Rebelka ani coulem duše 11.

18. srpna 2009 v 23:27 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Gabriely)

"Tak mám takový pocit, že někdo pracuje na další těhuli," zachichotala jsem se, když jsem slyšela známé pobuchování do zdi a pohladila se po bříšku.
"No, už bylo na čase. Bylo na Kačce vidět, že by prcka chtěla. A já se jí nedivím, muselo to být dost těžký, být v přítomnosti dvou těhulek. Já bych se asi zcvokla. Stačí to, jak přemýšlíme o tom, jak moc nám to zničí postavy," smála se Ellí a já se svalila vedle ní.
"Víš, včera jsem o tom všem přemýšlela. Filip už spokojeně chrněl s rukou ochranitelsky položenou přes mimčo a jak jsem se na něj dívala… Vzpomněla jsem si, jak jsme byli denně venku, jak jsme denně pili. Jak jsme nadávali na plesy našich maminek. A uvědomila jsem si, že nebýt těch plesů, nedopracujeme to sem," pohladila jsem bříško a pokračovala "já jsem se s Filipem usmířila po jednom z plesů… Ty ses se Sebem dala dohromady přímo na plese. No a Kačka oznámila zasnoubení na plese. Přijde mi to takové magické, víš? Že se všechno odehrává na plesech. My si asi neuvědomujeme, jak moc jsme za tu dobu dospěly, co přišly mimča a zasnoubení. Hlavně já. Vždyť si vzpomeň, kolikrát do týdne jsem seděla doma na zadku s tím, že jsem byla po opici. A teď nepiju, nekouřím, hlídám každý krůček, abych neupadla a ani nejsem sprostá. Nechtěla jsem si to přiznat, ale vztah s Filipem a miminko na cestě mě změnilo víc, než jsem čekala. Nečekala jsem, že budu tak… Mateřsky založená. V podstatě jsem si kdysi říkala, že bych se v životě nedokázala postarat o miminko. Ale teď, jak už mám za sebou těch pět měsíců, už si začínám připadat jako máma. A hrozně moc se těším, až toho šťouchálka poprvé obejmu." Pousmála jsem se nad tou představou a nad tím, až jí přivezu domů. Ještě čtyři měsíce…


"Gábi, ty ses nezměnila. Ty jsi tuhle mateřskou povahu měla v sobě vždycky. Akorát od té doby, co od tebe odešel Patrik, tak jsi zanevřela na okolní svět. Asi si to už nepamatuješ, ale do té doby jsi se na každý kočárek s miminkem dívala s láskou v očích a pak jsi sprostě nadávala… Ani nevíš, jak jsem ráda, že se na svět probojovala ta maminkovská Gabriela. Aspoň nejsem sama tak rozněžněná a ochranitelská." Začala se smát.
"Ellí, já už vím, co se mi narodí…" Zašeptala jsem.
"Počkej, stalo se snad s mrňousem něco?"
"Ne, panebože jak tě to napadlo?!"
"No, říkala jsi to tak smutně."
"Ne, to ne," uvědomila jsem si to a zasmála se "Ale už vím, jaké pohlaví se mi narodí. Budu mít chlapečka. Ale Filipovi ani muk!" Zakroužila jsem na ní prstíkem a něžně si šťouchla do bříška.
"A co jméno, máte vybraný?"
"No, chtěla bych, aby to byl Samuel. Ale uvidíme, s čím přijde Filištín." Zářivě jsem se usmála. "Chtěla bys chlapečka, nebo holčičku?"
"Víš, po té dlouhé době, co jsme se snažili a ono nic, je mi to v podstatě jedno, hlavně aby se to narodilo v pořádku. Ale Seb chce holčičku. Ty, jestli to bude holčička, ta bude tak rozmazlená!" Začala se smát.
"Filip chtěl taky holčičku. Ale já jsem slyšela, že holky chtějí většinou kluka a naopak. Z toho vzniká maminčin mazánek a tatínkova holčička. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit, až se dozví že budeme mít chlape- au! Same, ty rošťáku jeden. Říkala jsem, abys mě nekopal, když mluvím. Když budeš ještě půl hodinky hodnej, dostaneš borůvky se smetanou!" Navrhla jsem úplatek a jelikož šťouchálek ani jednou nekopl, uznala jsem, že se mu ten návrh líbí.
"Takže chuť k borůvkám stále zůstala?"
"Ha, že váháš! Dokonce se ještě asi třicetkrát navýšila. Kdybych mohla, jím je od rána do večera. Jenže to nemůžu, protože někdy po nich třeba celej den nejdu na záchod a to se tomu ďáblovi nelíbí. Takže mu je dávám jenom, když ho musím uplatit. A už vím proč jsem furt zvracela minulej měsíc. Tahle malá potvůrka nemá ráda sladký. A já na něj měla hroznou chuť, tak jsem si nakoupila kila bonbonů, že jo. No a jemu se to nelíbilo, tak mě vyždímal. Ale je to na druhou stranu dobře, alespoň vím, že nebude po nocích krást čokoládu ze spižírny." Usmála jsem se nad představou cupitající fialové potvůrky, která krade sladkosti.
"My milujeme chilli papričky," ušklíbla se Ellí.
"No nic, Ellí. Je pozdě. Já mu dám ty slíbený borůvky a půjdu zalehnout, už se nemůžu dočkat až se vrátí Filip. Tak utíkej za Sebem, ať taky pořád nesedí u toho počítače." Pohladila jsem ji po vlasech a bříšku něžně zašeptala přání dobrého spinkání.

***

"Sss, Gábi… Gábi, vstávej, prosím!" něco do mě lehce šťouchalo, ale byla jsem si jistá, že Filip, ani Samuel to není. Nikdo nemá takovej jemný, pištivý hlásek, jako má Kristián.
Pomalu jsem se posadila a rozsvítila lampičku na stole.
"Copak?" protřela jsem si očka a zaostřila na něj.
"Potřebuju si s někým promluvit. S někým, kdo každý slůvko nevyžvaní své těhotné přítelkyni," ušklíbl se při představě Seba. Nedokáže Ell odepřít absolutně nic.
"Stalo se něco?" Lehce nadzdvihl ruku a já spatřila řezné rány.
"Potřebuji s tebou mluvit o riziku povolání… A chci to říct tobě, protože i když Ellí spoustu věcí neřekne, pořád existují věci, které přikecnout umí. A vím že ty ne."
"Tak udělej pohodlný dřepkins a začni," usmála jsem se a na ruku mu položila váček s chladícím gelem, který si oblíbil Samuel.
"Víš, jak každý měsíc chodím párkrát pracovat? Já… Prosím, dokud ti to neřeknu celé, neodsuzuj mě… Bude ti to zníš všechno špatné, ale prosím… Ještě když jsem byl malej kluk, mohlo mi být tak… 12, když mě táta poprvé vyvedl do "Společnosti". Tenkrát mě přivedl k jednomu staršímu chlápkovi a řekl mi, ať poslechnu každé slovo, které mi řekne, jinak že to bude zlé. Jako klučík, zbožňující svého otce jsem vystrašeně kývl a dlouze ho objal. Omlouval se mi, plakal. Odešel a já s tím chlapem zůstal sám. Řekl, abych se svlékl a lehl si na postel, abych nic jiného nedělal. Roztřeseně jsem ho poslechl a ležel jsem. Něco už jsem o těch věcech věděl, takže mi bylo jasné, co se skrývá pod těmi vzdechy, které se ozývali z křesla naproti posteli. Pak se zvedl, řekl abych se oblékl a přišel za ním do kuchyně. Když jsem tam přišel, bylo tam vyskládaných šest balíčků po deseti tisících. Povídal, abych je vzal domů tátovi." Zhluboka vydechl, ale pokračoval " Sebral jsem se a utíkal, seč jsem mohl. Tohle se opakovalo vždy po třech měsících- ale nikdy na mě nesáhl. Prostě jsem si lehl na postel a nic nedělal. No a jak jsem stárl, tak se ty intervaly zmenšovaly, až jsme skončili na jednom za měsíc. Ale v den mých osmnáctin jsem mu postavil a řekl, že ne. V tu chvíli mě poprvé zbil. Začala vyhrožovat, že pokud nebudu chodit, zabije nejdřív Alex a pak vás… Takže jsem musel chodit dál.. Ale pak mu přestalo stačit jen se dívat a už… Vzdoroval jsem, ale vždy mě zbil do němoty a donutil mne sáhnout si na dno. Pak už jsem si na ty rány zvykl, ani jsem to nevnímal. Ale vždy, když mě uhodil, na účet mi přišlo o několik tisíc víc… A… Minulý týden umřel. Dostal infarkt. Vím, je to ošklivé, ale mně se tak ulevilo! Okamžitě, ač mám vyděláno na několik let dopředu, jsem začal shánět práci. Dneska se mi to podařilo, proto jsem se tak zpozdil. Kačenka před chvílí usla. Nechci aby se o tomhle někdy dozvěděla, zhnusil bych se jí.Gábi, prosím!" Kdyby mohl, líbal by mi palce u nohou, jen abych mlčela.
"Kristiánku, prosím tě, nemusíš se bát, že bych něco prozradila… nesmírně si vážím toho, žes mi to řekl… Neboj se, všechno mám v sobě pevně uzamčené. Nikdy to nevypustím z pusy. To ti slibuji!" Se zvednutými prstíky jsem udělala skautské gesto a pořádně ho objala. "Mám tě ráda a mám ráda i Kačku, tak mi lib, že jí nikdy neublížíš."
"Slibuju," políbil mě na tvář a položil hlavu na moje vypouklé bříško. "Uslyší mě?"
"Když začne kopat, znamená to, že ano," zasmála jsem se a pozorně naslouchala tomu, co malému Samuelovi říká.
"Hele, prcku. Buď na maminku hodnej, ona tě má moc ráda! A je to úžasná ženská, tak ne, abys v patnácti chlastal jako Alík!"
"Kristiáne!" plácla jsem ho přes ruku.
"Vážně, prcku. Buď na maminku hodnej, položila by za tebe život. A takových maminek, jako je ta tvoje, moc není. Tak jí měj rád." Zašeptala zářivě se usmál, když šťouchálek jemně kopnul.
Podíval se na mě s otázkou v očích a já jen přikývla, jako že vážně odpovídal na jeho slova.
"Tak, pokecali jste si a teď nás nech spát. Vrať se za Kačkou, musí jí být zima," mrkla jsem na něj, rozcuchala, políbila na tvář a pevně objala. S blaženým úsměvem na tváři z rozhovoru s nenarozeným dítětem se vracel do jejich ložnice.
Přesně takhle se tvářil Filip, když poprvé "odpověděl" jemu…


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.