Close your eyes 1.

17. srpna 2009 v 12:03 | Saline A. |  Close your eyes
Spása

o.O
"Zavři oči… A hlavně klid." Zašeptal 's mi do ucha a já ztuhl.
"Maxi ne… Na tohle já nejsem připravený." Divoce jsem se vytrhl z tvého náručí a odběhl do druhého koutu pokoje.
"Nedělej scény Filipe." Hmátneš po mně rukou a prudce si mě na sebe stáhneš.
"Nechej mě Maxi!" bráním se křikem, vím, že nesnášíš, když na tebe někdo křičí.
"Tak si táhni! Ale už se nevracej." Sykneš a odhodíš mě proti zdi. Podíval jsem se pouze na tvá záda, která mizela ze dveří. Posbíral jsem si všechny své věci, které u tebe mám do tašky a pomalu se rozejdu cestou, kterou bych byl schopen projít i se zavřenýma očima.
"Pozdravuj Sašu!" křikl 's štiplavě, než jsem zavřel dveře.


S úsměvem pokropeným slzami našlapuji na kamínky posetou cestu a vyhlížím tvůj dům. Vím, že na mě čekáš, víš, že vždy k tobě chodím… Vždy, když mě vyhodil, šel jsem za tebou. A tys nikdy neodmítl.
"Vítej" pořád nechápu, jakto, že tě to neomrzelo, skoro denně mi otvírat s úsměvem a naprostým pochopením.
"Mám… Tě pozdravovat" zahuhňám do tmavě hnědé mikiny a pomalu se šourám do obýváku.
"Kašli na něj, hm? Je to hajzl, nezaslouží si tě. No tak, hvězdičko. Nesmutni." Obejmeš mě pevně a já se o tebe zapřu. Chytnu se tě okolo pasu a fňukám ti do mikiny.
"Já vím, ale víš… Měl jsem ho rád…" smetu ti neviditelné smítko z ramene a zadívám se ti do očí.
"Neplač, zůstaneš u mě. Co ty na to? Víš, že pokoj pro hosty je stále volný." Odhrnul jsi mi vlasy, které neposedně spadly do obličeje, za ucho.
"Nebudu ti tu překážet?" s dětskou naivitou se zeptám.
"To víš že ne. A teď si utíkej vybalit, udělám ti něco k jídlu." S okouzlujícím úsměvem ses vzdálil do kuchyně a já odešel do pokoje, kde jsem už tolikrát našel své útočiště. Malý, ale útulný, zeleně vymalovaný pokojík působí přítulně a já se tu vždy cítil jako doma.
o.O
"Ty jsi tam kupoval nové povlečení, viď?" pousměju se, když přijdu do kuchyně a vidím tě tančit v rytmu nového hitu, hrajícího v rádiu.
"Jsi všímavý Filipe." Položil jsi přede mě toasty úhledně namazané máslem.
"Není to tak dlouho, co jsem tu byl naposledy." Povzdechl jsem si a zakousl se do jídla.
"Přeci bys znovu neplakal hvězdičko." Pohladil jsi mě po hřbetu ruky a nasadil ztrápený pohled.
"Víš… Dneska, kdybych na něj nezakřičel, vzal by si mě násilím. A tohle už na mě prostě bylo moc. Vlastně… Jsem rád, že to udělal. Kdyby to neudělal, neuvědomil bych si, kde mě čeká opravdové štěstí. Věřím, že když budu u tebe, budu šťastný, zatímco kdybych byl u něj, každý den bych čekal leda hádky. Vlastně si ani nepamatuju, kdy na mě byl milý naposledy. Možná tehdy, když jsem mu dovolil první milování. Pak už se to stalo samozřejmostí. Víš, né že by mi o to šlo, ale nikdy nedovolil, abych si vzal já jeho. Nikdy. Doopravdy mi o tohle nejde, ale jde o to, že já když jsem mu to nedovolil, vyhodil mě, nebo jsme se pohádali. A pak jsem vždy skončil tady, u tebe. Doma by mě nikdo nepochopil, zatímco tady jsi mě nikdy neodmítl, pokaždé jsi mě objal a řekl, že to bude dobré. A za to jsem ti hrozně vděčný…" chytl jsem tě za ruku a vděčně se na tebe usmál.
"Máš pravdu, já bych tě nikdy neodmítl. Víš, že já na takovéhle projevy sice nejsem, ale kdykoliv jsi tu byl ty, dal jsem najevo co doopravdy cítím. K nikomu jsem se nikdy nechoval tak, jako k tobě a vlastně ani nevím, kde se to ve mně bere. Změnil jsi mě, ale já jsem ti za to vděčný. Postarám se o to, abys tu byl šťastný a Maxe k tobě nepustím hvězdičko. A teď jez, nebo ti to vystydne." Pohladil jsi mě po tváři a já se s lehkým úsměvem dal znovu do jídla.
 


Komentáře

1 Christine | E-mail | Web | 21. září 2012 v 15:33 | Reagovat

Páni zavítala jsem do povídkového ateliéru a musím říct, že mě to ihned nadchlo, takže jdu pokračovat ve čtení...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.