Lehrer des Lebens 45. (2/2 konec)

27. února 2016 v 2:50 | Saline A. |  Lehrer des Lebens
pokračování

~
11. listopadu 2008, Berlín
"Vážené rodiny, přátelé, kolegové a všichni ostatní, kteří máte tu čest tu s námi dnes být. Z celého srdce bych vás tu chtěl mezi námi přivítat na této, pro nás neuvěřitelně speciální, události. Máme za sebou spoustu práce, hádek, kterých opravdu bylo hodně, to mi věřte, radosti, smíchu, ale i pláče - asi nikoho nepřekvapí, že jsem většinou brečel já," Bill pobaveně mrknul do davu a vesele se usmál na Anise s Andreasem, než znovu pokračoval: "Nakonec jsme to dokázali a dostali se až sem, ale bez podpory vás všech, kteří tu jste, bychom to nedokázali. Byli jste tu pro nás v našich nejhorších i nejlepších chvílích, a právě za to vám patří obrovský dík. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsme upřímně dojatí z toho, kolik vás tu je. Asi ani my sami jsme v začátcích nevěřili, že bychom to
mohli dotáhnout až sem. No, abych pořád jen nemluvil," s úsměvem se rozhlédl a pozvedl sklenku, "prosím, připojte se k nám a oslavte s námi vydání našeho prvního singlu."
 

Lehrer des Lebens 45. (1/2 konec)

27. února 2016 v 2:49 | Saline A.
6. dubna 2008, Magdeburg
"Myslí si, že jsme se odcizili," Bill s jemným úsměvem nakreslil drobné srdíčko na Anisovu nahou hruď, zatímco ten chlapci prsty na zádech tvořil nejrůznější obrazce, od koleček až po pandu - už tam měl skoro celou zoo.
"Kdo si to myslí?"
"Andreas," přitulil se k němu blíž. "Dorazil nakonec taky, a jak jsme se dlouho neviděli, potřeboval jsem mu poreferovat o veškerém dění a podle toho, co jsem mu říkal, mu přišlo, že jsme se my dva odcizili od začátku vztahu."
Anis naklonil hlavu, aby na chlapce viděl a odhrnul mu pramen vlasů z obličeje. "Myslíš si to ty?"
Bill s mírným úsměvem zavrtěl hlavou a vtiskl muži do dlaně jemný polibek. "Samozřejmě, od té doby, co jsme my dva začínali, se toho hrozná spousta změnila. Oba jsme v tomhle směru dost vyspěli, hlavně já. Stalo se hodně věcí, díky kterým jsem se na tebe začal dívat jinak, jasně, že se můj přístup k tobě změnil, stejně jako k tobě. Ale nepřijde mi, že bychom se odcizili, možná naopak, že jsme se sblížili. Přijde mi, že jsme ten vztah hodně upevnili, zejména teď v poslední době, když se v životě nás obou děje tolik nového."

Bitter-sweet returns 5.

25. února 2016 v 9:48 | Saline A. |  Bitter-sweet returns

Spal několik dlouhých hodin tvrdým spánkem, i přes to se ale ráno cítil jako oživlá mrtvola. Kruhy pod očima jako by měly za úkol celému světu vykřičet, že je unavený a lehký třes rukou se to snažil potvrdit, protože přese všechnu snahu a manuální zručnost, se mu ani líčením nepodařilo zamaskovat, že se cítí mizerně. Telefon mu hned po probuzení oznámil, že na něj čeká nepřečtená zpráva od Bushida. Podvědomě tušil, jaký je obsah, a přesně z toho důvodu telefon zahrabal hluboko pod peřinu a s tichým pobrukováním zamířil do Tomova pokoje.
"Měl bys na mě být hrdý," usmál se místo pozdravu a hupnul vedle Toma do postele, zatímco ten se na něj rozespale podíval. Hluboce zazíval, přitáhl si peřinu vysoko pod bradu a nevrle zabručel. Neměl rád překvapivá probuzení, a ještě hůř je snášel, když měl výjimečně možnost vyspat se dlouho během pracovního dne. "Včera jsem Bushidovi řekl, že mu pořád nevěřím."
To Tomovu pozornost upoutalo natolik, aby se alespoň přiměl otevřít oči a s dalším zívnutím si peřinu stáhnul po ramena. "Proč bys mu říkal něco takového?"
"Nějak… jsme došli k diskuzi, kdy jsem musel přiznat, že mu nakonec podlehnu. Nevím, co by se muselo stát, abych mu nepodlehl," nakrčil obočí, než mávnul rukou. "To je jedno. Řekl jsem mu, že pokud se mi bude zdát, že se řítím do záhuby, zmizím a on už mě nikdy v životě neuvidí. Slíbil, že už mě nezraní a já mu řekl, že mu zatím nevěřím," pokrčil rameny. "Jsi na mě hrdý?"
"Jsem na tebe hrdý," zabručel Tom. Věděl, že jinak by mu Bill nedal pokoj, což mu potvrdilo i to, že si smotal polštář pod hlavu a přitiskl se k němu. Tom si povzdechl a promnul si obličej. "Vážně jsem," vydechl, sotva se nad významem Billových slov alespoň trochu zamyslel. "Vypadáš unaveně. Spal jsi špatně?"

"Ne, celkem dobře, měl jsem hodně tvrdý spánek," mávnul rukou. "Ráno mi psal."
"A co?"
"Nevím, nečetl jsem to!" zamračil se, jako kdyby snad bylo naprosto samozřejmé, že si to nepřečte.
Tom na něj pohlédl s pozvednutým obočím. "Dřív jsi všechny zprávy otevíral skoro okamžitě," vysvětlil důvod svého překvapení. "Co myslíš, že píše?"
"Hádám, že se mi snaží vysvětlit, že mě nikdy nepřestal milovat, a i když jsme se na nějakou dobu rozdělili, pořád mezi námi existuje silné pouto, které nejde jen tak přetrhnout. Oh a určitě píše, že mu můžu věřit, že tentokrát už si mě vzít nenechá."
"Zní to, jako kdybys chtěl, aby přesně tohle napsal…"
Bill sklopil pohled, nehtem zaškrábal na látku povlečení, než ke svému bratrovi nejistě vzhlédl. Ačkoliv o celé situaci náhle mluvil s ledovým klidem, téměř jako by se to vůbec nedělo jemu, Tom poznal, že za jeho slovy jsou skrytá přání. "Možná? Chtěl bych mu uvěřit, Tomi… Ale dost se bojím."
"To je dobře," přikývl Tom spokojeně. "Asi bych ti pořádně natloukl, pokud by ses nebál mu věřit po tom, co ti posledně provedl."
 


Lehrer des Lebens 44.

23. února 2016 v 4:36 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

29. března 2008, Magdeburg
Celý následující týden byl pro Billa i všechny ostatní kolem Anise jeden velký zátěžový test. Anis, který se konečně začínal dávat trochu dohromady, nebyl schopný vydržet chvíli v posteli a vůbec ho nezajímalo, že nemá tolik síly, aby sám bez problémů došel z postele až do kuchyně. Proto kolem něj pořád musel někdo poskakovat, kdyby náhodou ho snad stabilita zradila. Za to řeč se mu ale vrátila velmi rychle, takže mluvil, a mnohdy víc než Bill, a to se dalo jen těžko snést. Jediná věc jdoucí mu k dobru byla, že ani jednou nezmínil pomstu.
Bill se se zívnutím stulil na pohovce, zatímco Nyze s Anisem rozebírali plány na otevření nějaké budovy pro jejich účely. Nevěnoval jim moc pozornosti, ale vzhledem k tomu, že ani jednou nezmínili, jakých účelů by se to mělo týkat, trochu se zamračil. "A co že v těch prostorách budete dělat?"
"Rozjedeme klub boxu," utrousil Anis bez jakýchkoliv emocí, než se znovu otočil k Nyzemu.
"Co že rozjedete?" Bill pozvedl obočí v nevěřícném úžasu.
"Boxovací klub," Anis se k němu nechápavě otočil. Co bylo za problém?

Bitter-sweet returns 4.

22. února 2016 v 2:43 | Saline A. |  Bitter-sweet returns

"Pane bože, spal ty jsi vůbec?" Tom se zhrozil, sotva vešel do Billova pokoje a spatřil svého bratra zrovna, když se chystal zamaskovat obrovské tmavé kruhy pod očima. Noc s Bushidem se na něm podepsala, ale byl rád, že to byly kruhy pod očima, co mu zůstaly na památku, a ne slzy.
"Jo jo, spal, jen jsem si pořádně neodpočinul. Ale doženu to v autě, neboj," zářivě se Bill usmál, korektorem šikovně zahlazujíc stopy. Měl stoprocentně lepší náladu, takže věděl, že v autě si doopravdy odpočine.
Tom přešel blíž. Zkoumavě Billa studoval, než se usadil vedle něj a šťouchnul do něj. "Máš zdravou barvu v obličeji, i když jsi očividně celou noc nespal, takže musíš být psychicky v pohodě. Co se stalo?"
"Mluvil jsem s Alexem," rozhodl se Bill povědět Tomovi alespoň část pravdy. "Hodně mi to pomohlo, jako vždycky. A pak jsem si pustil filmy, nějak jsem nemohl usnout."

"Je vidět, že vypadáš líp," přikývl Tom. "Včera jsi nám na večírku fakt chyběl. Mateo o tobě mluvil se všemi jeho přáteli, furt o tobě básnil."
"Chudáčku, to ses musel cítit mizerně, viď? Zase ve stínu mé slávy," pobaveně Bill zavrtěl hlavou. "Jak ty to celý život děláš, že ti to nevadí? Jsi můj statečný bráška!"
Tom se rozesmál, Billovi rozcuchal vlasy. "Dokud mám víc sexu a zájemkyň o něj, než ty, tak se smířím se vším."
"Jo, tak to budeš mít asi vždycky," odfrkl Bill.
"Počkej, jak dlouho už jsi neměl sex?"
"No… Pamatuješ na to moje divoký období, kdy jsem myslel, že mi Anise z hlavy vyžene sex?" ušklíbl se. Bylo to už víc, než půl roku, kdy Bill noc co noc vyrážel do nejrůznějších klubů a dopřával si jednorázových známostí. Trvalo to měsíc, než mu došlo, že tohle rozhodně nefunguje. Během onoho měsíce toho ale stihnul víc, než za čtvrt roku s Anisem. "No, tak od té doby jsem s nikým nespal."
"Ty vole," Tom nevěřícně zavrtěl hlavou, sleduje Billa, který už si, nádherně upravený, spěšně balil poslední věci. "To je poměrně dlouho. Nechybí ti to?"
Bill pokrčil rameny. "Chybí, ale znovu už se k tomu vracet nehodlám. Jednorázovky pro mě skončily už tehdy."


Kam dál