Close your eyes 5.

17. srpna 2009 v 12:04 | Saline A. |  Close your eyes
Nezvaný host

"Neprovokuj." Plácneš mě přes bříško a jemně, ale znatelně mi skousneš kůžičku na krku. Rád bych pokračoval, ale vyrušil nás dotěrný zvonek, který se rozléhal celým domem.

Polibkem ti prozradím, že až se vrátím, budeme pokračovat tam, kde jsme skončili a s kouskem papriky v puse a úsměvem na tváři dojdu ke dveřím.

"Zdravím, Filipe." Drzý úsměv se mi vysmívá přímo do obličeje. Mírně zavrávorám překvapením a bolestně přivřu oči.



"Co tady chceš?!" přejdu před dveře a přivřu je, aby Saša nic neslyšel. Nepotřebuju, aby měl náladu zkaženou i on.

"Přišel jsem si popovídat. Nepozveš mě dál?" spíše rozkážeš, než se zeptáš. Přistoupíš o jeden krok a já o jeden couvnu, tudíž velmi tvrdě narazím na dveře. Bolestně usyknu.

"Zmiz a nevracej se. Já se k tobě nevrátím!" křiknu tiše a nahmatám za zády kliku.

"Já tě získám zpátky. Ať už po dobrým, nebo po zlým. Saši nebudeš. A nezapomeň, že vím věci, které neví ani on. Tak si dej pozor." Sykneš a já vyděšeně vběhnu domů a zády se opřu o dveře.

"Kdo to byl?" zakřičíš s plnou pusou z kuchyně. Nasadím radostný výraz a dojdu za tebou.

"Víš moc dobře, že nesnáším, když někdo ujídá z večeře, která není hotová." Plácnu tě přes prsty a odsunu tě dál od linky. Doufám, že otázka, kdo to byl, je tím zamluvena. Nerad bych ti lhal.

"Promiň, vypadalo to tak skvěle." Políbíš mě na tvář.

"A kdybys neujídal, už to mohlo být hotové. Teď musíš ještě chvíli počkat." Hodím do friťáku ještě jednu porci hranolek a masa.

Zatímco se to smaží, nakrajím další zeleninu a naleju džus do skleniček.

"No tak, hvězdičko. Nezlob se." Políbíš mě na týl a ruce mi obemkneš okolo pasu.

"Počkej, musím to dodělat. Mám hlad. Vyndej, prosím, to maso s hranolkama, já dám na stůl tu zeleninu." Nešetrně sundám tvé ruce z mého pasu a velký tác položím doprostřed stolu, sednu si a počkám, až naservíruješ hlavní chod.

o.O

"Jdi si lehnout, já si ještě poslechnu ty kluky. Abych tam zítra mohl zajít a sdělit další pokyny. Stejně musím podepsat pár smlouv." Políbíš mě na tvář a já beze slov odejdu přímo do koupelny.

Napustím si vanu až po okraj horkou vodou, naleju si tam pěnu a skoro doslova do ní skočím. Tak moc jsem se do ní těšil.
Vana byla jediným místem, kde jsem se mohl schovat před Maxem.

Max! Už zase myslím na Maxe. Copak se toho nikdy nezbavím?!

"Nechceš umýt záda, hvězdičko?" přišel´s po 15 minutách. S úsměvem kývnu a trochu se odsunu od kraje vany, abych tím vytvořil místo pro tebe.

 


Komentáře

1 Christine | E-mail | Web | 21. září 2012 v 15:46 | Reagovat

Chudinka Filip...:( No doufám, že se to s tím Maxem dobře vyřeší...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.