miláčku omlouvám se, nestihnu to do nemocnice. Volal jsem Krisovi, už je na cestě. Doma máš na posteli překvapení, tak si ho pořádně užij!" volal Filip.
"To je škoda. Ale uvidíme se doma. Milujeme Tě."
"A já vás. Pa," zašeptal a zavěsil. Ještě jsem stačila slyšet, jak přidával na plynu.
Ani jsem nemusela čekat dlouho a přifrčel Kristián s jednou růží.
"Ahoj, no… Slyšel jsem, že je taková tradice nosit kytky, ale nestihl bych to za tebou, kdybych měl čekat na vázání kytice. Tákže se omlouvám," nahodil zářivý úsměv a pevně mě objal. "Tak pojď, odvezu vás domů."
Usmála jsem se a se Samem v jedné ruce a s růží v druhé ruce kráčela vedle Krise po dlouhé nemocniční chodbě. Děsně jsem se těšila na to, až uložíme společně s Filipem Sama do postýlky.
Když jsem si sedala ke Krisovi na přední sedadlo, neustále jsem se otáčela na zadní sedadlo, jestli je Sam pořádně připoutaný.
Měla jsem pocit, že něco není v pořádku…

"Krisi zpomal, támhle se něco stalo," upozornila jsem ho na překážku na silnici.
"Panebože! Pojď, zjistíme, jestli jsou v pořádku," rychle jsme vystoupili z auta a každý šel k jinému autu. Já se vydala ke stříbrné Fabii.
Ale to, co jsem viděla, mě úplně dostalo. Začala jsem křičet a s pláčem jsem vytahovala z auta Filipovo zakrvácené tělo.
Křičela jsem po okolních čumilech, aby okamžitě zavolali sanitku, zatímco jsem klečela a jeho hlavu držela v klíně.
"Filipe, lásko, vydrž ještě chvíli! Sanita už jede, za chvíli jsou tu, jen mě prosím neopouštěj!" líbala jsem ho zoufale na ledové rty. Pomalu mi je oplácel.
"Gabi, miluju Tě. Vždycky jsem tě miloval," zašeptal namáhavě.
"Stejně, jako já tebe, lásko."
"Nezapomeň na mě, prosím."
"Nikdy," drtila jsem jeho rty polibky.
Po několika minutách jsem konečně zaslechla zvuk blížící se sanitky. Podívala jsem se na Filipa s tím, že mu řeknu, že už jsou skoro tu, ale jeho slzy mi to prozradily…
"Miluju Tě, navždy!"
"J-já tebe, má jediná l-lásko," vykoktal tiše a já cítila, jak jeho hlava ztěžkla. Ulicí se ozval můj výkřik. Výkřik plný bolesti, lásky a ztráty.
Seděla jsem tam, zakrvácená, s Filipem v náručí.
"Gabi… Gabi, musíme jít," snažil se mě od něj odtrhnout plačící Kristián.
"Nech mě, zůstanu s ním."
"Gabi, jdeme. Tady nemůžeš být," sundal mi ruce z Filipova těla a jemně ho položil na zem. Poté mě chytl okolo pasu a vedl mě k autu. Nedokázala jsem odtrhnout oči od jeho… těla.
Od té myšlenky mě nedokázal vytrhnout ani Samuelův pláč. Spíše naopak …

***

"Dobré ráno."
"Ahoj Gabi… Před chvíli jsme spolu mluvili. Chtěli bychom s Krisem přesunout tu svatbu, kvůli… Však víš," sklopila pohled Kačka.
"Ne, to ne. Bude v normálním termínu, kvůli mně si starosti nedělejte. Půjdu domů, ano? Uvidíme se ve středu, na pohřbu. Zatím ahoj," odešla jsem a nezmínila se o tom, že nahoře spí malinký uzlíček, který má za dečkou zastrčený dopis plný proseb.
Když jsem došla domů, všichni se okolo mě seběhli. Beze slova jsem okolo nich prošla, přímo do svého pokoje.
Na nočním stolku stála obrovská kytice růží a před ní obálka s mým jménem.
Sedla jsem si na postel a otevřela ji. Díval se na mě dopis se třemi slovy: "Vezmeš si mě?" a přiloženým prstýnkem.
Prudce jsem vstala a s pláčem hodila vázou plnou květin proti zdi. Ozval se zvuk tříštěného skla a já se, s prstýnkem v ruce, sesunula k zemi. Nedokázala jsem to přijmout.
Nedokázala jsem si připustit, že jsem teď na všechno sama, že… tu není.


 


Komentáře

1 AngeliQue | Web | 19. srpna 2009 v 21:34 | Reagovat

Dokonalý .. <3 a ta písnička.. už letí do mého ipodu :D

2 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 19. srpna 2009 v 21:37 | Reagovat

neeeeeee....prečo???...prečo???..prečo???...prečo prave Filip?...ja som jeho postavu zboznovala...neeeeeeee....ja tu snad vyplačem celu vazu, abo čo...:(

3 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 19. srpna 2009 v 21:39 | Reagovat

ale inač pekne napísane a stihla som to prečítať ešte kym skončila pesnička...písala som komentár, ked končila...jezisi, mne je z toho zle, prečo prave filip...ja budem revať

4 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 19. srpna 2009 v 21:58 | Reagovat

ach...som zboznovala jeho postavu...ja som zvedava čo bude dalej s Gabi a malym Samuelom...ach...

5 Destiny | Web | 19. srpna 2009 v 22:29 | Reagovat

Panebože, zrovna Filip, jako brečí tu jako malá, áá :(
Jsem zvědavá jak to bude dál..:X

6 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 19. srpna 2009 v 22:32 | Reagovat

nj..to je....ale aj tak..prave filipa si nam nemusela vziat...  :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.