Rebelka ani coulem duše 13.

18. srpna 2009 v 23:28 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Gabriely)

"Hm, prosim?" Trošku neochotně jsem zvedla mobil. Vážně jsem netušila, kdo mi co může chtít v půl sedmé! Mohli zavolat v osm, všichni vědí, že v tu dobu vstávám.
"Ahoj, Gabrielo. Moc se omlouvám že Tě budím, ale nemůžu se dovolat Kačce a vím, že Ellí si na noc nechává telefon v obýváku. Věř že bych nevolala, kdyby to nebylo důležité. Víš, dnes se narychlo musel udělat ples, ku příležitosti nějakých oslav města a byli jsme na to požádáni my, jelikož jim odpadla původní agentura. Potřebovala bych, abys zajela za paní Gavotte, však víš, několikrát jsme ji pozvali jako čestného hosta. Mám u ní objednané jídlo, moc tě prosím Gábi, je to vážně důležité. A zároveň bych potřebovala, aby jste večer dorazily. Vím, že jste s Ellí v jiném stavu, také jsem vám kvůli tomu nechala speciálně ušít šaty. A vezměte i chlapce!" Začala na mě chrlit Kačky mamka a jak mluvila a mluvila, došlo mi,že bych se u toho mohla třeba oblékat. Takže zatímco jsem mluvila s Kaččinou mamkou, jen jsem Filipovi ukázala oblečení, které na mě má navlíknout. Během deseti minut jsme byli hotoví. Ještě by to chtělo, aby mě nalíčil a učesal a bylo by to ideální, ale nemůžu po něm chtít vše, že jo.


"Dobře, takže já během deseti minut vyjíždím, a během hodiny a půl to dovezu do sálu a společně s Filipem to přeneseme do kuchyně, ano? Tak nashledanou večer," usmála jsem se, aniž by měla šanci mě vidět a zašklebila se na Filipa. Už byl dokonale oblečený a učesaný. Slušelo mu to, jako vždy.
"Jen si dám tužku na oči, udělám culík a jdu. Zatím můžeš vyjet s autem. Jo a mimochodem," přitočila jsem se k němu "Přejeme ti krásné ráno," sladce jsem ho políbila a šla se doupravit.
"Vám taky," s úsměvem odcházel a já jen slyšela tichoučké vrzání schodů, jak se snažil nevzbudit je.
Když jsem byla nalíčená a učesaná, rychle jsem na papír seškrábala cosi v tom stylu, že je večer ples, že Ellí a mně šaty přivezou, Kačka aby si vybrala u mě v šatně a pokud pánové nemají nic na sebe, aby si vybrali v té Filipově.
Šatů tam mám dost a ještě několik měsíců je nebudu potřebovat, tudíž mi vadit opravdu nebude, když jedny z nich "ztratím". A jí určitě budou slušet, ať si vybere jakékoliv.
A Filip? Tomu není těžké obstarat něco, co by mu slušelo, takže také nebude nic postrádat.
Papírek jsem položila na stůl a jak mi šťouchálek dovolil, tak jsem utíkala k autu. No utíkala. S tím panděrem to spíš vypadalo jako lavina, ale jsem si jistá, že to byla elegantní lavina!

***

"Dobrý večer, omlouvám se za malinké zpoždění, ale my jsme s Filipem dorazili domů trochu později, zašli jsme si ještě na oběd, netušila jsem, kolik tohle břicho bude potřebovat času na úpravu! Jenom než jsme oblékli šaty se tak vztekal, že jsem mu musela dát dvě misky borůvek se smetanou. Ale zvládli jsme to a jsme tu," zasmála jsem se a něžně se pohladila po bříšku. "A chtěla bych vám moc poděkovat za šaty! Jsou nádherné! Ten antický styl je prostě božský, myslím, že ho nemám naposledy," potřásla jsem jí rukou a doprovázena jejími šťastnými úsměvy, jsme se, zavěšeni jeden do druhého, odebrali ke zbytku party.
"Tý jo holky, vám to ale sluší!" pohladila jsem je po ruce (Kačka a Ellí) a zářivě se usmála na kluky. Poznala jsem na nich Filipovo kousky oblečení seskládané tak, aby ladili k holkám. Vypadali jsme jako vystrojení na svatbu.
"Ellí, myslíš, že je vhodná chvíle, abych tomuhle nekňubovi," šťouchla jsem láskyplně do Filištína "řekla, to co jsem ti řekla nedávno?"
"Myslíš toho mazánka? To víš že jo, řekni."
"Jakej nekňuba? Ten co ti udělal dítě!" Urazil se naoko.
"Filípku, já ti musím něco říct o šťouchálkovi…" začala jsem naoko smutně.
"Co je?!" Vyděsil se hned.
"Narodí se nám chlapeček!" položila jsem ruce na bříško a jen se dívala, jak mi tam Filip, s hlavou složenou na bříšku brečí a šeptá sladká slůvka o tom, jak moc se těší.
Dojatě jsem se na něj dívala, div jsem se taky nerozbrečela a hladila ho po vlasech.
"My… No, když už jsme u těch rodinných chvilek," ozvala se Kačka. "Rozhodli jsme se, že se zítra odstěhujeme. Chceme, aby jste si mohly zařídit pokojíčky co nejdříve a navíc, ten dům tam taky nemůže stát opuštěný věky. Ale nebojte se, nezbavíte se nás, je to deset minut pěšky od vás. Takže vás tam očekávám v úterý na oběd."
Všichni jsme se šťastně usmívali na tu zprávu, ale cítila jsem, že nikdo z nás nechce, aby přišlo stěhování…

***

Uběhlo dalších několik měsíců a mně se nezadržitelně blížil termín. Čím blíže jsme mu byli, tím více jsme byli nervózní. Všichni.
Já, protože jsem se bála porodu.
Ellí, protože nechtěla vědět, co jí čeká.
A Sebastián s Filipem.. Protože jsou chlapi.
Seb se rozklepe strachy jen když mi pohledem náhodou zavadí o břicho. Snažím se brát si takové oblečení, aby bylo vidět co nejméně, ale bohužel tam ta koule vidět je. Zvětšilo se mi dost, ale na Ellí nemám. Vede ode mě tak o patnáct centimetrů. No, raději to dohánět nebudu. Na Kačky svatbu už chci být zpátky ve formě, ale myslím,že jak jsem přibrala jen necelých deset kilo, že to půjde hodně rychle dolů. .
A existuje tu ještě jeden problém. Přála bych si, aby byl Filip při porodu. Ale nemám odvahu se ho zeptat. Bojím se, že odmítne. Tudíž počítám s tím, že až to přijde, prostě ho donutím slíbit mi to. V tu chvíli udělá cokoliv, jen abych byla šťastná. Zlatíčko moje.
Včera jsme oficiálně ukončili výstavbu pokojíčku pro Samuela a teď už jen čekáme, až ho tam budeme moct konečně uložit.
Ellí se Sebastiánem pomalu také začali s přestavbou, ale u nich to tolik nehořelo. Zatím se hlavně nemohou shodnout na jménu. Jelikož vědí, že se jim narodí holčička, je to o dost těžší. Seb chce vést. Ellí se líbí Mia, zatímco Sebastiánovi Martina. Jsem si ale jistá, že Ellí si prosadí svou. :)
"Filípku, pojď sem k nám, chtěli by jsme se mazlit," zaprosím smutně. Poslední dobou Samuel tolik kopal, že jsme se k sobě téměř nepřiblížili. A už mi hrozně chybí jakýkoliv něžný dotek s ním.
"Už jsem tu," usmál se a posadil se tak, abych se k němu mohla přitulit. Zatímco venku už začínalo hřát teplé sluníčko, jemně poprchávalo a na nebi to dvořilo dokonalé obrazce.
"ani nevíš jak se těším, až poprvé ulehneme s malým v posteli." Zašeptal a jemně mě líbnul do vlasů.
Začínám mít zvláštní pocit, že ten, kdo bude rozmazlovat, bude Filip a já budu ta zlá máma.
Najednou ve mně hrklo.
"Myslím, že to nebude trvat tak dlouho," strnule jsem se na něj zadívala a pak se zadívala na velkou mokrou skvrnu, která pomalu stékala po gauči.
"Oh můj bože, ho můj bože!" Jdu pro tašku, ty jdi do auta, hned jsem tam!" urychleně vyběhl schody do patra, zatímco já jsem se belhala k autu. Panebože, vždyť je ještě brzy! Má ještě dva týdny čas! Samuelku, co nám to děláš?
Když Filip doběhl, rychle nastartoval a šlápnul na plyn, jako kdyby hořelo.
"Filipe slib mi, že budeš semnou na sále!" zasípala jsem a vykřikla, když přišla první kontrakce.
"Slibuju! Vydrž lásko, dýchej zhluboka, jak jsme se učili!" navigoval mě a já měla chuť mu jednu fláknout. On není ten, kdo tu rodí, ale já!

***

"Gratuluji, maminko. Je to nádherný chlapeček." Podal mi už umytého Samuelka a já ho s pláčem začala jemně hladit po tváři.
"Samuelku, vítej tady u nás!" zašeptala jsem a líbla ho na čelo. Filip, který si ode mě při porodu vyslechl hezkou řádku nadávek, se k nám přitulil s blaženým úsměvem. Byl hrdý otec, který zvládl přestřihnout pupeční šňůru.
"Tak, my vám ho zase na chvíli vezmeme, přivezeme vám ho na první kojení. Do té doby si pořádně odpočiňte, odvedla jste skvělou práci!" Sestra si převzala Sama a mě, po boku s Filipem odvezli na pokoj.
Je to nádherný pocit, být MÁMA…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.