Rebelka ani coulem duše 12.

18. srpna 2009 v 23:28 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Kačky)

"Miláčku, kdepak jsi byl?" zašeptala jsem, když jsem cítila, jak Kristián potichu leze pod peřinu. Ani jsem neotevřela oči, jen jsem mu podala ruku. Chytil ji do své a políbil mě na hřbet.

"Nikde, jen jsem šel na záchod… Spinkej broučku…" políbil mě na tvář, a já se znovu ponořila do svých snů. Cítila jsem jen, jak mi šeptá něžná slůvka do ucha a jak mě hladí po zádech. Nikdy jsem se necítila krásněji.

***



"Kde je Kristián, holky?" zeptala jsem se ráno, když jsem dosedla ke stolu. Obdivovala jsem u nich, že ačkoliv byli těhotné a mohly si užívat, vstávaly dřív než já.

"Říkal, že si musí něco vyřídit ohledně práce. Prý se ale kolem oběda vrátí a pojedete se podívat do nového baráčku…" usmála se Ellí a podala mi talířek. Z ošatky jsem si vzala housku a namazala jsem si jí marmeládou.

"Včera jsme se rozhodli, že bychom taky chtěli miminko…" vypadlo ze mě asi při třetím soustu. Obě se na sebe podívaly, bylo jasné, že to vědí, jen mi nechtěli kazit radost.

"To je skvělé Kačenko, já ti to říkala!" usmála se na mě Gábi přes stůl a Ellí do toho kývala hlavou.

"Víte, včera přišel a přinesl mi kytici růží. Prý si našel práci, ale stejně mi neřekl, co mělo znamenat to, jak chodil každý měsíc potlučený. Upřímně jsem se lekla, včera když přišel, měl ruku za zády. Myslela jsem, že ji má zlomenou nebo tak, ale… Nevím, co se stalo, ale mám pocit, jako kdyby se náš vztah znovu narodil. Chápete mě..? Já jsem snad nikdy nebyla šťastná, tak jako jsem teď…" usmála jsem se a znovu kousla do housky. "Pořád mě ale trápí, co to bylo… Co když se to vrátí… Pořád mám tendenci po tom pátrat…" podívala jsem se na holky.

Ellí se jen usmála. "Víš, pokud bude chtít, řekne ti to sám. Nevím, co by ti Kris tajil, on takový není. Musí pro to mít pádný důvod, ale nepátrej po tom… Asi bude lepší, když na to oba prostě zapomenete…" pohladila mě po ruce.

"Já vím, ale pokud má nějaký problém… Nemyslíte, že bych o něm měla vidět? Pomohla bych mu, jak jen bych mohla." Znovu jsem se na obě podívala.

"My víme zlatíčko," usmála se Gábi. "Včera jsem ho potkala na chodbě. On tě hrozně moc miluje, víš, sahal si na bříško a byl naprosto pryč z toho, že miminko koplo. Představ si, až jednou kopne Vaše miminko. On ti snese modré z nebe. Neohlížej se na minulost a žij budoucností, ano?" Gábi vstala. "Chceš kakao?" usmála se.

"Seď, já si ho udělám!" vyskočila jsem, ale ona mě jemně zatlačila zpátky. "Jsem těhotná, ne nemocná, miláčku…"
usmála se na mě a já ji musela pohladit po bříšku. Tolik mě její slova dojala. Představa, jak se Kris dotýká mého vlastního miminka tam uvnitř byla jako ten největší zázrak pod sluncem.

***

"… a tady je kuchyň." Podívala se na nás slečna tak o dva roky starší, než jsem byla já.

"Co na to říkáš, miláčku?" zeptal se mě Kris a chytil mě kolem pasu. Konečně jsem jednou za čas byla skoro vysoká jako on, jelikož jsem si pro dnešní příležitost vzala podpatky. Možná bych je mohla nosit častěji, nebylo to tak špatné..

"Je to… perfektní!" trochu jsem se zvedla ve špičkách a políbila ho na nos. "Dokonale jsi to vybral…" usmála jsem se na něj a potom i na realitní makléřku, která nás domem provázela.

"Takže se domluvíme?" zeptala se a taky se usmála.

"Stoprocentně!" odpověděl jí Kristián a chytil mě za ruku. "Zítra bych zašel do vaší agentury, a domluvíme podrobnosti a tak, ano?" vedl mě zpět ke vchodu.

"Jistě, dneska jim zavolám, aby byl domek stažen z ukázek a oznámím jim, že se tam zastavíte…" slečna nám otevřela dveře a my jsme jen přeběhli k autu, které stálo před vchodem.

"Zatím nashledanou." Řekli jsme svorně a Kris mi podržel dveře spolujezdce, abych mohla nastoupit.

"Už jsi přemýšlel, koho pozveme na svatbu?" zeptala jsem se jen tak mimochodem, když jsme vyjeli.

"No, tak trochu, ale miláčku je to až za pul roku, to nespěchá…" usmál se na mě, a pohladil mě po ruce. "Co říkáš na menší procházku, zakončenou večeří, hm? Na oslavu našeho nového bydlení…" zabočil k parku, kam jsme se chodívali dřív procházet. Bylo tam několik uměle vytvořených rybníků a neustále spousta lidí, posedávajících po lavičkách, běhajících, dokonce občas někdo na koni.

"Dobře…" usmála jsem se.

"Zvládneš to v těch botičkách?" podíval se trochu podezíravým pohledem.

"Ale jo, poslední dobou jsem si na ně celkem zvykla…" podívala jsem se na svoje nové lodičky. Trošku jsem na botech toho typu začínala ujíždět. "Když víš jak na ně, můžeš v nich klidně chodit celej den…" mrkla jsem na něj.

"Dobře, já jen raději… Ale ohromně ti to sluší, dneska!" pomalu zajížděl na parkoviště. "Myslím, že bys mohla určovat módu…" zajel na prázdné místo a vytáhl klíčky. Potom oběhl auto a pomohl mi vystoupit.

"Děkuji…" usmála jsem se.

***

Pak jsme se až do večera procházeli. Galantně mi držel rameno a já do něj byla zavěšená, měla jsem pocit, jako by na nás všichni lidé, které jsme potkali, koukali. A bylo mi to jedno. Byla jsem šťastná, a nejraději bych vykřičela do celého světa, že Kristiána miluju a je mi s ním dobře. A že se budeme brát.

U předražených stánků s cetkami jsme koupili něco holkám. Nějaké náramky a přívěsky pro radost, nakonec jsme zašli na večeři, takže domu jsme přišli, když už všichni spali. Holkám jsme nechali náramky na stole v kuchyni a ani jsme se netrápili tím, že je asi jedna hodina ráno. Zítra je sobota, tak se prospíme dost….

(něco takového měla Kačka na sobě)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.