Rebelka ani coulem duše 14.

18. srpna 2009 v 23:29 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohladu Kateřiny)

"Kristiánku?" zakřičela jsem do druhého patra na svého snoubence a přitom jsem vypla telefon a postavila ho zpátky do nabíječky.

"Ano?" seběhl okamžitě schody. "Děje se něco? Je ti špatně?" vyděsil se, když mě viděl. Slzy na krajíčku.

"Je mi naprosto netěhotně…" řekla jsem. "Bohužel!" dodala jsem spíš v duchu. "Ale Gábi už má Samuelka! Máme se na něj přijet podívat…" usmála jsem se.

"Dobře," políbil mě na líčko. "Jdu pro auto, ano?"

"Jen běž, já se rychle namaluju a hned budu tam." Ve skutečnosti mi ani tak nezáleželo na tom, jak budu vypadat. Potřebovala jsem být na okamžik sama. Na tuhle chvíli jsem se připravovala už bezmála čtrnáct dní, ale přišlo to dřív, nebyla jsem připravená. Já do toho pořád nemohla přijít, i když už jsme to s Krastiánem zkoušeli něco kolem půl roku.

Bála jsem se, že nezvládnu pohled na Gábi, Filštýna a malinkého Sama. A jako ta největší perlička Ellí s bříškem.



"Lásko, kde ses za… sek… la?" vešel do obýváku Kris, ale okamžitě se zarazil. "Miláčku?" přišel ke mně. Seděla jsem na zemi, koukala do blba a z očí se mi valily tisíce slz. Nedokázala jsem víc, než se na něj podívat a přitáhnout si kolena blíž k tělu.

"Víš… pokud si myslíš, že to nezvládneš, můžeme tam zajet později. Gábi to určitě pochopí… Jen bych ji zavolal…" klekl si ke mně a chytl mě za ruce.

"Proč?" podívala jsem se na něj uslzeným pohledem. "Proč taky nemůžu mít normálně miminko?" objal mě a já mu začala bušit pěstmi do hrudi.

"Musíš vydržet, určitě se nám to povede!" líbal mě do vlasů a já pomalu vzdávala své bušení. Proto jsem ho místo toho objala.

"A co když ne?" odtáhla jsem se a podívala se mu do očí.

"Ale no tak…" přitáhl mě k sobě a políbil mě na rty. "Slibuji, že já se budu snažit, jak jen to pujde…" usmál se na mě. A já ho musela zase přitáhnout a políbit.

"Miluju tě!" zašeptala jsem.

"Já tebe taky! Ale co s tou Gábi? Mám jí zavolat?" zeptal se a už sahal po telefonu.

"Ne, zvládnu to! S tebou všechno!" usmála jsem se a nechala jsem si od něj utřít slzy na tvářích. Naklonila jsem se a začala ho líbat. Nechal se, tak jsem ho po chvíli povalila na koberec vedle pohovky.

"Ale zlato, co ta Gábi?" usmál se, když jsem se mu drze začala dobývat pod košili.

"Ona to pochopí…" umlčela jsem ho polibkama, takže když mě oslovil "Ďáblíku" znělo to poněkud udušeně.

***
"Božínku, ten je nádhernej…" přemáhaly mě zase slzy u Gábi v pokoji, když jsem jí koukala do náruče.

"Chceš si ho pochovat?" usmála se a už mi uzlíček štěstí podávala.

"Já… dobře…" koukla jsem se vyjeveně přes postel na Ellí, která stála naproti. Ze zadu za ní stál Seb a ruce měl položené na jejím bříšku.

"No tak, já ho taky neupustila…" usmála se Ellí a propletla svoje prsty do rukou Seba na svém břiše. Bylo to tak frustrující!

"Já… já…" než jsem stihla miminko ve svém náručí odmítnout, bylo tam. Koukalo na mě obrovskýma kukadlama, trochu se smálo a natahovalo své maličké ručičky, aby mi cuchalo vlasy. Na okamžik jsem oněměla. "Bože, je dokonalej…" vypadlo ze mě a dál jsem si ho jen prohlížela.

"O bože…" ve dveřích se objevil Kristián a v rukou držel dvě kafe. Jedno upíjel a to druhé podával Filipovi. Všichni se na něj podívali, ale on si jich nevšímal.
"Vypadáš kouzelně s tím drobečkem v náručí!" všichni ztichli a podívali se po sobě. Nechávali nám prostor. Holky věděly, jak mě ničí pocit, že do toho nemůžu přijít a kluci, myslím si, že taky. Přeci jen před sebou neměli žádná tajemství.

Kromě toho malého tajemství mezi Gabrielou a Kristiánem. To, o kterém jsem ani já nevěděla, a které mělo být navěky zapomenuto…

Všichni v místnosti věděli, že nemůžu otěhotnět i přes to, jak moc jsem si to přála. Neunesla jsem tu atmosféru. Mlčky jsem Gábi vrátila malého a vyšla jsem ven, okamžitě následovaná Krisem.

"Katí…" ozval se za mnou a položil mi ruku na rameno.

"Krisi, chci být chvilku sama, prosím…" zašeptala jsem a otočila se. Prosebně jsem se mu podívala do očí.

"Dobře, budu tady…" políbil mě na čelo. Znovu jsem se otočila a vyběhla jsem z nemocnice. Zastavila jsem se u trafiky. Věděla jsem, že bych neměla, ale hodila jsem na pult stovku, sebrala jsem krabičku a šla si sednout do parku na opěradlo jedné z laviček. Sotva jsem dosedla, prostě jsem si zapálila.

Znovu, asi po dvou letech… Pamatuji si, že tenkrát jsem kouřila klidně i krabičku ve dvou dnech. Pak ale do naší party přišel Kristián. Já se do něj zamilovala a nechala jsem toho. Vadilo mu to. Hodně. Ani jsme spolu nechodili a já byla ochotná kvůli němu přestat kouřit!

"Bože!" položila jsem si hlavu do dlaní. Byla jsem tak slabá! Třeba zrovna teď nemůžu přijít do jináče, právě kvůli své více jak roční závislosti. Kdyby mě viděl Kristián, strašně by se zlobil. Tohle jsem mu přeci nemohla udělat!

Najednou mi někdo vytáhl cigaretu z ruky. Zvedla jsem hlavu a zase se podívala do modrých, pomněnkově modrých očí, takových, které měl jedině Kris. Okamžitě jsem začala hledat zklamání, pohrdání, nebo dokonce zlost, ale nenašla jsem ani jedno.

Čekala jsem, že začne křičet o tom, že nejsem jediná, kdo touží po děťátku, že on si ho taky moc přeje, ale neudělal to. Hodil cigaretu na zem, zašlápl ji a bez jakýchkoliv slov se posadil na opěradlo lavičky vedle mě.

Pak mě objal. Bylo to tak hrozně jemné a důvěrné gesto. Naprosto mi to vyrazilo dech. Pevně jsem ho chytila rukama kolem těla a zavřela jsem oči. Jen jsem si užívala jeho blízkost a vdechovala jeho vůni. Z těch proklatých cigaret se mi motala hlava.

Lásko, za tři týdny se bereme. Prosím, mysli teď na tu svatbu a ne na děťátko, ano? Potom budeme řešit to… Hezky jedno po druhém, ano?" jemně mě políbil na krk, až po zádech přejel mráz.

"Dobře, omlouvám se…" ani jsem se nesnažila ho políbit. Byli ze mě cítit cigarety a já věděla, jak moc to nesnáší.

"Neomlouvej se!" přitiskl si mě k sobě blíž a rukou mě hladil po vlasech. "Půjdeme domů, ano? Uvařím ti čaj a vybereme konečně, které květiny objednáme na svatbu. Je nejvyšší čas, ano?"

"Dobře…" zašeptala jsem a byla tou nejšťastnější osobou na světě. Vlastně jsem si toho dokonalýho kluka ani nezasloužila… A on si vybral právě mě! Nemohla jsem ho zklamat!

Cestou k autu jsem do koše vyhodila celou krabičku a uvědomila si, že mou jedinou závislostí je teď osoba, kterou jsem pevně držela za ruku.
 


Komentáře

1 KiZz | Web | 19. srpna 2009 v 8:56 | Reagovat

Moc ti Děkuji za tvůj komentář, kde popisuješ svůj hluboký obdiv ke mně. Jsem moc ráda, že mám podporu od lidí, které vůvec beznám a že někteří se mnou soucítí. Má sestra je psychicky nevyspělá, možná si uvědonuje některé chyby, ale nedokáže si je ani sama sobě přiznat. Je psychicky slabá, ve čtrtácti jsme se přestěhovaly do ČR z Ruska a ona měla poněkud těžší časy ve škole, s kamarády a v rodině.

S mámou jsme našly konečně řešení a minule mě z těch nervů začal bolet žaludek a břicho a tehdy jsem pochopila, že zabývat se jí, tak si zničím zdraví. A proto její poznámky se snažím ignorovat. :))

Ale moc ti děkuju za tvůj komentář. fakt!
KiZz

2 KiZz | Web | 19. srpna 2009 v 15:13 | Reagovat

Smrt milovaných osob znám..těžkou šikanu ve škole taky...trátu přátel taky..začali brát těžký drogy a navzájem se řezat...

Jednou večer to prostě ze sebe občas dostanu..jindy trpím až do konce..jindy jen přežívám... :)

3 KiZz | Web | 19. srpna 2009 v 16:45 | Reagovat

Víš... :) Já to vlastně říkám skoro každéomu..své problémy vysíélám do světa pomocí blogu...protože psaní mi hodně pomáhá dostat sez priblémů..

Zase si těch problémů vážím, protože už i v tomhle věku chci nasbírat zkušenosti od života a časem si s nimi poradit a nepodlehnout jim..občas si i řeknu..."Ježiši Kriste proč se nic neděje? Už bych chtěla mít další překážku..."

Většinou dostanu nějakou lekci a kdžy už si s ní nevím rady...vypíšu se...
Představím si na místě někoho jiného a snažím se dostat se do role "pomocnice"..a většinou najdu řešení. :)

4 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 19. srpna 2009 v 19:30 | Reagovat

hihi...dakujem za odkaz na blogis :)...hura, rebelka je tu :P hihi...sa teším na pokračovanie :p

5 Saline A. | 19. srpna 2009 v 19:32 | Reagovat

Už se na něm pracuje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.