Close your eyes 9.

17. srpna 2009 v 12:08 | Saline A. |  Close your eyes
O MĚSÍC POZDĚJI

"A mám tě!" Skočím ti na záda. Se smíchem se oba svalíme do louky poseté sedmikráskami a já se ti stulím do náručí.
"Ale Filípku, vždyť víš, že ty už mě máš dávno!" Usměješ se a jemně mě políbíš do vlasů.
"Jo, vím." Obejmu tě okolo pasu a políbím tě na rty.
S úsměvem utrhneš několik sedmikrásek a snažíš se mi je narvat do pusy. Copak se tohle dělá, svému příteli? Shodím tě ze sebe a za běhu si sedmikrásky znovu z pusy vyndávám.
"Tohle ti nedaruju, Sašo." Zavrčím vesele, zatímco prudce zastavím a pak se znovu prudce rozeběhnu přímo proti tobě.


S vyděšeným výrazem mě pozoruješ a když pochopíš mé úmysly, bereš nohy na ramena. Škoda jen, že ti to došlo tak pozdě, protože kdyby ti to došlo o pár minut dřív, neválel by ses teď na zemi a já ti zuřivě nerval trávu za tričko a kalhoty.
"Filipe, už dost." Směješ se jak pominutý a rukama se všemožně bráníš.
"To máš za ty sedmikrásky v puse! Teď ti nedám ani pusu, za to!" pevně si tvé boky chytnu nohama a ruce výhružně zkřížím na prsou.
"Ani jednu malinkou?"
"Ani malinkou!" Našpulím rty, skloním se těsně k tobě, dýchnu ti na rty a když poznám, že už natahuješ krk, zase se zvednu a chytnu tě za ruce.
"Filípku, no tak. Aspoň jednu, malililinkatou!" Naznačí prsty a já se smíchem zavrtím hlavou.
"Nic nebude!"
"Potom ti ale nemůžu říct to překvapení." Protáhneš obličej a já okamžitě našpicuju uši.
"Překvapení?!" Líbezně se usměju.
"Jo jo, ale když nebude ta pusa, tak ti to nemůžu říct. Měl jsem to tak pěkně naplánovaný. Celý jsi to zkazil." Nakrabatí rty a hlavu odkloní od té mé.
"Sašo, čumáčku, miláčku, sluníčko. Miluju kopretinky, komu by vadilo, kdyby mu je jeho drahá polovička narvala do chřtánu?!" pronesu ironicky a začnu mu pusinkovat celej obličej.
"Když já nevím, jestli ti to mám říct. Jsi tak rozdováděný…"
"Sašo, prosíííím!" Schválně to protáhnu a nahodím psí oči. Nikdy jim neodolá.
"Chceš se zbavit minulosti? Zapomenout?" Zeptá se najednou naprosto vážně.
"Víš moc dobře, že ano. Chci zapomenout." Nechám se položit na záda a útrpně snesu i tvé podstatně těžší tělo, než je mé, na svých bocích.
"Co všechno jsi pro to ochoten udělat?"
"Všechno." Slastně přivřu oči pod dotekem tvých prstů na mých rtech.
"Našel jsem nám byt." Šeptl jsi a já doširoka rozevřel oči.
"Vážně?! Kde?"
"Asi 16 kilometrů odtud. Myslel jsem na tebe, neboj. Rodiče budeš moci navštěvovat, kdykoliv budeš chtít." Vtiskneš mi do dlaně klíčky.
"Bydlení? Auto? Ty ses dočista zbláznil." Láskyplně tě pohladím po tváři a usměju se.
"Zbláznil jsem se jenom do tebe." Políbíš mě a usměješ se.
"Přestěhuješ se semnou do NAŠEHO bytu?" Podíváš se na mě svým kouzelným pohledem a mně dojdou slova. Chtěl bych, ale … mám?

A konec...? Ten si zatím domyslete ;)
 


Komentáře

1 Christine | E-mail | Web | 22. září 2012 v 13:24 | Reagovat

No páni, musím říct, že tahle povdíka byla naprosto dokonalá a hodně se mi líbila... :-) Opravdu dokonale sladěná něžnost, že to nepůsobilo kýčovitě..:) Nechala jsi čtenáře nahlédnout do naprosto nádherného příběhu a to bylo naprosto skvělé, mockrát děkuji...:-) Dokonalá povídka...:) Rozhodně zavítám časem i k dalším povídkám, cos napsala...:)

2 Saline A. | E-mail | Web | 22. září 2012 v 22:34 | Reagovat

[1]: OH, hrozně moc děkuji, vážím si toho! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.