Close your eyes 3.

17. srpna 2009 v 12:03 | Saline A. |  Close your eyes
16 vteřin

o.O

Kapky ranní rosy mi omývají bosé nohy a já se jen tak brodím trávou. Zatímco ty doma, s úsměvem spíš, já se tady venku, s pláčem pomalu, ale jistě hroutím. Je to všechno jako zlej sen. Mám možnost být šťasten… Tak proč musí být něco, co to musí kazit? Copak si ani jeden nezasloužíme štěstí, či co?
Znaveně se posadím do trávy a hledím na východ slunce. Tolik toužím, abys nyní přišel, objal mne a řekl, že vše bude dobré. Jenže nyní už to nejde tak, jako dřív.


Jak sám říkáš, nerad mi lžeš. Tohle by byla lež doopravdy velká. Byl bych nerad pln snů. Ráno se probudíš a čelíš kruté pravdě.
Plaše svěsím hlavu, když mi pár slunečních paprsků zasvítí přímo do očí. Mezi prsty uchopím jednu jedinou, nevinnou sedmikrásku.
Pousměji se, když uslyším kroky. Neotáčím se. Vím, že jdeš ty.
"Snídaně je hotová, hvězdičko." Zašeptal 's těsně vedle mého ucha a já se vděčně otřel tváří o tu tvou, jako důkaz vděčnosti.
"Pojď, nebo nastydneš. Ta rosa není vhodná na bosé nohy." Zvedl 's mě a doprovázen mým pohledem mě odvedl až domů.
"Máš jí na stole." Pousmál ses a pomalu odcházel do ložnice.
Po pohledu na tvá záda, jak mizí mezi dveřmi vedoucím ke schodišti a smířením s tím, že budu snídat sám, zklamaně skloním hlavu k jídlu.
"Filipe, až se najíš, jdi se obléknout. Půjdeme do města." Křikneš a já rázem zapomenu na nějakou snídani. Vyběhnu do poschodí a zabrzdím až u své skříně.
"Přesně tohle jsem čekal." Usmál ses a zezadu mne objal okolo pasu. Usměji se na tebe zpět a dál se přehrabuji mezi oblečením.
"Tohle." Vytáhl jsi krásně zelené tričko, s jakýmsi smajlíkem.
"Víš, Sašo… Přemýšlel jsem. Dá se říct, že celou noc. Já nechci, aby nám Max nějak komplikoval život. Zkusíme to? Prosím…" Zapřu se dlaněmi o tvou hruď a smutně se ti zadívám do očí.
"Jsi si jistý?"
"Naprosto." Po tvém kývnutí obohaceným úsměvem se k tobě přivinu a nechám se pevně obejmout. Nemusím děkovat. Ty víš, co ti tímto gestem chci říct. Slyšíš mé srdce, slyšíš můj dech. V tuhle chvíli nejsem schopen děkovat ti, proto doufám, že ti mé srdce jako důkaz věrnosti, lásky a naprosté oddanosti stačí. Dvěmi prsty mi za bradu zdvihneš hlavu a sladce se usměješ.
Počítám vteřiny, které zběsile utíkají před dotykem tvých rtů na ty mé.
Přesně 16 vteřin. 16 vteřin trvalo, než jsem ucítil tvé hořící, sametové rty na těch mých. Mým tělem projel elektrický proud, který na chvilinku omráčil motýlky v mém břiše, které se ovšem znovu rozletěly a pořádaly mejdan.
Jen jemně skousáváš můj spodní ret, jako kdybys chtěl ochutnat a poté se rozhodnout, zda kousek ukousneš, nebo ho odsuneš do poloviny stolu, kam se dávají nechtěné věci.
Své ruce z pasu sesuneš na můj zadek, který jemně stiskneš. Tvé gesto jsem pochopil. Pootevřu rty na takový rozsah, abys měl bezproblémový přístup. Stále s rozpaky se mi dobýváš svým jazykem do úst a já, na důkaz toho, že se nemusíš bát, ti vyjdu vstříc.
Jako dva stydliví školáčci se líbáme tak dlouho, dokud našim plícím nedojde kyslík.
Odtáhl ses ode mne na minimální vzdálenost a se zrychleným dechem se na mne díval.
"Měl by ses obléknout. Zavřou nám v obchodu, kde mají nádherné oblečení." Škádlivě ses usmál a já s vyděšeným jekotem zaběhl do koupelny, kde jsem se konečně mohl připravovat.

 


Komentáře

1 Christine | E-mail | Web | 21. září 2012 v 15:37 | Reagovat

WHOA!!!!! Tohle je dokonalá povídka šíleně se mi líbí!!! :-) Je to opravdu hodně poutavé...:-) Nádherný!!! Jsem moc zvědavá, jak bude pokračovat příběh dál, jelikož se to vyvíjí opravdu dobře..:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.