Rebelka ani coulem duše 1.

18. srpna 2009 v 23:20 | Saline A. & AQFee |  Rebelka ani coulem duše
(Z pohledu Gabriely)

"Vstávej! Ty ožralo jeden nechutnej, vstávej." Kdosi, cosi na mě řve, když si spokojeně vyspávám v postýlce.
"Co je? Co chceš? Kolik je?" Připlácnu si na hlavu polštář a jakoby nic prostě chci spát dál, ale když uslyším tu číslovku, prudce si sednu.
"Čtyři odpoledne?! Cože?! A kdy že přijdou ty paka?" zhrozím se. To mě nemůžou vzbudit dřív?
"Asi za půl hodiny."
"Katko! Jsi mrtvá!" zakřičím při zabijáckým běhu (Znáte ten způsob běhu, kdy rozespalí, nevidíte, běžíte, neznámo kam, zakopáváte po cestě o tucet věcí a nakonec se roztřískáte kousek před cílem? Ne? Tak já ho znám.) do koupelny a snažím se okamžitě nějak zpracovat. Bože, zabiju ty lidi, kteří mě nevzbudili, i když jim hrozilo, že je zabiju jakmile vstanu a dozvím se, jak dlouho jsem ve skluzu.

"No tak promiň, Gábi. Ale kdybych tě měla vzbudit dřív, zabiješ mě taky. Tak mi řekni, jestli je lepší nechat tě vyspat a umřít o hodinu pozdějš, nebo tě vzbudit a umřít o hodinu dřív? Hm? To si radši za tu hodinu ještě užiju." Vyplázne na mě jazyk do zrcadla a pohotově zavře dveře, jinak by si hodně brzo povídala s mojí pastou na zuby.
"A fam fe fubef fufe?" zařvu s plnou hubou pasty na zuby.
"Pokud ses mě ptala, kam se půjde, tak na plac a večer možná do hospody." No jo, už mě fakt zná.
"Hospoda?" Zhrozím se, protože už jsem měla tu čest se zrcadlem. Už nechci chlastat.
"Neboj se, postarám se o to, aby se ti do ruky nedostal ani malinkej panák vodky. Já už si tě ohlídám. Kdo pak má poslouchat ty tvoje kecy, který si žvatláš celou noc?"
"Co jsem říkala?" našpicuju uši. Bože, to musely být zase hlášky.
"No, někomu si volala a říkala jsi mu, že je to jenom nechutná buzna, která ztraceně dobře líbá. Pak jsi mi říkala, že to je ten nejúžasnější kluk na celým světě a že prostě nechápeš, jak může umět tak dobře šukat. Člověče, docela bych ho chtěla poznat. No, pak ses oblejzala s Tomášem. Fuj, to byl nechutnej pohled. Už to nikdy víckrát nezkoušej, jasný?! Jo a docela jsi odpálkovala Martina. Jako dík moc, já myslela, že už se z něj poseru. Řekl, že nikdo z něj neudělal většího debila, než já. Je to skvělý." Začne se smát.
"Aspoň něco stálo za to." Hodím na sebe co nejlíp vypadající oblečení (tudíž jenom lehce zmuchlaný, skvrny od kafe by tam bejt neměly, díry snad nikde taky ne. A džíny? No přece moje ultra mega úzký černý ^.^)
"Hele, Gábi, víš. Chtěla jsem ti něco říct. Abys o tom věděla." Nakousne, zatímco si dělám účes.
"Pokud myslíš to s Kristiánem, tak v cajku. Už o tom vím." Přidělám si asi sedmou sponku (ofinu jsem si přehodila k temeni a sepla tuctem sponek).
"Co? Jak?!" Vytřeští oči.
"Tváříš se jako pako, jsi věčně veselá, neodporuješ, dokonce ani drzá nejsi. Toho by si nevšiml fakt jenom naprostej debil brouku." Namaluju si pusu a udělám postoj alá 'Na co se čeká?'
"Heh. Tak, tak jdeme?"
"Brouku, je to v pohodě. Sice je to malinko pako, ale dokáže bejt fajn. No tak brouku, neříkej že kdybych ti řekla ne, tak bys s ním nebyla." Se smíchem se na ní podívám a už otevírám dveře, jelikož nějaký pako se zřejmě opřelo o zvonek.
"Který pako se opřelo o zvonek?" zavrčím a když se podívám na Filipa, dojde mi, že oslovení bylo správný. "Aha, to jsi ty. To jsem si mohla myslet." Ušklíbnu se a rovnou pohledem zamířím k těm dvěma hrdličkám. Docela jim to spolu sluší :)
"Ahoj Ellí!" Jo, Elli se nám zase přes noc někde flákala.
"Ahoj." Usměje se a jde ke mně.
"Kde ses flákala celou noc? Teda, neříkám, že bych věděla, že tam nejsi, kdybych tě ráno nikde neviděla, ale to je jedno."
"Cože?" Aha, zase plácám kraviny.
"No prostě že jsem tě ráno, teda teď, když jsem vstala, nikde neviděla, tak teprve pak jsem zjistila, že jsi tam nebyla." Vysvětlím jí to po lopatě.
"Aha. Takže jsi fakt vstávala zase odpoledne. Broučku, já ve dvě už dávno byla pryč." Směje se mi a já nafouknu tváře.
"To jsem měla opici jenom já?" Zakřičím a rozhlídnu se. Všichni souhlasně přikyvujou.
"Do prdele." Zakleju a podívám se na Filipa, kterej se jenom směje.
"Jdi do prdele, Filipe." Naštvaně ho pošlu do prdele. Kruci, proč jenom tenhle nemožnej citlivka musí umět tak dokonale líbat a ještě líp to umí v posteli. Fakt, tohle je hrozný.
"Hello,playground school bell rings again, rain clouds come to play again…" Do hajzlu, co zase chce?
"Čau mami." Ozvu se dosti otráveným hlasem. Je mi jasný, že budu muset zase někam jít.
"Ahoj Gabrielo. Odpusť si ten tón, když mluvíš se svojí matkou. Dnes večer potřebuji, aby jste ty, Elli a Kateřina šli na jeden ples, něco jako ples debutantů. Šaty už jsem vám poslala domů, v půl osmé pro vás přijede auto. Budeme vás tam očekávat."
"Děcka, dneska žádnej chlast," zahučím otráveně "Jasně mami. Tak zatím čus."
"Naschle večer."
"Jakto, že žádnej chlast?" Ozve se Elli.
"Hádej. Zase nějakej ples. Prej něco jako ples debutantů. Naše matinky nás tam budou očekávat." Zahučím.
"Bože. Někdy si řikám, jestli by nebylo lehčí vydělat si na vlastní bydlení."
"Věř mi, nebylo. No nic, v půl osmý pro nás přijede auto, šaty už máme doma. Takže v půl sedmý nejpozději, aby jsme šly domů." Myslím, že víc otrávená bejt ani nemůžu.
"To je stejně v hajzlu. Další promarněnej večer. Zrovna dneska jsem měla v plánu jít někam."
"Buď ráda, že s nima nemusíme jezdit po světě.Dokážeš si představit měsíc s našima matkama?" Zvědavě nadzvednu obočí. Je mi jasný, co bude odpověď.
"NÉ!" Ozve se trojhlasně a pak se rozesmějeme.
"Nechápu, co máte proti vašim mámám. Vždyť jsou fajn. A tvoje máma Gabi, umí skvěle péct bábovky." Ozve se Filip nesouhlasně.
"Ty, Filipe, byl jsi u nás někdy od tý doby, co ti není sedm? Protože pokud jo, je ti jasný, že jediný, co moje matka umí upéct, jsou spálený toasty." Rádoby mile se na něj usměju a protočím očima.
"Ale stejně je tvoje máma fajn."
"Jo, je fajn, když mi dává peníze na zlatým podnosu. To jí taky vždycky miluju. Fakt. Já nechápu, podle čeho soudíš, že moje matka je fajn. A navíc, co se do toho kruci sereš? To není pro tvoje ouška." Uvědomím si, že jsem s ním mluvila mile a proto okamžitě změním tón hlasu.
"Gabi, můžeš na slovíčko?" Zatáhne mě Samuel za loket stranou od ostatních.
"No nemůžu, ale když už jsem tady." Ušklíbnu se vesele a pověsím se na něj očima. "Co se děje?"
"Proč jsi na Filipa tak hnusná? Co ti udělal? Nebo jsi snad zapomněla být hnusná na tu chvíli? Už jsem myslel, že jsi konečně dostala rozum! Je ti skoro devatenáct! Začni se tak chovat, podívej se na sebe. Chováš se jako třináctiletá puberťačka! Koukni na Filipa. Sedí tam a div nebrečí! Copak nevíš, jak na tom je?!" řve tam na mě a já se taky naštvu.
"Tak hele Samueli! Nejsem žádný malý dítě, abys mi směl říkat jak se mám chovat a jak ne! Je to moje rozhodnutí! Prostě ho nemám ráda a tim to končí! To, že je miláček všech tady neznamená, že bude miláček i můj!"
"Neřvi tady na mě! Jsem starší a jsem něco jako tvůj brácha!"
"Jo, možná jsi jako můj brácha, ale v týhle situaci bych na bráchu řvala taky! Zatraceně uklidni se! Mně říkáš, že se chovám jako malý dítě, ale jak se teď chováš ty?!" Vykřičím si na něj svoje plíce a naštvaně si jdu sednout zpátky, mezi ostatní. Filip se na mě zvědavě podívá a já jenom zhnuseně odvrátila hlavu.
Co si o sobě kruci myslí? Že když řekne, já ho poslechnu, nebo co?!
"Lidi, já mizím. Nebudu koukat na xicht toho blbce."
"Nikdy ti Filip tolik nevadil." Ozve se překvapeně Elli.
"Odcházím kvůli tomu zabedněnci Samuelovi. Příště přemýšlej, než začneš zase dávat kázání." Osočím se na něj a odcházím, s cigárem v ruce.
"Budeme tam včas, jo?" křikne Káťa a já jenom zvednu ruku, aby věděla, že o tom vím.
 


Komentáře

1 verin | Web | 22. ledna 2012 v 16:54 | Reagovat

To je krásný. Jsi talentovaná!

2 Saline A. | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 17:35 | Reagovat

[1]: Jéé děkuju hrozně moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.