Rebelka ani coulem duše 10.

18. srpna 2009 v 23:27 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
Z pohledu Kačky:

"To je zvláštní, že z holek už budou maminky, viď?" usmála jsem se, když jsem si večer sedla na postel. kdybych řekla, že jim nezávidím, lhala bych! Přála jsem jim to hrozně moc, hlavně Ellí, protože jsem věděla, jak se se Sebastianem o miminko snažili. Ale ten malinký červíček hlodal.

"No jo..." objal mě Kristián kolem pasu. "Vzpomínáš, když jsme byli ještě jen parta, jak jsme blbli a tak? A teď najednou..." usmál se a nechal větu nedokončenou.

"Víš... uvažovala jsem o... budoucnosti..." nervozně jsem si otáčela snubním prstýnkem na levém prsteníčku.



"A copak jsi vymyslela?" chytil mě za dlaně, protože moc dobře věděl, jak jsem nervozní, když tohle dělám.

"Já... myslela jsem, že když tu teď budou dvě děti... holky budou chtít volné pokoje a tak... víš, co kdybychom si... víš, našli nějaký vlastní domek. Něco menšího, než je tohle, ale dost velikého, pokud... přijde rodina. Někde poblíž..." lehce jsem tiskla jeho dlaně a na chvíli jsem se mu podívala do očí. "Já... jsem přesvědčená, že pokud to řeknu našim, díky svým kontaktům něco najdou. A řeba by nám i přidali něco do začátku..." plaše jsem se usmála. Věděla jsem, že Kris nemá rád, když za něj platím, protože on je přeci muž a on by se měl starat...

"Myslím, že by to šlo..." taky se usmál a mě spadl kámen ze srdce.

"Vážně?" vypadlo ze mě nevěřícně.

"V podstatě jsem o tom už taky uvažoval, ale nějak nebyla vhodná doba a tak jsem to pokaždé odsunul na druhou kolej..." stále mě držel za ruku, když mi to říkal.

"Já tě miluju!" objala jsem ho, až jsem ho povalila na postel.

"Vždyť já tebe taky!" odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje ze ucho a políbil mě na čelo. "Víš, taky jsem přemýšlel o svatbě." usmál se a já vyvalila oči. "Holky nám to dost zkomplikovaly, protože jsem přemýšlel o tom, že to bude na jaře. Což je za pul roku a pokud dobře počítám, v tu dobu má termín Gabriela. Pak je červen a pak by zhruba měla termín Ellí. Takže buď ještě předtím, přičemž musíme počítat s tím, že bude ještě dost zima, pak je červen a nebo až v létě. Co ty na to?" usmál se. Bylo to dokonalé! Věděl, že se chci vdávat na jaře, nebo v létě, prostě aby bylo teplo.

"Červen je dokonalý!" usmála jsem se a objala ho. Alespoň bude dost času na zařizování svatby a třeba do té doby objevíme nějaký užasný domek." políbila jsem ho.

***

A tak pomalu začal podzim. Holky se předháněly, která má větší bříško, a zatím vyhrávala Ellí, i přes to, že miminko bylo o dva měsíce mladší.

Lístky stromů pomalu opadávaly a já na ně koukala skrz okno pokoje s čajem na klíně. Holky si dole povídaly o maminkovských věcech a tak jsem se vypařila. Nějak mi to lezlo na mozek. V jejich společnosti jsem i já slyšela své biologické hodiny, jak pomalu ale jistě začínají být dvanáct. Ne že bych neměla dost času, to ano, ale... možná tomu pomohlo i to počasí, a i když jsem si to nechtěla připustit i to, že Kris zase zmizel, aniž by něco řekl. Jako každý jiný měsíc.

Už jsem se ani neptala, protože jsem věděla, že bych automaticky vyvolala hádku.

"Zlatíčko, ty pláčeš?" trhla jsem sebou a odpoutala pohled od prstýnku ke Gábi.

"Já ne..." sáhla jsem si na tváře a opravdu, byly mokré. "Ani jsem si to neuvědomila." zašeptala jsem.

"Co se děje?" přitáhla si židličku naproti té mojí a podívala se mi do očí.

"Já... nevím, kde začít..." usmála jsem se smutně a podívala se do blátivého, děštivého dne venku.

"Kdekoliv... Hm... uleví se ti!" vyzvala mě a položila si ruce na bříško.

"Já... a Kris jsme se rozhodli, víš.... chceme si najít svůj vlastní domek. Před měsícem jsme se na tom domluvili...." provinile jsem se na ni podívala.

"To vím.... Ale to není to, co tě trápí..." usmála se na mě.

"Jak to víš?" že by to Kristián prozradil?

"Budete se s Kristiánem brát, dřív, nebo později to prostě přijít muselo. Už nejsme ty náctilété holčičky, co spolu bydlí a každý týden pořádají nějakou párty v obýváku... Dospěly jsme..." mrkla na mě.

"A o to tady jde! Kristián zase zmizel! Jak si můžu vzít a bydlet s někým, koho ani pořádně neznám? Teda jistě, znám ho, ale ani nevím, kde pracuje... Jak mu můžu věřit, že mi netají ještě něco dalšího? Minule zase přišel pomlácenej! Bože nemůžu prostě celej život jen sedět a dělat, že se nic neděje!" zase jsem v očích cítila slzy. Tentokrát vzteku.

"S tím ti neporadím..." trochu se zamračila. "Ale zkus si s ním v klidu sednout a probrat to. Ne na něj naléhat. To se akorát pohádáte, ale promluvit si. Proboha jste dospělí lidé, ne?" podívala se mi do očí a já přikývla.

"Ale... to pořád není všechno, viď?" vyzvídala dál.

"No, jak se to vezme..." začala jsem neurčitě a koukala jí na ruce, složené na jejím pětiměsíčním bříšku.

"Uleví se ti... a já budu jako hrob, pokud budeš chtít..." usmála se tím svým mateřským úsměvem, který poslední dobou získávala.

"Já... víš," rozhodla jsem se, že do toho skočím po hlavě. Když už, tak už. "Jak vás tak pořád vidím... Já vím, že nejsem tak zodpovědná jako ty, nebo dokonce jako Ellí... ale já bych taky byla dobrá máma!" zase jsem musela uhnout pohledem z okna.

"Beruško..." začala se Gábi smát. "Co je v tom za problém? Kris nechce? Pokud ne, já si s ním popovídám!"

"Víš, já mu to ani neřekla, je toho trochu moc najednou, a bojím se, že řekne ne! Navíc se bojím, že zas přijde s monoklem a nechci mít dítě s někým, s kým se musím každý měsíc bát... Že dítě bude bez táty, když to hodně přeženu." řekla jsem jí narovinu.

"Já myslím, že dneska se Kris vrátí. Promluv si s ním o tom. On je tvuj budoucí manžel, měli by jste o sobě vědět vše. Kdyby něco, Filip jel dneska ke svým rodičům, takže jeho postel bude prázdná..." usmála se a vstala.

"Děkuju!" podívala jsem se, jak si rovná tričko na břiše a přejel mi mráz po zádech.

"Nemáš zač!" maminkovsky mě políbila na čelo a šla ke dveřím. Zavřela za sebou a v okamžiku, kdy to udělala, se ozvalo zaklepání.

"Ano?" podívala jsem se do dveří, kde stál Kris s rukou za zády.

"Ahoj..." řekl potichu.

"Kristiáne! Co máš s rukou?" vstala jsem tak rychle, že jsem zapomněla na hrneček v klíně. Spadl, rozbil se a čaj se rozlil po parketách. Ani jsem si toho nevšimla. "Co máš sakra s tou rukou?" vyštěkla jsem znovu a oči se mi zalily novou dávkou slz.

"Nic, miláčku uklidni se!" Sedni si na postel, všechno ti vysvětlím!" přikazoval mi.

"Ne!" přešla jsem místnost k němu a chytla ho za loket. Zpoza jeho zad vyklouzla naprosto zdravá ruka, která držela snad tucet rudých růží. Oněmněla jsem a musela si sednout do nohou postele. "Omlouvám se, hrozně moc se omlouvám!" šeptala jsem a přitom sledovala, jak si sedá vedle mě a růže mi pokládá do klína. Malinko jsem se třásla.

"Ne! Já se omlouvám! Slyšel jsem tebe a Gábi, jak si povídáte! Hrozně se omlouvám a přísahám, že už nikdy neodejdu, aniž bych tě na to upozornil! Já jsem... víš, tentokrát jsem zmizel z jiného důvodu. Šel jsem na pohovor a nevěděl jsem, jak to dopadne, proto jsem si to nechal pro sebe! Ale... lásko vzali mě! Budu mít svou vlastní kancelář, stůl a všechno!" vzal mě opatrně za ruku.

"Já..." nebyla jsem schopna slova. Jen jsem pevněji sevřela jeho ruku.

"Pššt..." to není vše!" umlčel mě na okamžik polibkem. "Když jsem jel domu, viděl jsem domeček na prodej. Vím, že jsme se domluvili, že budeme hledat spolu, ale zazvonil jsem a... je to tam naprosto dokonalé!"

"Kristiánku!" objala jsem ho a mé slzy se změnily na slzy štěstí. Taky mě objal a hladil mě přitom na zádech.

"Ty Kačí?" zašeptal po chvíli a odtáhl mě od sebe, aby se mi podíval do očí.

"Pšt, už nemluv... Chci si to štěstí vychutnat!" usmála jsem se a začala ho vášnivě líbat. Z klína mi vzal růže a rozhodil je na postel. Zašeptal něco o tom, že nemají trny, položil mě do nich a začal mě líbat na krku.

"Ty lásko..." zašeptal a vrátil se k mým rtům. Přitom mi rukou zajel pod tričko a přetáhl mi ho přes hlavu.

"Mmm..." vzdychla jsem a mířila rukama k jeho pásku.

"Tak ty bys chtěla miminko, jo?" převalil se tak, že já byla dole a on nahoře. Zhluboka se mi podíval do očí. Nezmohla jsem se na víc, než kývnutí. "Tak to pro to ale budeme muset něco udělat..." usmál se a začal mě znovu líbat...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.